Začátek růžence - modlitba Věřím v Boha

Apoštolské vyznání víry...

Je základním mustrem toho, v co křesťané mají věřit. Bohužel však ne pro všechny církve. Je to však stručné a jasné shrnutí základní nauky pramenící z Božího zjevení - z Písma svatého. Jak vlastně vzniklo, je všeobecně známé a není účelem to na tomto místě vysvětlovat.

Toto vyznání víry má své místo v liturgii a v růženci se dokonce modlí hned na začátku po nejkratším vyznání víry, což je vlastně znamení kříže, o kterém už byla řeč.

Toto širší vyznání má své místo také při liturgii svatého křtu, protože nově pokřtěný (ať už dospělý nebo na víru rodičů) je na tuto víru dotazován před vlastním křtem.

Jsou zde pravdy, o kterých křesťané nepochybují

Věřím v Boha - to věří nejen křesťané, ale i ateisté. Otce - Kristus nás vedl k Otci, i v Ježíše Krista - k Němu přece všechno z Písma směřuje. Počal se z Ducha Svatého - jak zvěstuje anděl Gabriel. Narodil se z Marie, Panny - když z Ducha Svatého, tak není porušeno panenství. 

Dál je jisté Kristovo lidství, když se připomíná Pilát a Ježíšova smrt a jeho Božství, když byl počat z Ducha Svatého a sestoupil do pekel (on Pán života sestoupil k branám smrti) a hlavně vstal třetího dne, vstoupil na nebesa, sedí po Otcově pravici, jak říká Písmo a také jednou přijde soudit živé i mrtvé. 

A opět se zmiňuje Duch svatý a hned na to svatá církev obecná - tak je to krásně propojené. A aby toho nebylo málo, tak společenství svatých (nebe), odpuštění hříchů - bez toho by nebe nebylo, vzkříšení těla - poslední soud a nakonec jako vrchol, kam směřujeme je život věčný.

Je to dobré shrnutí podstaty, do které patří všechno a pouze to, v co církev věří.

A od tohoto vyznání se začíná rozjímat v růženci nad jednotlivými pravdami víry a způsobem následování Krista.

Tedy dá se říct, že kromě modlitby Páně, také znamení kříže a modlitba Věřím v Boha sjednocuje křesťany.

Podívám-li se do Písma a na tento základ víry, musí mi to ladit.

Nemusím uvažovat nad spekulacemi, které do toho nepatří. 

Jestli křesťané někdy věřili třeba na převtělování? - Tady je jasná odpověď.

Jestli po smrti dlouho budu spát či budu nebo nebudu - tady je jasná odpověď.

Jestli máme bohy, božstva, duchy, síly, pozitivní nebo negativní energie, magii - tady je jasná odpověď?

Jestli máme předpovídat budoucnost nebo jaká bude má budoucnost? S Kristem zajisté dobrá.

Kdy bude konec světa? - To opravdu ve vyznání víry nenajdu.

A takových věcí je dost.

Jestli je Bůh, tak proč jsou na světě války? Proč se děje všechno zlé? Proč se zdá, že vyhrává zlo? Odopovědi na otázky tohoto typu jsou tak tajemné, že vyzývají k tomu, abychom to s Bohem řešili a abychom mu věřili.

A tak vyznání víry může a má být projevem mé důvěry vůči Bohu... 

Věřím, že jsi se mnou, Pane, když...

To, že píšu tuto sérii o růžeci i pro nekatolíky má svou příčinu a dlouhodobý vývoj. Konec konců, jak jsem včera zjistil, není to úplně moje myšlenka, že růženec není modlitba jen pro katolíky. Tu v komentářích na mém blogu vyřkl někdo jiný v době, kdy jsem vůbec neuvažoval o tom, že by bylo dobré i naše drahé bratry poučit o vyšší úctě k Matce Boží, která je vlastně i jejich Matkou.

Osobně jsem ve svém životě velmi rád, že nejsem Matka Boží, ale jsem její milované dítě - dítě, které má spoustu chyb a neustále musí prosit o odpuštění.

Ano, o odpuštění máme prosit Boha. Kristus už za nás zemřel a vzal všechny naše hříchy na sebe a proto je třeba přihlásit se ke Kristovu kříži.

Pod křížem však byla také Panna Maria, kterou Ježíš poctil oním: "Hle, Matka tvá..."

Když se utíkáme k Panně Marii, modlíme se s Ní, ona nám pomůže pohlédnout na kříž a říci: "Odpust, Pane, co jsem zavinil hříchem!"

Naše víra musí být pevně opřena...

A tuto pevnou skálu zajišťuje naše vyznání víry a dobrá zkušenost s Bohem. Bůh sám k nám mluví v našem životě a vede nás po ne lehkých, ale dobrých cestách. Posílá nám do cesty nejen strážné anděly, ale i každého člověka, blížního, kterému můžeme a máme ukázat, jak nás Bůh má rád. A proto musíme být zakotveni ve víře v Něho.

Možná pro některé, a ti mi to i řekli, jsem zkouškou nebo výzvou jejich víry. 

Ach to ne, to opravdu nechci! Anebo chci! Teď vlastně nevím, jestli to mám chtít nebo nechtít. On to vlastně řešil i sv. Pavel v listu, když někdo chtěl být Apolův, Petrův nebo Pavlův. 

Ale my máme být Kristovy a vést za Kristem.

Pokud víra někoho stojí na mě nebo na kterém koliv člověku, je potřeba ji povýšit ke Kristu.

Svou víru bychom měli žít svým životem, jak také vybízí apoštol Jakub, když říká: "Ukaž mi víru, která je beze skutků. Já ti však ze svých skutků ukáži svou víru."

Naše víra tak může fungovat i beze slov, když činíme všechno, co nám řekne Pán a je to na nás vidět. Pak i lidé se ptají po důvodech naší naděje.

Šimone, miluješ mě? Ano, Pane, ty víš, že tě miluji!"

A ještě odkaz na rozcestník této série: https://vvrh.signaly.cz/2002/ruzenec-a-ekumenicka-bohosluzba-aneb-ruzenec-i-pro-nekatoliky