Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Náboženství ve věži

Náboženství s kluky a holkou v Partutovicích je pro mě stále záživnější a vždycky se na to moc těším. Bez těšení to totiž nejde! Katecheta se musí těšit na své žáky a mít je rád! A to ne z povinnosti, ale opravdu!

 

Dobrý katecheta ví, že je jednoduché mít rád všechny děti, protože Pán Ježíš má všechny děti rád. 

 

Ale jsem já dobrý katecheta?

 

Vím, možná tu vyprávím nějakou samozřejmou blbost, ale co už. Takový prostě jsem - vymýšlím a píšu blbosti.

 

Když jsme o májových pobožnostech četli od Josefa Janšty Pohádky bratra Pavla, četlo se tam o věži kostela a tak jsem ještě při příběhu navrhl, že to uděláme. 

 

Po poslední májové totiž bylo první náboženství už ve škole a skoro se všemi žáky (tedy kromě těch, kteří nenastoupili ani do školy a nadále prožívají on-line výuku). 

 

Byl jsem tomu rád, a vlastně jsem tomu rád, že jsme se mohli vrátit do školy.

 

Vlastně, když to tak vezmu, na Drahotušsku nám Koronavirus náboženství nezrušil.

Když nám nebylo umožněno navštěvovat školu, učili jsme přes You tube. Když bylo dovoleno skupinka 10 lidí venku, učili jsme náboženství venku, sic nepřišli všichni, a učíme venku dosud v Drahotuších a v Potštátě individuálně, zatímco v Partutovicích už od 25. května (tedy 27. května) normálně ve škole. 

 

Kromě toho v květnu jsme měli pro děti májové bezprostředně po náboženství, které bylo odloženo na pozdnější odpoledne. V Partutovicích pak ten poslední týden byla v úterý jen májová a náboženství již v řádný den - ve středu.

 

Na májové byl vždycky jen jeden a ten samý z mých žáčků a hned to řekl ostatním, že v náboženství půjdeme na věž. Trochu jsem je v té první hodině zklamal, jelikož byli připraveni na to, že tam půjdeme, ale jsem musel říct, že to má technický problém: do věže přece potřebuju klíče. A zároveň jedním dechem jsem klukům slíbil, že příští hodinu se opravdu do věže vypravíme.

 

Pomalu přichází čas noci kostelů a vlastně den jsem věnoval tomu a ještě to nemá konce, protože musím k tomu spoustu věcí nachystat. Taky prožívám zkouškové období a připravuji se na zkoušku, aktuálně z exegeze Starého zákona. 

 

Ale téma mě bylo jasné a naplnění taky. Jen k tomu můžu říct, že na rozebírání modlitby Otče náš nebyl čas, takže příště a o to líp.

 

Původní plán byl takový, že s paní kostelnicí jsem byl domluvený tak, že v kostele bude nás čekat. 

 

Kluky na věž jsem chtěl vzít pouze, když budou opravdu hodní, protože věž kostela není úplně bezpečné prostředí a stát se může cokoliv, při nějaké neopatrnosti třeba mohou skončit o dvě patra níže a to by nebylo bez následků. 

 

Takže nejprve si rozebereme Otče náš a pak půjdeme výš.

 

Ale kluci mě překvapili a to velmi mile. Na náboženství díky mě (dlouho jsem obědval) jsme dorazili později. 

 

Kluci mezi tím vyrobili nádherný kříž, kterým mě překvapili a už se taky moc těšili na věž. Mimochodem, ten kříž měl přes 2 metry výšky!

A tak jsem je jen poučil, jak se mají chovat a že pokud někdo pocítí strach z výšky, ať bezpečně sestoupí tam, kde se budou cítit už dobře, ale hlavně ať se vždycky dívají kam šlapou a nechodí jinde, než za mnou. Spolu s paní vychovatelkou jsem vzal taky zbytek školní družiny. 

 

Byl jsem moc příjemně překvapen, poslechli úplně ve všem, jako by byli úplně vyměnění. Na věži jsem jim pak povykládal o všech zvonech, které tam viseli - jména těch zvonů, jak jsou staré a těžké a hlavně k čemu slouží. To bylo místo katecheze o Otče náši. 

 

A pak, a to zcela samozřejmě, jsme si vyzkoušeli, jak ty zvony zvoní. A jelikož si ještě pamatuji, jak se zvoní a na jednom z těch zvonů bylo zavěšeno i lano, tak jsem zazvonil, sic jsem si neuvědomil, co jsem to způsobil, když tam Panna Maria zvoní jako umíráček. Pan starosta prý vyběhl ptajíc se, co se děje, takže byl dobře informován.

 

No a protože v čase koronaviru se má myslet i na pohyb dětí, hned další důležitou roli dostal balón a už to jelo. Měl jsem z toho náboženství opravdu radost, taky proto, že jsem se nemusel trápit přirozeným zlobením, když žádné nebylo a zároveň nebyl ani běžný výklad, u kterého je zlobení dětí praktické.

 

A když už byla taková dobrá nálada, hned jsem navodil i téma výletu, který podnikneme a velmi se to chytlo, takže se děti těší i na výlet z náboženstvím, který byl záhy promyšlen a schválen po telefonu i paní ředitelkou školy.

 

A aby toho nebylo málo, pomyslel jsem si odpoledne, že touto dobou většinou píši dětem vysvědčení. Letos jsem však dětí měl docela dost a navíc byl koronavirus, takže jsme se viděli a v Partutovicích mám i potvrzené, že jsme se skutečně viděli skoro dva měsíce jen přes You tube, takže ani moc nevím, co bych napsal každému individuálně, rozhodl jsem se napsat všem jedno slovní hodnocení s jednou velkou jedničkou, ale to bude příští článek - už mám i text a aby si to děti nemuseli číst, tak z toho bude taky poslední speciál You tube náboženství.

 

A vlastně to ještě není všechno dobré, co krásně s Boží pomocí vyšlo:

 

Když jsem po náboženství opouštěl  školu, nedopatřením jsem tam zapomněl roušku. Nevím, jak se to mohlo stát, už se roušky tolik nenosí, tak to dokonce není po prvé. Nicméně mají se nosit ve společných prostorách školy a já jsem ji zapomněl ve třídě. Tak děti ze školní družiny přišly na faru mi vrátit roušku a ještě jsme si chvíli pohráli.

 

Co z toho plyne? 

 

No, Pán Bůh ví, jak povzbudit, když už se zdá, že mám moc práce.

Zobrazeno 471×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio