Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Rozjímání cesty světla 2020

Strýček Google pod pojmem "Cesta světla" googlí kde co, je třeba napsat "pobožnost cesta světla" a hned se jich několik ukázalo, takže mám kvalitní zdroj rozjímání. 

 

Také sám jsem v r. 2014 udělal básničku k Cestě světla neb nejsem tak zdatný hudebník, abych dal dohromady nějakou píseň. https://vvrh.signaly.cz/1405/cesta-svetla

 

Také v době celkem nedávné, myslím, že v r. 2017 jsem si Cestu světla také namaloval podle svých schopností:

Nicméně doma jsem poslouchal Cestu světla P. Jaroslava Rašovského:

https://www.youtube.com/watch?v=ki3EXVRwFqk

 

Tam také krásně zpívá píseň k této cestě, odkazuje na Kancionál https://kancional.cz/481

Je však upravena podle zastavení Cesty světla.

 

Z googla vyhledaného zdroje vyplývá, že tato pobožnost je "pobožností pro 3. tisíciletí".

 

Zkopíruji tedy, co jsem vyhledal na zmíněný 2. pokus hned v prvním vybraném odkazu a k tomu napíši svá rozjímání, které se budu modlit na You tube k příležitosti 3. neděle velikonoční, která následuje letos po svátku sv. Vojtěcha.

 

Od té 3. neděle velikonoční v 9:00 již nemusíte číst dál, bude stačit poslechnout si video, vlastně tato 2 videa.

Zastavení Cesty světla s krátkými úryvky Písma svatého - 

Rozjímání ve skrovnosti letošního času velikonočního 

 

Po dlouhém půstu, kdy jsme se těšili na radostné Aleluja již konečně toto zvolání vyznělo. Vyznělo hluboce, mnohem hlouběji, než jindy, neboť uprostřed postu pro nás Pán měl již připravenu zkoušku, o které jsme jen slyšeli ze zemí daleko od nás a nečekali jsme, že přijde a ona přišla. Zdá se jako Boží dopuštění, možná si to někdo může vyložit jako trest. Za své hříchy jsme odpovědní, ale nemoc není přímým následkem našich hříchů, za hříchem následuje smrt a nad smrtí přece zvítězil Kristus! Nikdo jiný, tím méně nějaká nemoc.

Byla dopuštěna zkouška a to velká zkouška, kdy jsme postaveni před volbu vydržet nějakou dobu bez společenství. Voláme k Bohu a ptáme se proč? A Bůh nám dává nabídku, abychom mu dali své srdce, abychom vstoupili do hloubi svého nitra a nezůstávali u povrchní víry, která má jednoduchou odpověď, že se to tak dělalo vždycky. Jsme povoláni hledat jiné cesty, ve kterých Bůh promlouvá do našeho srdce.

Kéž, Pane, dokážeme přijmout tuto výzvu a po celou velikonoční dobu prožijeme onu radost učedníků, kterou zakusili po tvém vzkříšení.

 

Aleluja, aleluja, aleluja.

Je cesta vítězná, po ni jde Kristus Pán.

Ten, který trpěl, zemřel, z hrobu vstal,

apoštolům, ženám, bratřím se ukázal

a teď jsi i ty na tuto cestu světla zván.

Aleluja, aleluja, aleluja.

 

Aleluja, zajásejte, s církví pějte, Kristus Pán oslaven vstal! Aleluja, aleluja!

 

1. zastavení (Lk 24,1–6) 

JEŽÍŠ VSTAL Z MRTVÝCH 

Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen.“

1. Aleluja, aleluja, aleluja.

Ženy časně k Pánovu hrobu přišly,

viděly anděla, hrob však prázdný,

protože přeci z mrtvých povstal,

teď rychle běžte a povězte to dál.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Jako vítěz Pán vstal z hrobu, ďábla za nás přemoh zlobu, strach a hrůzu ze smrti sňal. Aleluja...

Velmi vtipná otázka od anděla. Na tuto otázku musíme hledat odpověď! Proč hledáte živého mezi mrtvými? A jak anděl Panně Marii zvěstoval radost početí Krista, tak nyní zvěstuje několika málo ženám slávu zmrtvýchvstání! Na nich je, aby to roznesli všem. 

A letos je na několika málo křesťanech, nejen ti, kteří mohli zažít v plnosti slavnost velikonoční vigilie, aby tuto radost zvěstovali všem. Můžeme svědčit alespoň tím, že máme Krista vzkříšeného za okny svých domovů, kam vidí lidé z ulice nebo na čestném místě doma, kde se scházíme ke společné modlitbě. 

Pane Ježíši povzbuď každého z nás, aby byl svědkem tvého zmrtvýchvstání! 

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

2. zastavení (Jan 20,1–8) 

UČEDNÍCI NACHÁZEJÍ PRÁZDNÝ HROB 

Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. 

2. Aleluja, aleluja, aleluja.

Učedníkům řekli, ti však jim nevěřili,

Petr a Jan tam šli, aby vše ověřili,

našli hrob prázdný a vše uklizené,

zmrtvýchvstání Krista je potvrzené.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Anděl září, z výše spěje, kámen klesá, zem se chvěje, s Petrem k hrobu přichází Jan. Aleluja...

Evangelista Jan je velmi skrovný. Píše o sobě, že je ten druhý učedník. Už najednou ne ten, kterého Ježíš miloval, ale jen "ten druhý". Chce nám říci, komu patří první místo. Vidět a věřit je dar, pro který je třeba se osobně rozhodnout. A Jan tady píše to své rozhodnutí, že viděl a uvěřil. O víře Petra nepíše nic, jen, že mu dal přednost, snad aby Petr viděl první, protože měl utvrzovat bratry. 

I když letos zažíváme skrovné velikonoce uzavřené v rodinách, přece jen jsme před rozhodnutím vidět a uvěřit. Já za sebe jsem viděl, protože celá země již mluví o tom, že Pán vstal z mrtvých a věřím.

Pane Ježíši, nastav naše srdce, aby uvěřila a tato víra, aby byla zřejmá i v našich životech. 

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

3. zastavení (Jan 20,11–18) 

VZKŘÍŠENÝ SE UKAZUJE MAGDALÉNĚ 

Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. 

3. Aleluja, aleluja, aleluja.

Magdalena jde od jeho hrobu plačíc,

zmrtvýchvstalý Pán ji přichází vstříc.

Jako zahradník se jí ten pán zdá,

s ním však jak promluví, radosti má.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Hořký nářek Magdaleny, v radostný se jásot mění, jménem, když ji zavolal Pán. Aleluja...

Hodí se připomenout, jaká to byla žena. Hodně milovala, protože ji bylo hodně odpuštěno. Její srdce je ryzí, chce se setkat s Mistrem a nenajde ho v hrobě. Myslí si, že vidí zahradníka a on je to Ježíš! Jak zaplesalo její srdce, když zjistila, že je to On. 

Bylo to osobní setkání na zahradě, které je povoleno i v této době. Ježíš neměl roušku, byl přece na zahradě a jeho rouška byla v prázdném hrobě. Jak zaplesá naše srdce, když v obyčejném člověku spatříme Ježíše? A Ježíš má pro nás poslání, jako měl pro Marii Magdalenu, apoštolku apoštolů, jak o ní kázal papež František.

Pane Ježíši nauč nás v každém bližním, ať má či nemá roušku, ať je zdráv či nemocen, živý či mrtev, vidět tebe.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

4. zastavení (Lk 24,13–27) 

VZKŘÍŠENÝ NA CESTĚ DO EMAUZ 

Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. 

4. Aleluja, aleluja, aleluja.

Pak zase jiní z Jeruzaléma utíkají

a neznámého poutníka přijímají.

Proč smutni jsou a proč útěk jinam?

Písma jim vykládá, zůstává neznám.

Aleluja, aleluja, aleluja.

S učedníky zklamanými nepoznán jde slovy svými, jejich srdcí nadlehčí žal. Aleluja...

V Jeruzálémě se udály divné události, tak utíkají raději odtamtud. Šíří se také nějaké divné zprávy, nevědí, co si o nich myslet, ale není tam pro ně bezpečno, jdou co nejrychleji do bezpečí. Možná se vracejí do svých domovů, aby se sami dobrovolně chtějí schovat do karantény, než všechno skončí. Kde jsou však dva (nebo tři) v Ježíšově jménu, tam uprostřed nich je Ježíš. To oni ještě nevěděli.

Ježíš má tu drzost se k nim přidat jako třetí, když jsou teď dovoleny pouze dvojice a bavit se o jejich problémech, ví, že je potěší. Je jim spolu dobře, jsou opatřeni rouškami na srdci a tak vlastně ani nevědí, kdo to s nimi jde. On jim celou dobu vykládá Písma, která by měli znát a cestou se jim rozvazují roušky na srdci, ani o tom neví. Když vidí poutníka jít dál, zvou ho, aby k nim vešel, protože už je pozdě a taky musí být unavený.

Kéž si, Pane Ježíši, otevřeme srdce, když je nám úzko a přijímáme útěchu od tebe.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

5. zastavení (Lk 24,28–35) 

VZKŘÍŠENÝ SE DÁVÁ POZNAT PŘI LÁMÁNÍ CHLEBA

Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. 

5. Aleluja, aleluja, aleluja.

 Jak s nimi promlouvá, radost roste.

Stmívá se, Pane, buď našim hostem.

Bere chléb do rukou, rozláme jej.

Vždyť je to Ježíš, zpět jdem honem.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Nad chlebem, když vzdává díky, úžas jímá učedníky, kterým Ježíš poznat se dal. Aleluja...

Ježíš jim řekl všechno, co bylo třeba. Když ho, tedy, pozvali, přišel k nim opravdově a připomněl se jim při lámání chleba, tedy tak, jak ho znali ještě před smrtí, když jim odkazoval tajemství eucharistie.

Jak se nám někdy nechtělo jít slavit eucharistii s celou církví alespoň v neděli. Tak rádi bychom nyní šli. A eucharistie se slaví každý den, i když je kostel zavřený, i když je kněz sám s několika bratry kolem sebe. Eucharistie je vždy on-line a není ani tak nutné ji přenášet přes internet. Dříve, než internet byla eucharistie! Ve vší skrovnosti si eucharistii připomínáme v rodině možná i tím pohledem na on-line vysílání přes internet nebo televizi, ale také při společné chvíli modlitby. I těmto učedníkům se Ježíš ukazuje ve vší skrovnosti a po všech těch slovech vycházejících ze svatých Písem se jim takto jednoduše ukáže a oni mají takovou radost, že spěchají celou dlouhou cestu zpět i v noci.

Pane Ježíši, dej nám každou mši svatou prožívat s radostí emauzských učedníků.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

6. zastavení (Lk 24,36–45) 

VZKŘÍŠENÝ SE UKAZUJE DVANÁCTI 

Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ 

6. Aleluja, aleluja, aleluja.

Dveře jsou zamčené na petlici,

Ježíš však náhle je ve světnici.

Učedníci se bojí, nepoznají Krista,

On se jim ukáže, radost je jistá.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Apoštolů zástup žasne, s bázní slyší zprávy šťastné, pak se v jásot radostný dal. Aleluja...

Celé tři roky se učedníci setkávají s Ježíšem a učí se. Od Ježíšova zatčení jim byla tato škola zavřena a naráz si nepamatují vůbec nic, jsou zabarikádováni a Ježíš jim přináší pokoj i přes jejich zavřené dveře a otevírá školu zcela nově. Ještě pořád nic nechápou, nevědí, co s nimi bude. Je to pro ně radostná zpráva, o které však nedokážou teď nic říct.

Děti také byly rády, když se jim škola zavřela. Zavřela se jim však déle, než na 3 dny. Zbytek doby postní a většinu velikonoční zůstávají doma a nemohou se potkávat. Teď už se těší do školy, až zase začne. Ježíš celou dobu učedníky připravoval právě na tuto událost a nenechal je v té zkoušce propadnout. On sám přišel mezi ně a přinesl jim pokoj.

Pane Ježíši, uč nás u tebe hledat ten pravý pokoj.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

7. zastavení (Jan 20,19–23) 

VZKŘÍŠENÝ DÁVÁ MOC ODPOUŠTĚT HŘÍCHY 

„Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

7. Aleluja, aleluja, aleluja.

Důležité poslání dostanou teď:

co všechno odpustí, smazáno jest,

a to, co zavrhnou, zůstane stát,

k tomuto Ducha musím vám dát.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Apoštolům moc je dána z vůle vzkříšeného Pána, uzdravit, co hřích duši vzal. Aleluja...

Když je Ježíš učil modlitbu Páně, učil je i odpouštět. Jejich víra je zpět, je na čase dát jim také moc, kterou dostanou z nebe, vždyť hříchy může odpouštět jenom Bůh, jak si mysleli farizeové třeba při uzdravení ochrnutého, když mu Ježíš nejprve řekl: "odpouštějí se ti hříchy!" Teď tuto moc odpouštět dostávají apoštolové přímo od Boha.

V různých situacích se udělá mnoho chyb. Když je krize, dělá se chyb tím více. Odpouštění není jenom na apoštolech, ale i na nás, vždyť se také modlíme Otče náš a známe podmínky odpuštění hříchů, že máme také my odpouštět svým viníkům. Máme dar svátosti smíření, kde nám kněz touto mocí odpouští hříchy. Máme také zpytování svědomí, kdy chceme Boha poprosit za odpuštění svých slabostí. Stále každý den hřešíme a urážíme Boha a proto potřebujeme Boží odpuštění.

Pane Ježíši, dej nám dar lítosti nad svými hříchy a slabostmi.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

8. zastavení (Jan 20,24–29) 

VZKŘÍŠENÝ UTVRZUJE VÍRU TOMÁŠE 

Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“ 

8. Aleluja, aleluja, aleluja.

 Tomáš však Pána neviděl ještě,

nevěří, dokud to nebude jisté.

Ježíš tak po týdnu přichází zase:

Pán můj a Bůh můj v celé své kráse.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Blažení, kdo uvěřili, co svým okem neuzřeli. Tomáš dí: Tys můj Bůh a Pán! Aleluja...

Tomáš z nějakého důvodu nebyl mezi učedníky a je mu moc líto, že se nesetkal se zmrtvýchvstalým. Jak rád by uvěřil! Vždyť také zažil Ježíšovu školu. Ale nejde mu uvěřit bez Ježíše. Potřebuje si sáhnout do jeho ran, aby mohl dát krásné a slavnostní vyznání: "Pán můj a Bůh můj!" Proč si Ježíš nechal těch 5 ran? 

Rána z probodeného boku bolí, ale nezapomíná na lásku - lásku, kterou má Ježíš k Tomášovi a ke každému člověku. Tomáš viděl, mnozí vidět nemohou a přece věří. Když je dobře, tak věří. Když jsou zlé časy, berou z víry posilu. Tomášova víra se posílila, když si mohla sáhnout do rány.

Pane Ježíši, kéž i naše víra se posílí i v čase, kdy nám není zrovna dobře.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

9. zastavení (Jan 21,4–12) 

VZKŘÍŠENÝ SE SETKÁVÁ SE SVÝMI U TIBERIADSKÉHO JEZERA 

Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.

9. Aleluja, aleluja, aleluja.

Probdí noc, nechytí ani rybku,

to se jim stalo už kdysi na počátku.

Na slovo hodí síť, hned plná je ryb,

to přece Ježíš je, není pochyb.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Ježíš zjevuje se znovu přátelům po rybolovu za svítání na břehu stál. Aleluja...

Ježíš se po svém zmrtvýchvstání setkává s učedníky nárazově. Už jej nemohou vidět naprosto samozřejmě a tak je důležité každé setkání s Ním. A učedníci se už naučili, jak poznat Ježíše. Když prožijí zázračný rybolov, který zažili už na počátku, když je Ježíš volal, nemají žádné pochybnosti o tom, s Kým se setkali.

I naše setkání s Kristem bývá nárazové. Žijeme běžný život, do kterého vstupuje Ježíš. Když jej spatříme, hned naše srdce zajásá a máme živou jistotu, že je to On. Když přijímáme Krista v eucharistii, zažíváme blaženou radost. Denně bychom měli toužit po eucharistii, i když se nám nedostává možnosti aktuálně živě přijmout tento Pokrm Páně.

Pane Ježíši, vlej nám skutečnou touhu po Tobě.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

10. zastavení (Jan 21,15–19) 

VZKŘÍŠENÝ UDĚLUJE PETROVI PRIMÁT 

Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce!“ A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“

10. Aleluja, aleluja, aleluja.

Miluješ, Petře, miluješ mě?

