Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Jak si můžem dovolit Pannu Marii a události z růžence zobrazovat.

V desateru je to jasně, že si nemáme Boha zobrazovat!

 

To si pochopitelně nemůžeme dovolit, kdyby naše zobrazování se podobalo modle a my se klaněli nějakému obrázku nebo chápali biblické události tak, jak jsou předváděny v některých divadelních hrách či uměleckých dílech různého typu a zůstali bychom u toho znázornění, té modly a vyprávění o Božích věcech bychom chápali jako pohádku. 

 

Ano, nemáme před sebou pohádky ani nic neříkající obrazy, ale skrze umění si připomínáme Boha, který se nám zjevil v Pánu Ježíši Kristu a stal se člověkem.

 

Je to pro nás veliké tajemství, které máme na očích a můžeme rozjímat o tom tajemství, o velikosti Boží a obraz se nám tak stává skvělou pomůckou, která sama však není předmětem naší modlitby, ale připomenutím toho, co krásným způsobem zobrazuje.

 

Život Panny Marie je důsledným následováním Božích cest a vidím-li Matku Boží, hned myšlenkami jsem spojen s Kristem, kterého porodila a stala se tak živou monstrancí, která nesla pravého Krista ve svém lůně.

 

A podobně svatí následovali Krista a šli svým životem za ním, tak proč bychom si neměli připomenout, že tito šli správnou cestou a děkovat Bohu, že nám je poslal jako vzor následování Krista.

 

Hrajeme-li nějakou divadelní hru, vytváříme také obrázky ze života svatých nebo i biblické události či dokonce pohádky, komedie a jaké žánry ještě existují, přece je to správně, když hlavní poselství nás má nasměrovat dobrým způsobem na dobrý směr i v životě.

 

"...Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému..."

 

To říká sv. Pavel a když tedy všechno, tak opravdu všechno, ale musíme to dobro ve všem správně najít. Takže i v zobrazování.

 

Jsou velmi krásné kostely, které jsou bez obrazů a vytvářejí atmosféru modlitby ve své prostotě a kráse. Jsou stejně krásné kostely, které jsou plné obrazů, jež ukazují na lidský um a zobrazují krásu, která je malou podobou té krásy, jež nás čeká a kterou nedokážeme vypovědět.

 

Ze svatého růžence jsou všechna tajemství mnohdy velmi krásně znázorněna a to včetně i nových růžencových tajemství světla. 

 

Když se díváme při růženci na ten krásný obrázek toho tajemství, neadorujeme ten obrázek, ale skláníme se nad tajemstvím, které vyjadřuje a planeme touhou tu krásu naostro zažít v plné velikosti, která bude až v nebi, kde budeme moci adorovat Boží velikost a krásu.

 

Kdo se modlí živý růženec, často dostává papírky o těch tajemstvích a vždycky si je po měsíci střídá. Někdy ty papírky už jsou pokrčené a ochytané, možná i zašmudlené, ale přece jsou krásné tím, co vyjadřují a naladí nás na správnou notu.

 

Když čteme Písmo, tak nám v těch nejkrásnějších obrazech maluje "Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi a ...

 

Krista, který chce mluvit k nám také skrze svoji Matku

 

https://vvrh.signaly.cz/2002/ruzenec-a-ekumenicka-bohosluzba-aneb-ruzenec-i-pro-nekatoliky

 

Zobrazeno 515×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio