"Antipandemická" mše

Dnes, dáno 15. května 2020, kdy není žádná zvláštní památka, svátek či slavnost v církvi, jen obyčejný pátek po 6. neděli velikonoční, v pořadí 3. v měsíci, rozhodl se o. Radomír použít zcela nového formuláře mše v době pandemie.

Povšimnul jsem si, že vstupní modlitba byla použita v podstatě z dodané 11. velkopáteční přímluvy, z lekcionáře se použili texty "v jakékoliv tísni" a stejně tak i přímluvy, protože antipandemické přímluvy speciál vymyšleny nebyli, alespoň nám nebyly dodány. 

V tomto čase je hodně modliteb za odvrácení pandemie, je třeba se skutečně a hodně modlit. I když se zdá, že spoustu věcí se uvolňuje, máme např. již částečně otevřené i dveře fakulty teologické, kde zítra budu skládat zkoušku z dogmatické teologie, tak taky doufám, že tu nepíšu nějaký bludy.

Formulář mše sice zněl za odvrácení pandemie, ale těch tísní, které z toho vyplývají je hodně, až si skoro říkám, že vlastně se vůbec nemusel dělat nějaký speciální formulář. Na druhé straně není špatné tvořit modlitby i nové texty mší, v tom je vidět, že církev je živá a kreativní, sic někdy vymýšlí již vymyšlené. 

Nicméně Duch svatý vede svou církev stále novými cestami  a nemusí se svazovat novými a novými formuláři. Duch svatý se přece za nás přimlouvá a Bůh ví, že jeho přímluva za křesťany se shoduje s jeho vůlí. 

Možná v tomto je církev mezi celníkem a farizeem. Farizeus, který je mnohomluvný ve předu a říká modlitbu od srdce, která ho neospravedlní a celník vzadu, který toho moc nenapovídá a vrací se ospravedlněný. 

Mít formulář modlitby na všechno je stejně nemožné pro nás, ale Bůh už dávno ví, za co se chceme modlit. My potřebujeme často těch slov uchlácholení, ale je dobře, že je máme. Je však důležité, aby vyvěrali z čistoty našeho srdce ne z okázalosti množství slov za konkrétní věc.

A tak jsme měli dneska krásnou antipandemickou mši a společně jsme se sjednotili v modlitbě, kterou nám doporučila církev a teď také je na nás, abychom donesli i tuto prosbu do života a žádali Pána o to, co je pro nás prospěšné ke spáse.

Já moc doufám, že pro mě bude prospěšná ke spáse i zítřejší dogmatická zkouška, aby mě nezasáhla pandemie horší, kdybych nedokázal Bohu poděkovat za všechna dobrodiní, která nám stále činí, ač se nám někdy nelíbí, když nám nejsou moc příjemné.

Nemám rád, když jsem nemocný a proto je třeba prosit za zdraví a záchranu od pandemie. 

A nemám moc ani rád, když mám jít na zkoušku a nevím, co mě čeká a proto mohu prosit, abych byl přiveden k většímu poznání nesmírné a nevypověditelné výšky, šířky, délky i hloubky lásky, kterou nám Pán neustále prokazuje jako svým nerozumným tvorům, které má nesmírně rád.

Je patrné, že na mě myslelo mnoho lidí, sice ne víc, než na koronavirus, ale zažil jsem skutečně malou duchovní obnovu, jako na všech posledních zkouškách.

Zjišťuji tak, že pro udělání zkoušky je také podstatné duchovní zázemí a to jak vlastní, tak i okolní. Po "antipandemické" mši už jsem se k učení nedostal a to ani na druhý den, který jsem věnoval podstatnou část modlitbou růžence a nevázanému rozhovoru se spolužáky před zkouškou.

Vůbec jsem netušil, že vypracováním seminární práce do dogmatické teologie jsem si vlastně vytáhl otázku ke zkoušení. Zkoušení tak se stalo věcí příjemnou a krásným duchovním rozhovorem na obecné téma svátostí, neboť jsem rozebíral SC 3. kapitolu spolu s PO, aby to nevypadalo tak, že jsem si vybral vlastně nejkratší možnou rozšířenou literaturu. Místo zadaných 5 stran jsem tak odevzdal stran 12. Asi by mi bylo líto, kdybych jako pisálek nenapsal raději víc.

V čase koronavirové krize se studium jakoby zastavilo, ztratila se velká část motivace, byla nejistota, jak vlastně budeme studovat. Zapsán ke zkoušce jsem však dostal novou motivaci, abych se připravil a na dogmatiku jsem se skutečně těšil. Naráz po udělání zkoušky se to zase rozjelo, budou zkoušky další a doufám, že i rychlejší pokračování. 

Studovat teologii není rozhodně žádná nuda.