Tajemství hlavně VI. zastavení KC

Většinou během postní doby vznikne nějaká křížová cesta. 

Letos nejvíce vyvěrá na povrch VI. zastavení křížové cesty, že Veronika podává Ježíši roušku, o kterém Bible nic nepíše.

Mým nejoblíbenějším zastavením je zastavení V., kdy Šimon pomáhá Ježíši s křížem. 

Na rozdíl od Veroniky, evangelia zmiňují jméno muže, který Ježíši pomohl s křížem.

Mohl jsem toto zastavení prožívat na svém těle v jednom divadle, které jsme hráli, už pořádně nevím, jak se jmenovalo. Ani si nepamatuji, co jsem jako Šimon z Kyrény říkal. Ale pamatuji si, že na zkoušky jsem neměl stále kříž, až na generálku a vím, že na generálce jsem si ho špatně chytl a spadl mi na zem. Ještě dlouho mě bolelo rameno, ale při premiéře už bylo všechno v pořádku a ten kříž jsem si uchopil lépe a položil ho na určené místo, abych o tom vydal svědectví. 

Před celkem dlouhým časem jsem našel jinou divadelní hru a upravil její scénář, že bychom to mohli hrát někdy v Drahotuších. Zatím k tomu ještě nedošlo. Ale slova Šimona z Kyrény z té hry mě připadala velmi povědomá:

"Když jsem viděl Ježíšovu tvář, vzpomněl jsem si na všechno, co mi o něm říkala žena. Vzal jsem kříž a nesl ho ochotně až na Golgotu..."

Z tohoto zážitku také velmi čerpám a když dětem vysvětluji v náboženství křížovou cestu, tak vyberu ji máme buď celou, ale to se často nestíhá nebo alespoň zastavení, která si můžeme zahrát, loni jsme o Květné neděli si křížovou cestu dokonce zahřáli podle jednotlivých rolí.

Křížová cesta má zasáhnout srdce, proto se také říká:

"Svatá Matko Krista Pána, dej, ať každá jeho rána zaryje se v duši mou."

A když jsem na to tak vzpomněl, rozhodl jsem se, že tu upravenou hru "Šimon z Kyrény" si zahraji sám jako křížovou cestu a dám na You tube. Už teď se na to moc těším.

V dnešních časech toto zastavení prožívá celý národ a možná velká část světa mnohem více srdce zasahuje zastavení VI., kdy Veronika podává Ježíši roušku.

Když po V. zastavení zcela logicky následovalo VI., byl jsem z toho jako na trní, neboť jsem viděl jako muž onu emancipaci žen v tomto zastavení. Ano, vy, co mě znáte, jistě víte, že jsem se s tím musel trochu prát, protože jsem muž a má mužská hrdost nechtěla dávat ženám příliš mnoho prostoru. 

V realitě Písma však vidím, že ženě náleží veliká úcta a v pravdě ji patří. Ona Eva, která by se ženám dala vyčítat, však nebyla tolik vinna prvotního hříchu jako Adam, který ho potvrdil. 

A přichází nová Eva - Maria, která dává život Spasiteli, který přišel napravit hřích Adamův, jak se zpívá ve chvalozpěvu Exultet (nikoli hřích Evin, ale Adamův!) 

I Panna Maria má místo v křížové cestě, dokonce nejméně 3 - jedno, které Bible nezmiňuje, ale svým způsobem předpokládá, že se Maria viděla na křížové cestě s Ježíšem, pak to, kde Ježíš umírá na kříži, a to je zcela biblické a nakonec i to, že byla u snětí z kříže, příp. u Ježíšova pohřbu, kde evangelium zmiňuje ženy a jistě od Boha dostala tu milost vidět Ježíše i po vzkříšení.

A máme tu aktuální Veroniku, která není v Písmu?

Možná nekatolíci s tím mohou mít problém rozjímat nad tímto zastavením. 

Ale vždyť znají Písmo a vědí, že v událostech pašijí byly i plačící ženy, které Písmo explicitně zmiňuje (nikoli jmény, jen jejich pohlaví, že to byly ženy), tak proč by tam nemohla být Veronika. 

A všechny ty plačící ženy měly šátek pro zachycení svého pláče. 

A Veronika také měla šátek, možná plakala, možná už plakat nemusela, když Ježíši ten šátek podala a on do něj obtisknul svoji tvář. 

Ano, Veronika měla roušku a podala ji Ježíšovi!

A k čemu sloužila ta rouška? Pro pomoc, pro uklidnění bolesti, otření nepříjemného potu.

A dnes je mnoho Veronik, kteří šijí roušky. Nejen ty, kteří se tak jmenují, ale ty, kteří to dělají, klidně i mužové, kteří mají to umění. A ti, kterým svou práci darují, ti jsou pro ně tím obrazem Krista!

Rouška byla malou pomocí křížové cesty. 

Ona Šimonova pomoc byla možná pro Pána Ježíše mnohem praktičtější, ale bez pomoci Veroniky by byla křížová cesta velmi krutá, v tomto zastavení se však ukazuje láska, jakou bychom měli mít k bližním a jakou nám Pán Ježíš ukázal ve svém životě.

Myslím, že letošní postní doba je hodně o onom VI. zastavení křížové cesty, kdy každý se snaží dělat, co může - někdo hodně, někdo málo a společně víme, že v této zkoušce víry chceme obstát ve zdraví duše i těla. 

A proto potřebujeme pomoc svaté Veroniky 

(a také všech šikovných "Veronik") Díky!

To mi to trvalo, než jsem objevil svatou Veroniku!

Ale s dovolením ještě nebudeme končit. Ještě si dovolím vtip, který mě napadl, když jsem se koupal ve vaně. On je, teda, docela starý:

Vede pan farář křížovou cestu. Tu ho zavolají na zaopatřování. Vědom si naléhavosti situace předá vedení křížové cesty kostelníkovi. Ovšem zaopatřování se protáhne a pan farář už chce jít rovnou na faru, že křížová cesta už dávno skončila. Vidí však svítící kostel a zpívající lid, tak se jde podívat, co se děje. Pan kostelním má dál křížovou cestu a říká:

LXV. (65.) zastavení: Šimon si bere Veroniku za ženu!

Ovšem v té divadelní hře, měla-li by to být Veronika, tak to byla Šimonova žena a Šimon už s ní měl děti. 

Ale v Bibli toto, prosím, nehledejte!

Nicméně můžeme rozjímat, jaká byla pomoc Šimona a Veroniky pro Ježíše. Oni jsou v křížové cestě vzpomínáni jmenovitě a když se vzpomíná něčí jméno, není to jenom tak. 

https://vvrh.signaly.cz/2003/do-krizove-cesty-pribylo-lxv-zastaveni