Miluji, Pane, miluji, víš to o mně.

Pas ovce tedy, pas beránky mé,

moje stádo je teď v ruce tvé.

Aleluja, aleluja, aleluja.

S Petrem i my vyznat chceme: Ty víš, že tě milujeme. Dej by plamen v srdcích se vzňal. Aleluja...

Petr, který kdysi vyznal, že Ježíš je Syn Boží, má ve svém srdci veliký bol. Vždyť on, který prohlásil, že kdyby měl jít i na smrt, nezapře, přece zapřel, zapřel 3x. Ježíš si ho bere stranou a táže se ho na jeho lásku, taky 3x a při tom mu odevzdává církev, aby se o ni staral. Ten, který 3x propadl ze zkoušky, dostává 3x vyznamenání od samotného Spasitele.

Každý den se najde chvilka, kdy propadáme, kdy projevíme nějakou nelásku. Kéž tuto svou nelásku vždy obnovíme vyznáním lásky. Pane, ty víš, že tě miluji. 

Pane Ježíši, pomoz nám odpovídat tou láskou, jakou nás učíš. Dej nám také lásku k církvi a prosíme i za papeže Františka, Petra tohoto času.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

11. zastavení (Mt 28,16–20) 

VZKŘÍŠENÝ SVĚŘUJE UČEDNÍKŮM POSLÁNÍ DO SVĚTA 

Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ 

11. Aleluja, aleluja, aleluja.

Další je poselství Ježíšovo:

radostnou zvěst, Boží slovo,

po celém světě hlásejte dál,

Spasitel světa, Ježíš, je Král.

Aleluja, aleluja, aleluja.

"Jděte, uzdravujte, křtěte všechen lid na celém světě", pravil jim, než k Otci se bral. Aleluja...

Než Ježíš odejde do nebe, dává nám jasný program: Jděte, získejte, křtěte! A hned se nabízí otázka: "Jak?" No přece"ve jménu Otce, i Syna i Ducha Svatého". 

K tomu, abychom vyšli potřebujeme odvahu a nyní mít i důležitý důvod, abychom svým vyjitím nepřinesli něco, co nikdo nechce. K tomu, abychom získávali, je třeba sami mít - a co mít? No přece světlo. A jaké světlo? No přece Kristovo. A křtít už je záležitost církve. Křtít lze jen toho, kdo je věrohodně doprovázen a získán pro Krista.

Pane Ježíši, nauč nás získávat lidi pro tebe jako jsi naučil učedníky být rybáři lidí.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

12. zastavení (Mk 16,14–20) 

VZKŘÍŠENÝ VYSTUPUJE DO NEBE 

Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici.

12. Aleluja, aleluja, aleluja.

Čtyřicet dní již uplynulo,

naposled slyší jeho slovo:

Jsem s vámi až do konce světa,

pak před nimi do nebe vzlétá.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Plesá ráj a chválu pěje Králi věků, jenž se skvěje slávou, kterou Otec mu dal. Aleluja...

Zvěst evangelia končí, když učedníci vidí Ježíše naposled. Takto končí všechna evangelia a hned po nich následují Skutky. Všechno, co jsme se dozvěděli z evangelií je třeba dosvědčit skutky. Není čas hledět jen na nebe, kam Ježíš vstoupil a odkud také slavně přijde. 

Evangelium píšeme vlastním životem, i když se všemi chybami. Ale na cestě k nebi se všechny naše chyby obmyjí Kristovou krví a naše evangelium se stane věrohodným svědectvím o Kristu. Je však třeba vytrvat až do konce. Radostnou zvěst evangelia nemůžeme pověsit na hřebík a vystavit do skříně, to bychom se nedostali do nebe.

Pane Ježíši, učiň nás svými věrohodnými svědky, i když to z nikým z nás nemáš jednoduché.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

13. zastavení (Sk 1,10–14) 

V OČEKÁVÁNÍ DUCHA SPOLU S MARIÍ 

Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými. 

13. Aleluja, aleluja, aleluja.

U jednoho stolu i s Pannou Marií

v modlitbách tiše setrvávají,

než jim Pán dá, jak jim přislíbil

Svatého Ducha plného sil.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Maria a učedníci příchod Ducha čekající prosí by jim poznat se dal. Aleluja...

Panna Maria jakoby byla celou dobu stranou ukazuje se po Ježíšově vzkříšení až ve Skutcích apoštolů a je s učedníky usebrána k modlitbě v čekání na slíbený Ježíšův dar Ducha Svatého. Než Ježíš veřejně vystoupil, připravoval se 40 dní. Učedníci potřebovali přípravu mnohem delší: Celé tři roky je učil, pak po vzkříšení se jim 40 dní zjevoval a ještě 10 dní setrvávají v modlitbě, než mohou vystoupit před lid a slavnostně zvěstovat, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých.

I naše příprava je dlouhá: 40 dní postní doby a 50 dní doby velikonoční, to je celkem 90 dní, celé tři měsíce. V náročné době se to zdá dlouho, téměř nekonečně, věčnost, než budeme moci vystoupit do běžného života a žít skutečnost Ježíšova zmrtvýchvstání jako zdroj naděje celé naší víry, protože kdyby Kristus nevstal, marná je naše víra.

Pane Ježíši posiluj nás v úsilí modlit se a často na tebe obracet. Naplňuj celý náš den i celý náš život. Panno Maria, ukaž nám svého zmrtvýchvstalého Syna!

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

14. zastavení (Sk 2,1–6) 

VZKŘÍŠENÝ POSÍLÁ UČEDNÍKŮM SLÍBENÉHO DUCHA 

Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.

14. Aleluja, aleluja, aleluja.

Je slavnost letnic, dějí se velké divy,

vítr silný, nad každým jazyk je ohnivý.

Petr hned plný odvahy vystupuje,

živého Krista těm lidem oznamuje.

Aleluja, aleluja, aleluja.

A když Duch byl seslán na ně učedníci s Matkou Páně Jeho lásku ponesou dál. Aleluja...

Duch svatý spojuje všechny národy. Naráz si všichni rozumí. Apoštolové mohou svědčit, slyší je celý Jeruzalém. Konečně se všichni dozvídají, co se dělo v ty dny, kdy byl Pán Ježíš ukřižován. Konečně se odhaluje smysl Písma a naplnilo se vše, co psali proroci. Dříve ustrašený Petr se nebojí a promlouvá a lidé ho slyší a přijímají jeho výzvu. Není to opilost, to sám Duch Svatý v nich promlouvá. Shromáždění je veliké a nechají se křtít.

Tak velký zástup ve výjimečném stavu by nedostal povolení se sejít. Všichni by byli rozumní a nešli za nějakým větrem. Avšak po celém světě denně se množí Kristova církev, jak o tom svědčí již Skutky apoštolů, že denně rostl počet povolaných ke spáse. Nemusíme se bát, i když jsme omezeni, protože Boha nikdo nikdy omezit nemůže. A cítíme-li se stísněni, nebojme se, vždyť s námi je Pán. A nepřipravujme se, jak se hájit. Duch svatý nám v pravý čas dá pravá slova.

Duchu Svatý osviť nás světlem své lásky.

Kristus v pravdě z mrtvých vstal. Aleluja! Opravdu vstal. Aleluja!

 

Cesta světla nekončí 14. zastavením, ale pokračuje v celém našem životě. Co je napsáno v této modlitbě se hezky píše, ale hůře naplňuje. Neustále musíme sledovat tu úzkou cestu, která vede k nebi, abychom se mohli společně radovat i v těch chvílích, kdy nám není dopřáno se společně setkávat. 

Na závěr si můžeme připomenout velikonoční radost Panny Marie, kterou se modlíme při znění zvonu místo modlitby Anděl Páně: 

 

Raduj se Královno nebeská. Aleluja.

Protože splnil Pán slova svá. Aleluja.

Z mrtvých vstal, Matko, Ježíš tvůj. Aleluja.

U něho za nás oroduj. Aleluja.

 

Raduj se a vesel, Panno Maria! Aleluja!

Neboť Pán v pravdě z mrtvých vstal! Aleluja!

 

Aleluja, aleluja, aleluja.

Ta cesta nekončí, rychle běž dál,

zvěstovat všem, že Kristus je Král.

Radostnou zvěst rozšiřuj víc,

ať jednou můžeš Kristu jít vstříc.

Aleluja, aleluja, aleluja. 

Zobrazeno 288×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio