Tak musí nám být jasné, že víc je mše svatá, než růženec. A růženec je vynikající průpravou na mši svatou.
Před II. vatikánským koncilem se dalo jednoznačně říci, že úřední jazyk pro liturgii a pro církev vůbec je latina - je to vlastně "jazyk církve." A mše svatá v řádném římském ritu se jiným jazykem ani neslavila.
Dnes už je možné slavit mši svatou v národních jazycích a na tuto jednotu jazyka se tak trochu zapomíná. Nicméně různost jazyků má také své kouzlo.
Už tu na blogu jsem psal, že když jsem byl po prvé v Římě v r. 2009, měl jsem v podstatě jedinou touhu, která se mě splnila i při návštěvě Říma na národní pouti v loňském roce a to bylo prožít pravou italskou mši svatou (při národní pouti to bylo i s biskupem). A Pán mi dal ještě bonus, že na naši české soukromé mši v kapli, kde byl pohřben kardinál Beran byla jedna Italka, která nerozuměla ani slovo Česky a při tom s námi prožila celou mši svatou.
S velikou radostí jsem také přijal doporučení skvělé paní průvodkyně, když jsem byl na pouti ve Fatimě, abychom se zúčastnili portugalské mše. Byl to pro mě jeden z největších zážitků pouti.
Toto konání církve je nám tak blízké, že mši svaté rozumíme, i když nerozumíme jazyku a nepochytíme jediného slova z kázání, nicméně podstata živého Krista nám neunikne.
Těch 20 tajemství posvátného růžence, jak byly předloženy, jsou stejné v celém katolickém světě a modlíte-li se, tedy, jakýmkoli jazykem, rozumíte i růženci, i když nerozumíte jediného slova z jazyka, kterým se modlí. A když se takto sejdou lidé z celého světa, je to obrovská nádhera jako to bylo při Seslání Ducha Svatého, když všichni lidé, domácí i cizinci rozuměli apoštolům.
Růženec neměl jednotný jazyk, jako mše svatá, i když se růženec také zbožně modlí i jazykem církve a já osobně velmi rád se modlím růženec latinsky, protože Ave Maria je kratší, než Zdrávas, Maria (ale nikomu to neříkejte!)
Nejvíce jsem si tak růženec prožil v Lurdech a Fatimě, ale nenaučil jsem se růženec ani Portugalsky, ani francouzsky, ještě možná bych dal nějak dohromady Italštinu nebo Němčinu, jak jsem to zkoušel v autobuse do Fatimy.
Ale to je rozhodně něco jiného, než prožívat modlitbu v cizím jazyce. Modlitba v jazycích je dar Ducha Svatého a ne každý, kdo se umí modlit v jazycích, má zároveň dar výkladu.
Když jsem ve společenství zažil modlitbu v jazycích, připadalo mi to jako nádherný andělský zpěv a je velká škoda, že už jsem to dlouho nezažil.
Písmo svaté můžeme číst i v jazyce, který neumíme, můžeme ten jazyk klidně i patlat, jak jsem to dělal, když jsem se modlil růženec hlavně v Portugalštině či Francouzštině.
Když se Písmo čte v jakémkoli jazyce, tedy i růženec, tak ďáblovi to velmi vadí. On je inteligentní bytost a moc dobře ví, co je to za slova a co nechce slyšet. Je to mocná zbraň proti zlému duchu.
"Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský. Vím, kdo jsi: Svatý Boží..." A Ježíš s ním nediskutuje a říká mu: "Mlč a vyjdi z něho!"
Tu myšlenku - mít Písmo třeba i cizojazyčné a třeba i v něm nedokonale číst je velmi prospěšné, protože zlému duchu vadí, ta je od Tomáše kardinála Špidlíka, když jsem poslouchal jeho přednášky.
Písmo svaté nás přece očišťuje a posvěcuje a tomu je nutno věřit jakož i tomu, že zlý duch a peklo taky existuje. A ďábel je opice Boží a dokáže napodobit i dar jazyků podobně jako v Egyptě faraonovi kouzelníci napodobili všechno, co Mojžíš dělal. Můžeme se oprávněně ptát, odkud to, tedy, je.
Hlavně, když slyším překlad slov proměňování při mši svaté, rve mi to srdce, zvláště když to překládá laik a pak Otče náš přeloží jenom Otče náš a zbytek modlitby nechá. Hlavně, že přeloží celé proměňování, které se má modlit řádně zřízený kněz, nikoli laik kněžství obecného.
Při mši svaté jsou části, které se nesluší překládat do srozumitelného jazyka, protože jsou srozumitelné sami o sobě. Dokonce velká výhoda katolíků je, že nepotřebujeme ani překládat lekce z Písma Svatého, protože na celém světě jsou stejné a v dnešní moderní době si to můžeme vyhledat.
A taky nepotřebuje překladu, protože tajemství v něm pronesená, jak již bylo řečeno, jsou na celém světě stejná. Proto růženec také sjednocuje.
Když nekatolické církve mají bohoslužby, nemají je stejné ani ve vlastní zemi a sic jistě existují nějaká liturgická pravidla, jaké Boží Slovo by kdy mělo zaznít a jak by měla vypadat sborová bohoslužba, přesto se v tom člověk zvenčí nevyzná.
A jistě víte, že Ježíš v Getsemanské zahradě prosil o jednotu.
https://vvrh.signaly.cz/2002/ruzenec-a-ekumenicka-bohosluzba-aneb-ruzenec-i-pro-nekatoliky
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.