Jidáš a Matěj

Rozjímání o Jidášovi je určitě hodně moc. 

Dneska, když je svátek sv. Matěje a zároveň mám své křestní narozeniny, udělal jsem si takové rozjímání v čase, kdy normálně rozjímáme po ránu, tj. po modlitbě se čtením. Docela rád bych se o to v krátkosti podělil.

Matěj, jako náhrada za Jidáše - vůbec to neměl lehké, asi mu to místo nikdo nezáviděl a jistě to rád přijal.

Jidáš jako apoštol, kvalitní apoštol do té doby, jinak by těžko vydržel celou dobu, když viděl Ježíšovu dobrotu a žil v jeho přítomnosti. Patrně je možné, že původně nebyl vůbec špatný a možná si říkali někteří: "Kdo by to do něj řekl..." Ale bylo jisté, že zajisté chtěl něco víc, než Ježíš.

Při polibku byl Jidáš nejblíže Ježíši, pak se příliš vzdálil a už nedokázal přijít blíž.

V této souvislosti mě napadly dvě známé věty: "Kdo vytrvá až do konce, bude spasen." A druhá, aktuální v tento měsíc Panny Marie: "Pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naši." 

Začátky většinou prožívám těžce, průběhy se pak už srovnají a je to v pohodě. Konce prožívat taky moc neumím. A při tom tady je konec jako velmi důležitý, vlastně ta nejdůležitější hodina.

O Jidášovi z Písma moc nevíme, jen asi to, že se stal zrádcem a snad, že měl rád peníze a že se zabil. Z toho vlastně jenom víme to podstatné, že zbabral konec. Zbabral ho tím, že se bál pohledět na Ježíše, když viděl, co mu způsobil.

Jidáš je často znázorňován s Ježíšem, není však oslavován církví, těžko si představit, že by byl ve společenství svatých, vždyť "běda, kdo zrazuje Syna člověka."

Matěj je spíš znázorňován se sekyrou, jakoby ní chtěl Ježíše vyhnat, ale opak je pravdou.

Sekera symbolizuje jeho šťastný mučednický konec, že takto pro Krista vydal svůj život, skrz tento nástroj podle jisté tradice "vydechl naposled."

A když tak vím, že mi konce taky moc nejdou, zároveň mám motivaci nějak pilovat ten průběh, aby konec byl nějak zvladatelný a denně se za ten konec modlím "Zdrávas, Maria".

O Matějovi víme asi to, že byl vybrán losem a snad nejvíc o něm řekl Petr, dle dnešní modlitby se čtením od sv. Jana Zlatoústého na Skutky apoštolů, když před jeho zvolením sdělil, jakého nástupce Jidáše by si přál.

Skoro jakoby bylo patrné, že od náhradního apoštola se toho mnoho nečeká, že po tak velkém pádu to ten za něj, tedy Matěj, zřejmě dost odskáče i v Písmu, že o něm je jen ta jediná zmínka jeho volby a nic víc a dokonce ani v Římě, když nad svatopetrskou bazilikou bdí 12 apoštolů, tak mezi nimi místo Matěje zaujímá jiný, nejmenší z apoštolů - Pavel.

České úsloví: "Ty jsi, teda, Matěj!" taky trochu vypovídá o Matějově volbě, jakožto náhradníka a při tom méně, než o Jidášovi o něm z Písma víme, jaký byl apoštol. 

Jakoby skoro "padl na něj los a to je všechno." Ještěže je před tím ta Petrova řeč k tomu, jaký by měl být, abychom si byli jisti, že Matěj to všechno splňoval a snad byl i více, než jen "svědkem zmrtvýchvstání", i když, podle psaní sv. Jana Zlatoústého to docela stačilo, protože všechno ostatní o Ježíši bylo docela známé lidem té doby.

Jidáš měl slibný začátek, snad průměrný průběh, ale velmi špatný konec.

Matěj začínal dobře u Ježíše, pak mohl být zvolen a běžet o závod v první linii a ten závod dokončil věčným vítězstvím, ke kterému nebylo jednoduché dojít, ale měl před sebou neúspěšného předchůdce, který mu byl odstrašujícím příkladem, takže to musel dokončit šťastně a neztratit pohled na Ježíše.

A tak nějak mohu bruslit mezi Jidášem a Matějem i ostatními apoštoly.