Takzvaná tridentská mše

Když je teď ta koronavirová krize, má člověk "více času", ale zároveň mnohem méně času. Je nucen si ten čas přerozdělovat jinak.

Postavení mše svaté v koronavirové krizi je pro některé výrazně složitější, protože se na mši prostě nedostanou z kapacitních důvodů, přičemž kapacitu nám určuje stát. 

Pro některé, jako třeba pro mě, se taky zmenšila pravidelnost účasti na mši svaté, protože je potřeba dát přednost těm, kteří mají tuto možnost omezenu zákonem a navíc je vždy jen jedna mše, tedy buď jsem nebo nejsem na mši. 

Pokud ovšem jsem, tak podle pravidel, jsem zapojen jako přisluhující a to tak, že víc, protože normálně by bylo při mši svaté několik ministrantů, lektorů a zpěváků, ale v této krizi se to vždy omezuje na jednotlivce.

S přijímáním ostatních svátostí je to složitější, takže mše, když jde, tak se sleduje virtuálně a přijímá v touze. 

Svátost křtu, biřmování, manželství se odkládá, kněžství se snad stihne už v normálních podmínkách. Odkládá se i svátost nemocných udělovaná společně, ale v případě nouzové potřeby se naopak spěchá v zaopatřování.

Ještě je svátost smíření. Ta se taky musí odehrávat především v touze, že až to bude možné, přistoupím, ale zatím je třeba dokonalé a upřímné lítosti nad svými hříchy. 

Já se už moc těším na normální zpověď!

A když jsem se domlouval se zpovědníkem, byl jsem tím víc natěšen, když jsem byl pozván na tridentskou mši. 

Mám o to větší motivaci si udělat čas se na ni lépe připravit, když jsem ji účasten tak 2 - 3x do roka, při zpovědní příležitosti to bude více než po půl roce.

Tady také (ovšem až od sv. Marka) moje svědectví, jak prožívám mši svatou.