Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

O hrnci na světlo a modlitbě a také o Otče náš

Tak dnes bude druhé pokračování venkovního náboženství (a vlastně zároveň i třetí) pro děti 1. a 2. třídy. Minulá pokladovka byla udělána tak, aby to bavilo i 1 dítě, protože děti nemají žádnou povinnost navštěvovat náboženství. 

 

Teď však již vím, že sami chtějí, ale s uvolňováním opatření se najednou stává, že někteří musí v tu dobu jinam. Tak i dnes to bude uděláno tak, aby to vyhovovalo jak jednotlivcům, tak skupině.

 

V Drahotuších mají starší děti náboženství v PO od 14:30 a moje v 15:55. Minule jsem toho využil tak, že jsem požádal starší o schovávání lístků, které děti dovedou k pokladu, na jehož vrcholu nejsou bonbóny, ale svíčka, která na to místo obvykle nepatří. 

 

V Potštátě jsem to však uzpůsobil podle místních poměrů tak, že jsme začali modlitbou u památníku a sdělil jsem klukům nápad, že bychom potřebovali hrnec na tu svíčku, která tam hořela díky představitelům města, kteří tam patrně byli před námi, ne však moc dlouho před námi, protože hořela čerstvě. Ten nápad se jim vůbec nelíbil, protože sami přišli na to, že svíčka v hrnci hořet nebude.

 

Tentokrát opravdu použiji hrnec a dám je k nějakému klidně i památníku, ale spíše kříži nebo soše světce, navedu je tam blízko a najdou tam hrníček, ze kterého také na světlo má něco vzejít - to, co má vzejít jsou naše prosby za každého z nás i za celou církev podle obrázku, který by následoval:

Budou tam prosby za každého z nich jmenovitě, na lístku však budou všichni, ať už jsou z Drahotuš, Partutovic či Potštátu. 

 

 

Pak tam budou prosby za biskupy, kněze a jáhny, za pana faráře, naše biskupy a sv. otce Františka, také za všechny Boží děti, které pojí křest a za to, aby se co nejvíce lidí dostalo do nebe. Děti si tyto lístky vylosují všechny do posledního a všechny si je pěkně přečteme a budeme za všechny prosit Boha modlitbou, kterou si příští týden více představíme:

 

Jen, teda, doufám, jako posledně, a stejně tak spoléhám, že si to nepřečte někdo z rodičů či dětí před náboženstvím, to by byla škoda.

 

Ještě v krizovém stavu jsme se Štěpánem dali dohromady tuto scénku:

Mimochodem, asi to nebude poslední hodina, ale je to poslední probírané téma, takže na další budu muset ještě něco vymyslet.

Zobrazeno 619×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

V Drahotuších se ukázalo, jak pastorační asistent nezná farní kostel. "V kostele jsou apoštolové" "Ano, sochy svatých tam máme, ale apoštoly ne." Na to babička, která dovedla děti: "Pod hlavním oltářem je přece celá poslední večeře." Aha, to je pravda, ani si nevybavuji, že to tam je a dokonce, když jsem potom šel do kostela na mši svatou, ani dnes ráno o modlitbě jsem ji tam neviděl, ale vím, že tam skutečně je. Kolem některých věcí opravdu procházíme jaksi automaticky, aniž bychom je viděli. Malé děti jsou úžasné, že si všímají i maličkostí.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio