To si pochopitelně nemůžeme dovolit, kdyby naše zobrazování se podobalo modle a my se klaněli nějakému obrázku nebo chápali biblické události tak, jak jsou předváděny v některých divadelních hrách či uměleckých dílech různého typu a zůstali bychom u toho znázornění, té modly a vyprávění o Božích věcech bychom chápali jako pohádku.
Ano, nemáme před sebou pohádky ani nic neříkající obrazy, ale skrze umění si připomínáme Boha, který se nám zjevil v Pánu Ježíši Kristu a stal se člověkem.
Je to pro nás veliké tajemství, které máme na očích a můžeme rozjímat o tom tajemství, o velikosti Boží a obraz se nám tak stává skvělou pomůckou, která sama však není předmětem naší modlitby, ale připomenutím toho, co krásným způsobem zobrazuje.
Život Panny Marie je důsledným následováním Božích cest a vidím-li Matku Boží, hned myšlenkami jsem spojen s Kristem, kterého porodila a stala se tak živou monstrancí, která nesla pravého Krista ve svém lůně.
A podobně svatí následovali Krista a šli svým životem za ním, tak proč bychom si neměli připomenout, že tito šli správnou cestou a děkovat Bohu, že nám je poslal jako vzor následování Krista.
Hrajeme-li nějakou divadelní hru, vytváříme také obrázky ze života svatých nebo i biblické události či dokonce pohádky, komedie a jaké žánry ještě existují, přece je to správně, když hlavní poselství nás má nasměrovat dobrým způsobem na dobrý směr i v životě.
To říká sv. Pavel a když tedy všechno, tak opravdu všechno, ale musíme to dobro ve všem správně najít. Takže i v zobrazování.
Jsou velmi krásné kostely, které jsou bez obrazů a vytvářejí atmosféru modlitby ve své prostotě a kráse. Jsou stejně krásné kostely, které jsou plné obrazů, jež ukazují na lidský um a zobrazují krásu, která je malou podobou té krásy, jež nás čeká a kterou nedokážeme vypovědět.
Ze svatého růžence jsou všechna tajemství mnohdy velmi krásně znázorněna a to včetně i nových růžencových tajemství světla.
Když se díváme při růženci na ten krásný obrázek toho tajemství, neadorujeme ten obrázek, ale skláníme se nad tajemstvím, které vyjadřuje a planeme touhou tu krásu naostro zažít v plné velikosti, která bude až v nebi, kde budeme moci adorovat Boží velikost a krásu.
Kdo se modlí živý růženec, často dostává papírky o těch tajemstvích a vždycky si je po měsíci střídá. Někdy ty papírky už jsou pokrčené a ochytané, možná i zašmudlené, ale přece jsou krásné tím, co vyjadřují a naladí nás na správnou notu.
Když čteme Písmo, tak nám v těch nejkrásnějších obrazech maluje "Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi a ...
https://vvrh.signaly.cz/2002/ruzenec-a-ekumenicka-bohosluzba-aneb-ruzenec-i-pro-nekatoliky
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.