To má technický problém!

Do dneška jsem se za celou dobu omezení pohybu vzdálil od kostela pouze 2x, z Drahotuš jsem ještě nevytáhl paty vůbec. 

První vzdálení bylo včera na pohřeb nebo resp. uložení do hrobu - tedy ke kapli sv. Anny, jel jsem autem s o. Radomírem. Cestou nás zdravil Vojta opatřený rouškou, takže jsem si ho uvědomil, až zpětně, čímž se mu omlouvám za neodpovězení na pozdrav.

Samozřejmě vždycky od té doby, co jsme dostali roušky nejprve od Lenky, pak ještě od dalších, vzorně nosíme - a před tím, když byl zakázán volný pohyb, jsem používal šálu. 

Druhé vzdálení bylo dnes do dvou obchodů z předpokládaného jednoho. V tom prvním už neměli pečivo, tak jsem koupil alespoň to, na co mě padla chuť, abych potěšil paní prodavačku i sebe. Jal jsem se jít tedy do druhého, kde zase pečiva bylo dostatek, z opatrnosti jsem si navlékl nabízené igelitové rukavice u pečiva. I v tomto obchodě jsem koupil více věcí, než jsem musel, mj. i sladkost na cestu za kterou jsem moc rád, protože jsem velmi potěšil paní čekající před obchodem, aby nás tam nebylo moc.

Vybalil jsem onu sladkost, že si ji dám cestou a teď jsem si uvědomil a řekl: "To má technický problém! Přes roušku se nedá jíst."