Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Z hodinky za zemřelé

 

Jak známo mnohým, dělal jsem bakalářskou práci o pohřebních obřadech. 

 

Jako ministrant mám blízko k liturgii a proto jsem chtěl dělat práci na katedře liturgiky a P. Walerian Bugel mi navrhl zpracovat pohřební obřady. 

 

Dnes (1.5.2020) jsem se dozvěděl https://www.doo.cz/posledni-zpravy/4647-zemrel-teolog-p-mgr-thlic-walerian-bugel-dr-hab-bylo-mu-51-let.html, že ve věku 51 let si ho Pán povolal před několika dny na věčnost. 

 

Jako mnoha kněžím, i P. Walerianovi vděčím za mnohá povzbuzení a inspirace. Také na CMTF mi byl velkou oporou a toleroval mi i mnoho mých nedokonalostí a zároveň byl ke mě jako studentovi velmi poctivý. V bakalářské práci jsem ho sice nevzpomněl, jako svého původního vedoucího práce, ale svou práci na pohřebních obřadech jsem dělal převážně podle jeho doporučení. 

 

A tak na Něj nesmím zapomenout v modlitbě: 

Odpočinutí věčné, dej mu, Pane...

 

V denní modlitbě církve se málo modlí hodinky za zemřelé, tak sem jednu hodinku překopíruji a také se ji pomodlím.

Tys nad Lazarem zaslzel

a plakal s jeho sestrami,

než jsi ho opět živého

jim vrátil, pohnut prosbami.

 

Tys uděloval slitovně

hříšníkům odpuštění vin,

odpustils lotru na kříži,

přemožen milosrdenstvím.

 

Ty svému učedníkovi

za matku Pannu svěřil jsi,

ona teď v boji posledním

neopouští své věřící.

 

Nám, vykoupeným krví tvou,

dej, Kriste, tvoje dobrota,

ať se žal smrti ponuré

obrátí v radost života.

 

I svého sluhu povolej,

když tíhy těla zbavený,

už touží po tvém království,

kde navěky tě chválit smí. Amen.

 

(Svou služebnici povolej,

když tíhy těla zbavená,

už touží po tvém království,

kde navěky tě chválit má. Amen.)

 

(Své služebníky povolej,

když tíhy těla zbaveni,

už touží po tvém království,

kde navěky tě chválit smí. Amen.)

 

Pane, můj Vykupiteli, tělo, kterés mi utvořil z prachu země, probuď k životu v den poslední.

Žalm 40 (39), 2-14.17-18

 

Poděkování a prosba o pomoc

 

Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. (Žid 10,5)

I (2-9)

 

2Pevně jsem doufal v Hospodina, * on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.

3Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, * na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.

4Novou píseň vložil mi do úst, * chvalozpěv našemu Bohu.

Mnozí to uvidí a nabudou úcty, * budou doufat v Hospodina.

5Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina, * kdo nic nemá s modláři, s těmi, kdo se uchylují ke lži.

6Mnoho divů jsi učinil, Hospodine, můj Bože, *nikdo se ti nevyrovná v úmyslech, které máš s námi,

kdybych je chtěl hlásat, vypovědět, * je jich více, než by se dalo sečíst.

7V obětních darech si nelibuješ, * zato jsi mi otevřel uši.

Celopaly a smírné oběti nežádáš, † 8tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím; * ve svitku knihy je o mně psáno:

9Rád splním tvou vůli, můj Bože, * tvůj zákon je v mém nitru.“

Ant. Pane, můj Vykupiteli, tělo, kterés mi utvořil z prachu země, probuď k životu v den poslední.

2. ant. Vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš!

II (10-14.17-18)

 

10Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, * svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

11Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost, * o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil,

nezatajil jsem tvou lásku * a tvou věrnost před velkým shromážděním.

12Neodpírej mi, Hospodine, své slitování, * tvá láska a věrnost ať mě neustále chrání,

13neboť mě svírají útrapy bez počtu, * dostihly mě mé viny, že ani nemohu vidět.

Je jich víc než vlasů na mé hlavě * a odvaha mi chybí.

14Hospodine, prosím, vysvoboď mě! * Hospodine, na pomoc mi pospěš!

17Nechť jásají a v tobě se radují * všichni, kteří tě hledají,

ti, kteří touží po tvé pomoci, * ať mohou stále říkat: „Buď veleben Hospodin!“

18Já jsem jen chudák a ubožák, * ale Pán se o mě stará.

Tys můj pomocník, můj zachránce: * neprodlévej, můj Bože!

Ant. Vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš!

3. ant. Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

Žalm 42 (41)

 

Touha po Bohu a jeho svatyni

 

Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22,17)

2Jako laň prahne po vodách bystřin, * tak prahne má duše po tobě, Bože!

3Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: * kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

4Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci, * když den co den slyším: „Kde je tvůj Bůh?“

5Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká: † jak jsem putovával v zástupu, * jak jsem je vodíval k Božímu domu

s hlasitým jásotem a chvalozpěvem * ve svátečním průvodu.

6Proč se rmoutíš, má duše, * a proč ve mně sténáš?

Doufej v Boha, zase ho budu chválit, * svého spasitele a svého Boha.

7Rmoutím se uvnitř v duši, * proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.

8Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů, * celé tvé příboje a vlny se přese mě převalily.

9Za dne ať Hospodin dává svou milost, * za noci mu budu zpívat a chválit ho, neboť mi dává život.

10Říkám Bohu: „Má Skálo, proč na mě zapomínáš? * Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem?

11Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci, * když den co den mi říkají: „Kde je tvůj Bůh?“

12Proč se rmoutíš, má duše, * a proč ve mně sténáš?

Doufej v Boha, zase ho budu chválit, * svého spasitele a svého Boha.

Ant. Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

Hojné je tvé slitování, Hospodine,

řekni jen slovo, a budu žít.

 

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

15,12-34

Kristus vstal z mrtvých jako první z těch, kteří zesnuli

(Bratři,) 12káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? 13Není-li však žádné vzkříšení mrtvých, nevstal ani Kristus! 14A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra. 15Pak ovšem my vypadáme jako lživí svědci o Bohu: je-li totiž pravda, že mrtví vůbec nevstávají, proti Bohu jsme svědčili, že Krista vzkřísil, ale on ho nevzkřísil. 16Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. 17A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, 18a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. 19Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.

20Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli. 21Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. 22Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. 23Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. 24Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech mocných knížat, mocností a sil. 25On totiž musí kralovat, ‚dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám‘. 26Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. 27‚Všechno‘ totiž (Bůh) ‚podřídil pod jeho nohy‘. Když však říká, že všechno je podřízeno, je samozřejmě z toho vyňat ten, který mu všechno podřídil. 28A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

29Jaký má potom smysl, co dělají ti, kdo přijímají křest místo těch, kdo už zemřeli? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč tedy přijímat za ně křest? 30Proč také my se vydáváme v nebezpečí každou hodinu? 31Den co den umírám – jakože jste moje chlouba, bratři, kterou mám před Kristem Ježíšem, naším Pánem! 32Když jsem v Efesu musel zápasit – jak se říká – se šelmami, co z toho mám? Jestliže mrtví nevstávají, (pak platí): ‚Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!‘ 33Nedávejte se už svádět (k mylným názorům): „Špatné rozhovory kazí dobré mravy.“ 34Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte! Někteří z vás nevědí nic o Bohu. Styďte se, že k vám musím takto mluvit!

 

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Kor 15,25.26; srov. Zj 20,13.14

Kristus musí kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám. * Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt.

Tehdy podsvětí a smrt vydají svoje mrtvé a smrt i podsvětí budou vhozeny do ohnivého močálu. * Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt.

