Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Úvaha nad znamením kříže

Znamením kříže začínají skoro všechny úkony modlitby katolíka. Proto tento díl série růžence i pro nekatolíky je zařazen v jiné rubrice, než o růženci, bude řeč o znamení kříže obecně.

 

Je totiž velmi zvláštní, že už v tom, co děláme na počátku modlitby se křesťané rozcházíme - východ, západ, protestanté, jiní...

 

Má-li to být i pro nekatolíky, musíme začít od toho, co jako křesťané máme společné a to je Písmo svaté. 

 

Čekáte-li však odkazy z Písma, čekáte je ode mne naprosto marně, protože ve svém blogu si Písmo Svaté beru do ruky jen málo kdy a osobně si myslím, že Písmo máme především načítat vlastním životem a modlitba růžence je takovým kapesním Písmem svatým, ale to je na jinou řeč, která mě zrovna napadla.

 

Jak je to teda s tím znamením kříže?

 

Najděte si to u Matouše, když Ježíš říká: "Křtěte je ve jménu Otce, i Syna i Ducha Svatého."

 

Křest je nám všem křesťanům známý, protože jedině tak se dá křtít - vodou a ve znamení Trojice a v mimořádné situaci může takto člověka pokřtít i nepokřtěný. Pak se dá ještě bavit o tom, jestli polití nebo ponoření nebo jak vlastně. Ale pokud je křesťan křesťanem, tak věří v Trojici a křtěn je ve jménu Trojice. Nebavíme se však o křtu, ale o znamení kříže.

 

Nečekejte zas nic fundovaného, vědeckého, zajisté jste si povšimli, že na tomto blogu nikde nic takového nenajdete. Je to jen povrchní, lehké jako v rychlém občerstvení, takže pro někoho možná i nechutné, ale proti gustu...

 

V každém případě již v samém nadpisu je napsána úvaha, tak nabízím své uvažování.

 

Znamení kříže na začátku každé modlitby je pro mě také připomenutím znamení křtu.

 

O tom, jak se znamení kříže má dělat, lze vést různé diskuse - pravou nebo levou rukou, shora, dolů, zprava, zleva či zleva, zprava, křížky na čelo, ústa, hruď či jako v uvedení do první modlitby dne jen na ústa nebo požehnání jen na čelo... musím říct, že nejen pro římské či řecké katolíky je kumšt udělat kříž správně, ale i pro mnohé školáky, kteří se to dlouho učí, protože se rodiny občas málo modlí a jediný zdroj modlitby je třeba kostel nebo hodina náboženství.

 

Konec konců ani v Písmu se nepíše technika znamení kříže a kdo ví, jestli apoštolové by uměli správně udělat kříž, dělali-li ho vůbec. A jestli budeme dělat kříž v nebi? No, to už zacházím nějak daleko, ale myslím si, že v nebi to bude ustavičná modlitba, kterou nebude potřeba začínat znamením kříže.

 

Mám pocit, že evangeličtí křesťané znamení kříže...

 

... nedělají vůbec ani při ekumenických bohoslužbách a není to tím, že by to neuměli. Avšak poslušně poslouchají, když se při bohoslužbě koná toto posvátné znamení.

 

Je velmi zajímavé, že někteří křesťané toto znamení nedělají třeba proto, že si nedovedou poradit s Duchem Svatým, který je v Písmu svatém zmiňován často, ale kdo je Duch svatý Písmo vysvětluje z jejich hlediska velmi spoře, ale přece krásně. Ne třeba to zde více rozebírat, jen snad tak, že když jako křesťané máme Trojici, tak je to jeden Bůh, který činí ve všech třech osobách - jak to je věc dogmatiky o Trojici a zdravé katolické nauky.

 

Nebo když někdo nemá ruce a nemůže dělat znamení kříže, ale uctivě ho říká, je to velmi hezké. Jeden klučina, dnes už dávno dospělý, je tomu už moc dlouho - přes desítku let, měl obě ruce zlomené - pravou přes loket a levou nějaký prst a ukazoval nám, jak dělal kříž. Potřeboval na to dokonce obě nemocné ruce. 

 

Bylo to hezké, že vynalezl, jak to udělat, když duch je ochotný, ale tělo slabé.

 

Já sám mám problémy s pravou rukou a občas ji mám také znehybněnou v sádře či v jiném pevném návleku (několik krát za rok - 2 roky, jak kdy) a také jsem si "vynalezl", jak dělat kříž levou rukou jako katolík (shora dolů, zprava, zleva), ale když učím děti kříž, tak i levákům, sám jsem levák, říkám a vedu je k tomu, že i přes to se kříž dělá pravou rukou.

 

Když lidé - katolíci vcházejí do kostela a mají si připomenout křest omočením ve svěcené vodě a znamením kříže, často dělají zajímavé klikyháky - nevím, kde se to naučili, podezírám pravoslavné, kteří znamení kříže pro jeho množství v modlitbách kdykoli se zmíní Nejsvětější Trojice, dělají toto znamení velice rychle. To je škoda, to není uctivé, ale Pán ví, že je to zajisté upřímné a naše.

 

Konec konců si myslím, že nejdůležitější není ono vnější znamení, ale postoj srdce.

 

Ale tím také neříkám, že vnější znamení nemusí být nebo není důležité.

 

Mluvíme-li o růženci, býval i u nás zvyk, který už se pomalu vytratil dělat znamení kříže při každém vzývání Nejsvětější Trojice. 

 

Východní křesťané si toto znamení velice považují a konají ho často. Západní jsme se omezili na začátek a konec modlitby a při požehnání. Během liturgie se dělají kříže malé, např. před evangeliem nebo když kněz žehná dětem a řekněme, že taky včera a v neděli při popelci.

 

Když se začínám modlit a dělám znamení kříže, nejen, že si připomínám vlastní křest (tedy několikrát denně - 14.5. 1978 na neděli Ducha Svatého),

 

... ale hlavně vím v jakém jménu se modlím!

 

A to vede celý můj postoj k modlitbě a práci celého dne. Jsem soustředěný, protože jednám ve jménu Božím nebo chci jednat ve jménu Božím a možná naplňovat to, co někde říká sv. Pavel: "Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus!"

 

Znamení kříže tedy, je zcela biblické a hlavně naplňuje naše modlitby a proto patří hned na začátek, ale i na konec modlitby růžence, takže náš život může být také neustálou modlitbou:

 

"Ve jménu Otce, i Syna i Ducha Svatého! Amen."

 

Neodvolávám se tedy na nějakého neznámého Boha, nepodávám svou ruku zlému, nejednám ve jménu nějakého úřadu či člověka, či jen nějakého světce nebo samu Pannu Marii, ale touto samou modlitbou se poroučím do nejbezpečnějších rukou Božích, našeho jediného a pravého Boha. 

 

Začínám tak každou modlitbu, takže modlitba je mým rozhovorem s Bohem a když se modlím růženec, tak i s Ježíšem, Pannou Marií a svatými, kteří prožívají radost věčnou.

 

A ještě odkaz na rozcestník této série: https://vvrh.signaly.cz/2002/ruzenec-a-ekumenicka-bohosluzba-aneb-ruzenec-i-pro-nekatoliky

Zobrazeno 123×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio