Jak je psáno v nadpise, je to obecně a z rychlíku, nečekejte vyčerpávající informace, i když je to dlouhé.
Katolíci prý ctí velice, nekatolíci prý nectí vůbec a největšími ctiteli Panny Marie jsou pravoslavní.
Nic z tvrzení výše není pravda. Panna Maria je ctěna velmi nedbale všemi skupinami křesťanů a každým člověkem zvlášť.
Na prvním místě je třeba vyzvednout, že v žádném případě Panně Marii nenáleží úcta jako bohyni. Kdo by takovou úctu prokazoval, byl by právem považovaný za blázna, nikoliv však blázna pro Krista, jak to píše sv. Pavel.
...požehnanou mezi ženami, jak v Bibli ji oprávněně pozdravila Alžběta.
Pannu Marii mají blahoslavit všechna pokolení, jak je to ve chvalozpěvu Magnifikat, který vkládá Marii do úst evangelista Lukáš. A nečiní tak bezdůvodně.
Říká se tedy "blahoslavit všechna pokolení" a je jasné, že mnozí se to snaží naplňovat a to je velmi správné.
Mají-li ji však blahoslavit, tak ne jako literární postavu z Bible, která Božím řízením porodila Spasitele a tím veškerá úcta končí a dokonce začínají dohady.
A v modlitbě Věřím v Boha je narodil se z Marie, Panny a odříkávají to i nekatolíci. Je to divné - nebyla prý panna, ale ve vyznání víry byla panna? Že to kdysi řešil nějaký koncil, to není důležité, zabýváme-li tím se pouze přes Písmo.
Písmo nikde nepíše, že by Panna Maria měla dítě před tím nebo potom, takže spekulace o bratřích jsou zcela nebiblické, uvážíme -li ještě fungování rodiny v prostředí Izraele na počátku letopočtu.
V Písmu anděl říká, že dítě, které se narodí bude z Ducha Svatého a všichni křesťané berou sv. Josefa jednoznačně jako ochránce Sv. Rodiny nikoli jako otce Ježíše, byť Lukáš i Marek rozebírají Josefův rodokmen.
A ještě, nebyla -li Marie pannou, pak se nám oslabuje i úcta k Ježíši jako k Bohu.
V této souvislosti bychom však museli rozebrat, co se myslí pod pojmem dědičný hřích. Ale vezmeme-li v potaz, že porodila Božího Syna, který byl bez jakéhokoliv hříchu a všechny naše hříchy vzal na sebe, pak se jako Spasitel a Bůh mohl zrodit z průzračné čistoty Panny Marie, kterou Bůh sám ve své moci uchránil nástrah ďábla.
V Písmu Svatém se nedočteme o žádném hříchu Panny Marie, jen bychom ho museli připisovat třeba jako nedostatek důvěry, když ztratila Ježíše v chrámě, ale přece evangelista píše: "všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.
Tento "oříšek" teď není třeba rozlouskávat, necháme si ho na příště, abychom nebyli dlouzí a konečně se dostali k podstatě věci.
Z Písma Svatého víme, že Panna Maria nejen řekla Gabrielovi ANO či v chvalozpěvu zmínila, že ji budou blahoslavit všechna pokolení, porodila Ježiše, přijala posly s dary, slyšela proroctví Simeona, hledala Ježíše v chrámě, byla na svatbě v Káně, navštívila Ježíše při jeho veřejném působení či byla pod křížem nebo ještě s apoštoly před sesláním Ducha Svatého, ale ve všem, co konala, chtěla plnit Boží vůli.
Když si ty události spojíme dohromady, tak Maria celým svým životem ukazovala na Ježíše a také Ježíš ukazoval nejen svého nebeského Otce, ale také svou Matku, Pannu Marii. A přesně o tom je růženec.
Možná už to začíná být dlouhé a obsáhlé, ale ještě by to chtělo nějaký ten biblický důkaz, abychom mohli nad tím uvažovat.
To je vyznání a účel jejího života a vlastně i našeho, že máme velebit Boha.
Kousek dál je ono: "Budou mě blahoslavit všechna pokolení..." a je tam i důvod proč: "...neboť mi učinil veliké věci ten, který je mocný..." Říká MĚ blahoslavit a říká proč blahoslavit, protože tyto věci ji učinil Bůh.
A ne jinak by tomu mělo a mohlo být v našem životě, jen nemáme tolik milostí jako Panna Maria, abychom mohli být tak blahoslaveni.
Na svatbě v Káně říká učedníkům: "...Udělejte všechno, co vám řekne...", tedy vede učedníky za Ježíšem.
...Písmo je pro nás napsáno a jak zpíváme v nejslavnější koledě: "Nám, nám! Narodil se!"
A abychom nebyli jen u Marie, jak odkazuje na Ježíše, tak je třeba opačně, kdy Ježíš odkazuje na Marii. "Kdo je má matka? ...Každý, kdo plní vůli mého nebeského Otce,..." A to je na prvním místě Panna Maria, která řekla ANO bez váhání.
A když je Maria pod křížem, svěřuje Ježíš Janovi svou Matku. A také, když se učedníci modlí ve večeřadle, modlí se s Ježíšovou Matkou, která mu byla vždycky blízko.
...ale radostnou zprávou pro nás, že Bůh na nás lidi nezapomněl a poslal nám Ježíše, svého Syna, Spasitele světa. A ty nejdůležitější příběhy z Ježíšova života máme všechny ve svatém růženci.
A byť by se dalo psát ještě dál, tady bych to asi skončil.
Ač tento článek, stejně jako úvod byl psán o letošní popeleční středě, k přečtení bude k 1. neděli postní.
A ještě odkaz na rozcestník této série: https://vvrh.signaly.cz/2002/ruzenec-a-ekumenicka-bohosluzba-aneb-ruzenec-i-pro-nekatoliky
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.