 

 

DRUHÉ ČTENÍ

Z řeči svatého Ambrože, biskupa, nad hrobem vlastního bratra Satyra

(Lib. 2,40.41.46.47.132.133: CSEL 73,270-274.323-324)

Je třeba zemřít s Kristem, abychom s ním žili

Vidíme, že i smrt může být ziskem a život trestem. Proto říká apoštol Pavel: Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.1 Co je pro nás Kristus, ne-li smrt těla a duch, který dává život? A proto je třeba zemřít s Kristem, abychom s ním žili. Buďme ochotni denně umírat a zvykejme si na to, aby se naše duše tímto odloučením učila zbavovat toho, po čem touží tělo, a jako by byla na výšině, kam už nedosáhnou pozemské vášně a nemohou ji strhnout k sobě, aby přijímala podobu smrti, a tak nepropadla jejímu trestu. Neboť zákon těla je v rozporu se zákonem ducha a chce nás podrobit zákonu hříchu. Jaký je na to lék? Kdo mě vysvobodí od těla propadlého této smrti? Milost Boží skrze Ježíše Krista, našeho Pána.2

Máme lékaře, užívejme lék. Naším lékem je Kristova milost a tělem propadlým smrti je naše tělo. Žijme tedy jako cizinci vůči tělu, abychom nebyli cizí vůči Kristu; i když žijeme v těle, nedejme se vést tím, co chce tělo; nezanedbávejme práva přirozenosti, ale dávejme přednost darům milosti.

Co ještě dále? Celý svět je vykoupen smrtí jednoho. Kristus by byl mohl nezemřít, kdyby byl chtěl; ale on nepovažoval za správné vyhnout se smrti, jako by nemohla přinést žádný užitek, a lépe než svou smrtí by nás byl nezachránil. A proto je jeho smrt životem všech. Jsme označováni křížem, znamením jeho smrti, ohlašujeme jeho smrt modlitbou, zvěstujeme jeho smrt slavením oběti; jeho smrt je vítězství, jeho smrt je dílo spásy, po celém světě se jeho smrt každoročně slaví.

Co ještě máme říci o jeho smrti, když můžeme ukázat na jeho božském příkladu, že jedině smrt nám získala nesmrtelnost a přinesla vykoupení ze smrti? Není tedy třeba nad smrtí naříkat, neboť je nástrojem spásy všech; není třeba utíkat před smrtí, neboť Syn Boží jí nepohrdl a nevyhnul se jí.

Smrt sice nepatřila k lidské přirozenosti, ale stala se pak něčím přirozeným; Bůh neustanovil smrt od počátku, ale dal ji jako lék. Neboť člověk byl za svou zpronevěru odsouzen k denní lopotě, naříkal, těžce to nesl a začal mít nešťastný život. Bylo třeba učinit konec tomuto zlému stavu, a tak měla smrt navrátit, co život ztratil. Nesmrtelnost bez milosti by byla spíše břemenem než ziskem.

Duše má tedy možnost opustit labyrint tohoto života a veškerou tělesnou tíhu a směřovat k nebeským sborům – i když tam mohou dojít jen svatí – a vzdávat Bohu chválu, kterou mu za doprovodu citer vzdávají nebešťané, jak víme z prorocké knihy: Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů! Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět.3 A duše má také možnost vidět, Ježíši, tvou svatbu, při níž se za radostného zpěvu všech přivádí nevěsta ze země do nebe – k tobě přichází každý člověk4 – a už nepodléhá světu, ale je spojena s duchem.

To si přál svatý David ze všeho nejvíc, aby to spatřil a uviděl. Říká: Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy.5

1Flp 1,21. 2 Srov. Řím 7,24.25. 3Zj 15,3.4. 4Žl 65 (64),3. 5Žl 27 (26),4.

 

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. 2 Mak 12,45; Mt 13,43

Ti, kdo zbožně zemřeli, * mají připravenou nádhernou odměnu.

Spravedliví budou v království svého Otce zářit jako slunce. * Mají připravenou nádhernou odměnu.

 

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za naše zemřelé bratry a sestry a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu i my a že se u tebe znovu shledáme. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

 

 

 

Zobrazeno 277×

Komentáře

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio