Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Klidně se otoč, už nestíháš...

Mše svatá je cenná pro duši i tělo, 

proto by se ji stíhat mělo!

Je-li cenná pro duši, 

být pozdě to se nesluší.

Když jde pozdě srdce čisté, 

milost ze mše přijde jistě.

 

Letos je můj blog opravdu plodný.

 

Na nedělní mši svatou je opravdu třeba přijít včas, když to jde, protože občas bývá mnoho spravedlivých příčin, proč to nejde. Mám-li tedy spravedlivý důvod, že přijdu pozdě, nemusím se zpovídat z pozdního příchodu na nedělní mši svatou.

 

Ve všední den je situace trochu jiná, protože není Božím přikázáním denně slavit jako neděli. Ve všední den se mohu na mši svatou tím více těšit, že není moje povinnost slavit, ale mohu slavit a mohu přijímat, mohu načerpat. Ale ani tehdy není dobré přicházet na mši svatou pozdě. Nicméně při mši svaté přijímáme živého Krista do svého srdce a je dobře přijímat. Mám-li tedy důvod přijít pozdě, klidně mohu jít ke svatému přijímání, když stihnu alespoň podstatnou část mše svaté. Nesmí být však záměrem přijít až na svaté přijímání, to není dobře.

 

Všechno má svůj čas.

 

Byla doba, kdy v Drahotuších se dalo prohlásit, že se teologie zužuje na to, že mše svatá v neděli je v 8:00. Takové jednoduché křesťanské pravidlo není jednoduché dodržovat ani pro kněze ani pro farníky. V neděli se má oslavovat Kristus vzkříšený! To učíme děti v náboženství a tato oslava má svůj řád.

 

Katolíci jsou vynikající také v tom, že můžeme denně být na oslavě mše svaté! To nemá nikdo jiný. Je to veliká věc, že denně mohu být na mši svaté a není dobré se této výsady jen tak vzdát. Když mám, tedy, možnost být na mši svaté, rád ji využiji i za cenu, že dorazím trochu později. Jsem rád, když dorazím do společenství, i když se shromáždím později, než ostatní.

 

Když tedy cestuji na mši svatou a stane se nehoda, že předpokládaná mše svatá z nějakého důvodu, který může být i vlastní omyl (že se člověk špatně podívá), možná dojde k nějakému zklamání, snad i velkému, ale úmysl být na mši svaté je správný i v neděli, takže když se tak stane, může být věřící v klidu, že měl poctivou snahu být na mši svaté, i když nebyla.

 

Větu z nadpisu jsem slyšel přímo z úst kněze, o. Radomíra, ale nenechal jsem se odradit.

 

Když je krásné počasí, dojedem do kostela klidně na kole. Když se však stane nehoda a kopce nedovolí dojet včas, nebylo by dobré vrátit se zpět a nepokračovat v cestě na mši svatou. V tu chvíli zvítězili všechny výhody pro účast - potkám se s živým společenstvím a budu moci přijmout Krista.

 

Tak mě napadlo napsat toto povídání, když přesně včera se mi to tak nezvedlo. Původně jsem si říkal, že vyjedu včas, asi v 15:30 na mši sv. do partutovických kopců na 17:30. Před 10 lety jsem měl dojezd do Partutovic z Drahotuš 45-55 min, takže v tom čase byla i rezerva skoro na růženec. 

 

Jenže nesmím zapomenout na to, že poněkud stárnu a už dojezdový čas je z Drahotuš 65-80 min podle větru a potřeb si odpočinout po nějakém trvání kopce. Nakonec se mě povedlo vyjet tak v 16:05, což je už čas skoro bez rezervy. 

 

Když se však chystá Noc kostelů, která bude u nás i u spolubratří husitů a sestra farářka denně připravuje svůj kostel, který je samozřejmě cestou. Tak jsem se chvíli zastavil a naráz jsem vyjížděl z Drahotuš v 16:30 a ještě vyřizoval telefonát k Noci kostelů v Potštátě. 

 

Pan farář mě potkal v 16:48 ve Velké. Je sice o 14 let starší, než já, ale stíhá tu cestu rychleji, než já před 10 lety. Když jsem se tak podíval na mobil, tak jsem si řekl: Mám asi 45 minut, to by se mohlo dát stihnout, ale nesmím polevit a odpočívat. 

 

Stihnu-li to do 17:05 do Olšovce, zpoždění bude malé a stihnu skoro celou mši svatou. V Olšovci jsem byl v 17:03 u obecního úřadu a 17:06 na rozcestí. Cestou do Olšovce jsem si však uvědomil, že jsem mohl počkat na rozcestí ve Velké na autobus a býval bych stihl i růženec a krásně odpočatý. Autobus však projel kolem mě sotva jsem na to pomyslel ještě před Olšovcem, takže bylo jasné, že si to poctivě odjedu na rozdíl od minulého týdne, když jsem jel do Potštátu a chlubil jsem se, že jsem byl z Hranic tam za 45 minut. Nicméně nikdo mi na ten rekord neskočil.

 

Do Partutovic jsem se dostal relativně včas - v 17:28. Pan farář byl v 17:25 v kostele, já tou dobou pod Partutovicemi. Tak jsem se chlubil, že jsem nakonec přijel včas, byť před kostelem jsem byl až v 17:43, protože je to 2km ještě do prudkého kopce a bylo skoro jedno jít rychle pěšky nebo na lehčí převod na kole. 

 

Tak jsem se věřícím chlubil, že jsem přijel včas, ale ten kostel měli postavit dole.

 

O. Radomír farníkům říkal, že přijedu až na sv. přijímání. Stihl jsem to podstatně dřív, ale ne bez něj. Kdyby mě to tak neřekl, možná bych to vzdal nebo bych jel v pohodě jako by nebylo kam spěchat. 

 

Že mi to však tak řekl, uvědomil jsem si všechny ty výhody tam být a ani na chvíli mě nenapadlo se otočit a nejet na mši svatou.

 

 

 

Zobrazeno 547×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio