Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Růženec jako věcička aneb není to talisman?

Čím a co je pro mě růženec?

 

Růženec je modlitba velmi krásná a jednoduchá neustále se opakující a nejčastějším zvoláním je Ave, Maria!

 

Růžencový řetěz není jediná pomůcka, která se používá napříč náboženstvími k odpočítávání modliteb. Mám-li se modlil 10x Pozdravení andělské, potřebuji počítadlo. Ano, dokonce počítadlo pro prvňáčky by mohlo být tím růžencem, který mě přesně spočítá, kolikrát jsem zvolal Ave! Maria.

 

Růženec je po této stránce velmi praktický, protože a je rozhodně spolehlivější, než prsty nebo paměť. Ano, i prsty mohou být tím růžencem a paměť taky. Můžu si klidně odpočítat karty nebo kamínky, i tak se dá udělat růženec.

 

Třeťáci, kteří se připravují na první svaté přijímání v měsíci říjnu mají krásný domácí úkol si růženec vyrobit.

 

Růženec není modlitba, která nás zdokonaluje v matematice, ale kupodivu nás v matematice zdokonalovat může. 

 

Růžencový řetěz však především slouží jako pomůcka k modlitbě a jelikož rozjímám nad tajemstvími Ježíšova a Mariina života, tak je také taková nepsaná a nekreslená kapesní Bible, která se mi připomíná vždycky, když jej vezmu do ruky a zbožně se modlím.

 

Sice mám velkou sbírku růženců...

 

... ale mít růženec není stejné jako mít talisman pro štěstí. Růženec je nástroj k modlitbě, velmi cenný nástroj k modlitbě.

 

"Každý správný muž má u sebe nůž." V tomto ohledu nejsem tím správným mužem, protože nože opravdu nenosím, ale růženec ano. Nenosím ho viditelně na krku jako ozdobu, protože růženec není ani ozdoba, ale nosím ho po kapsách, tak, abych ho měl pořád po ruce a často si připomenu, že nejméně 1x za den bych se ho měl pomodlit.

 

Růžence mám i na pokoji, mohu klidně a rád i rozdávat. I když některé růžence si zvlášť cením, na každém z nich jsem se modlil, ale daruji-li ho někomu, není to ztráta, ale zisk i za cenu, že teč človíček se růženec modlit nemusí umět.

 

Růženec je pro mě důležitý a mám také zvyk na poutních místech si růžence vždy znovu a znovu pořizovat. Ale skutečně to vnímám jako krásné a požehnané "počítadlo" v modlitbě.

 

Nejsem sám, kdo si na poutních místech pořizuje růženec a taky viděl jsem místa ověšená růženci, třeba kapli Panny Marie Pomocné v Kovářově. Tam jsme s dětmi také počítali, kolik růženců tam vlastně je v prostoru, který je asi tak velký, jako běžný obývací pokoj.

 

Růženec se lze modlit i bez růžencového řetězu.

 

Jak jsem psal výše, i mé ruce mohou být tím růžencovým řetězem. Když třeba poslouchám růženec na You Tube nebo TV Lux nebo před bohoslužbami, zvláště před mší svatou, nemusím mít řetěz v ruce a mohu naslouchat modlitbě. Těch způsobů, jak se zbožně modlit růženec zvláště ve společenství je mnoho. 

 

A když mi růženec vypadne z rukou nebo když ho nemám jak počítat, třeba při jízdě na kole, tak není tak důležitý počet odmodlených Andělských pozdravení jako moje srdce nastartované k modlitbě, v rozmluvě s Ježíšem a jeho Matkou.

 

Ač mnoha křesťanům či dokonce i katolíkům se růženec nezdá jako dobrá modlitba, někteří ji mají i za uspávající - to je vůbec krásné zbožně usínat u této modlitby, ale nemělo by to být zaviněné. Pro někoho je to moc opakování, moc dlouhé, moc složité... Je třeba si najít vztah.

 

Růženec je požehnaná věc.

 

Růženec zpravidla žehná jáhen nebo kněz. Zvláště na poutních místech se žehnají růžence a devocionální předměty na konci každé mše svaté. 

 

Ale nemám žádný problém se modlit na růženci nepožehnaném a sám si ho požehnat vlastní modlitbou. Nejsem nikdy sám, kdo se modlí růženec. 

 

Pro toto žehnání má církev důvod a to i důvod biblický. Vím, že některé církve nemají rády, když se žehnají věci, žehnat se mají hlavně lidé. 

 

Růženec je pro člověka, ne člověk pro růženec. (Jen hledejte v Bibli, kde tu větu najdete!)

 

A teď by bylo dobré rozebrat si ono žehnání růžence by bylo jasné, co ten růženec je jako věc:

 

Nedělám to u Signálů často, ale teď je to příhodné, abych našel odbornou knížku zvanou "Benedikcionál", abychom na to přišli správně:

 

On ten obřad není tak dlouhý jako třeba mše svatá, takže se vůbec nemusíte bát požádat kněze o požehnání a on to pro Vás rád udělá a je dobře, když jste u toho, ne si to dát jen na dálku požehnat. Těch 5 minut, snad, vydržíte, tedy pokud kněz u toho nebude mít dlouhé kázání, ono o růženci se dá kázat celou noc a není to žádný problém - ne, tím vás, samozřejmě nechci odradit.

 

Žehnání růžence

 

"Růženec je modlitba, která uvádí věřícího do hlubšího rozjímání o životě, smrti a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Věřící se při této modlitbě snaží vnímat tyto skutečnosti pohledem jeho matky Panny Marie, která mu byla nejblíž a jako první o těchto věcech rozvažovala ve svém srdci. Církev doporučuje modlit se růženec a svolává Boží požehnání na všechny, kdo spolu s Matkou Boží rozjímají o tajemství našeho vykoupení. Žehnání koná kněz nebo jáhen."

 

Tak to je úvod k obřadu žehnání růžence a zajisté napověděl mnohem víc, než já, proč bychom se růženec měli modlit.

 

"Naše pomoc je ve jménu Pána,..." "...neboť on stvořil nebe i zemi."

 

Takto se společně s knězem začne ono žehnání a předpokládám, že nikdo nad pravdivostí tohoto úvodu nepochybuje. Ten, kdo pomáhá však není kněz, ale je zde konání církve, tedy nejen kněze a toho, kdo o požehnání žádá.

 

Pak se čte krátký úryvek z Božího Slova:

 

"Jeho Matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí." (Lk 2, 51b - 52)

 

Do těchto dvou vět se dají stáhnout všechna tajemství celé modlitby růžence. Je zde ještě další nabídka: 

 

"Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom." (Lk 2,19)

 

Jistě není náhoda, že evangelista Lukáš používá na jiném místě o trochu dřív úplně stejnou větu o Mariině srdci. Nabídka čtení z Písma však nekončí. Čte se však vždy jen jeden ten text:

 

"Ježíš řekl: "Nastává hodina, ano, už je tady, kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v Duchu a v pravdě."" (Jan 4, 23)

 

Může nám zde být záhadou, odkud je vytržen tento úryvek z Písma. Kdo však Písmo pozorně pročítá, a to nekatolíci jsou nám vzorem v této pozornosti, zajisté ví, odkud, z jaké situace toto místo je. Je z rozhovoru se Samařskou ženou. Bůh se neuctívá někde na nějakém místě, ale v Duchu a v pravdě. 

 

Asi lze vybrat klidně i jiný úryvek, ale do čtvrtice nám nabízí Benedikcionál tento text:

 

"Pak se objevilo na nebi veliké znamení: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou  dvanácti hvězd kolem hlavy." (Zj 12,1)

 

Zde si dovolím být poněkud neseriózní a klidně prohlásím hloupost, že je zde zmíňka o prvním růžencovém řetězu kolem Panny Marie. Ano, je to takový neslušný vtip z mé strany a takový Boží humor ze strany autora, který nabídl právě tento text.

 

"Žena oděná sluncem!" Hned katolíkovi vysvitne: "Panna Maria!" 

 

Ale kdo ví, jestli kniha Zjevení nemá spíše, než Pannu Marii na mysli církev a 12 apoštolů jako 12 hvězd. Té symboliky je ve Zjevení hodně a proto se už nebudu pouštět do žádných větších akcí, aby z toho nebyl dlouhý román.

 

A ihned po přečtení krátkého úryvku, který ovšem, když je to na konci mše sv., se zpravidla ani nečte...

 

následují dvě možnosti žehnací modlitby:

 

"Všemohoucí Bože, dej, ať všichni, kdo při modlitbě růžence s důvěrou vzývají Pannu Marii a uvažují o tajemstvích Ježíšova života, mají ho stále před očima a uskutečňují ve svém životě to, o čem v modlitbě rozjímají. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána." " Amen."

 

Povšiměte si krásy této modlitby a pak osoby, na které se církev obrací. Ona se neobrací k tomu řetězu, ale k těm, kteří se modlí tuto modlitbu a neoslovuje Pannu Marii, ale všemohoucího Boha, Otce. Pannu Marii s důvěrou vzývají, nikoli prosí či klaní se, ale vzývají. A o tajemstvích Ježíšova života uvažují, tedy rozjímají nebo je přemýtají, mají ho stále před očima - živého Ježiše nebo také žité Písmo, neboť pak mají uskutečňovat v životě to, o čem v modlitbě rozjímají. A rozjímají-li tajemství Krista, pak ve svém životě mají konat to, co je učil Kristus. A církev prosí: "skrze Krista, našeho Pána" a věřící dotvrzují svým "Amen!"

 

A teď ta druhá možnost - říká se totiž vždycky jen jedna podle výběru kněze: 

 

"Milosrdný a věrný Bože, naplň svým požehnáním každého, kdo bude při modlitbě používat tento růženec, aby při tom zbožně rozjímal o tajemství života, smrti a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista a na přímluvu Panny Marie zakoušel tovou láskyplnou ochranu a pomoc, ve jménu Otce, i Syna,+ i Ducha Svatého." " Amen."

 

No a teď si možná říkáte, že ta modlitba je úplně jiná a kdo ví, která z těch dvou vlastně platí. Sice jinak vypadá, ale účinek má stejný a nasměrování je také naprosto stejným směrem. A abych tady nedělal jenom své rozbory, klidně si tu modlitbu rozeberte sami a zjistíte, že je po všech stránkách naprosto v pořádku. Nebo tu mám přece jen ještě něco napsat?

 

Pak je pokropení svěcenou vodou a závěrečná slova

 

"Dobrořečme Pánu." " Bohu díky."

 

A ještě odkaz na rozcestník této série: https://vvrh.signaly.cz/2002/ruzenec-a-ekumenicka-bohosluzba-aneb-ruzenec-i-pro-nekatoliky

Zobrazeno 281×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio