Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Proč opakovat modlitby nejen při růženci

Tak už máme 10. téma série. Zjistil jsem však, že jeho náplň bude velmi podobná tématu 11. a tak se budu držet pouze otázky proč opakovat a nebudu rozebírat speciálně opakování Ave Maria, kterým se bude zabývat téma následující. V důsledku toho se i sám mohu těšit, že ani toto téma nebude dlouho trvat a i to následující bude pohodovka. 

 

Nejprve naťuknu spíše o mši svaté,...

 

...kde při posledních úpravách v Římském misálu za Pavla VI. se ze mše svaté pomalu vytratily všechny "zbytečné repetice (opakování)". Již se neopakuje úkon kajícnosti, který byl na začátku mše svaté a modlil se nejdříve kněz a jménem lidu mu odpovídal ministrant a pak to samé zopakoval ministrant a stejný úkon se pak objevil ještě těsně před svatým přijímáním. Jistě nešlo o zbytečnost, ale po úpravě se úkon kajícnosti objevuje pouze jednou, mohou se obměnit také jeho způsoby nebo nahradit obřadem jiným, který stejně tak připomíná kajícnost. 

 

Přes to všechno však zůstává mnohokrát opakované "Pán s vámi" nebo jeho varianty vždy před důležitou následující částí mše svaté. A je velmi důležité opakovat právě toto "Pán s vámi", protože nám připomíná Ježíše, který se po svém zmrtvýchvstání zjevil apoštolům a pozdravil je: "Pokoj vám", hebrejsky "Shalom".

 

Také v životě máme neustále opakující se koloběh vstávání, modlitby, jídla a práce a vůbec nám ty úkony nepřipomínají, že neustále něco opakujeme.

 

Když mám někoho rád, neříkám mu to 1x za život, ale je třeba to neustále opakovat, aby náš bližní si byl jistý, že ho máme rádi a abychom se i my utvrzovali v lásce.

 

Opakování nás utvrzuje v dobrých (ale i ve špatných) návicích a rozvíjí naše schopnosti. A to platí i v duchovní rovině, kde se ono opakování zdá někdy až moc časté.

 

Existuje i opakování škodlivé, vždyť na to dokonce máme přikázání, abychom nebrali Boží jméno nadarmo. Bude-li brát někdo naše jméno nadarmo, bude nám to otravné.

 

A není náhodou Bohu otravné, že ho neustále obtěžujeme tou samou modlitbou?

 

Určitě není, vždyť nás ji naučil.

 

Ježíš nás naučil modlitbě a sám se modlil pravidelně. Mělo to v jeho životě odraz a bylo vidět na něm, že je to nesmírně krásné, tak apoštolové žádali, aby je to Ježíš naučil, vždyť i Jan učil svoje učedníky (nevíme však jaké modlitbě).

 

Spojení s Bohem potřebujeme stále a obracet se na Boha stále novými slovy nemá cenu, vždyť jsme to my, kdo se potřebujeme modlit a dostali jsme vzor, jak se modlit a co se modlit, nejen Otče náš, ale celé Písmo a zvláště v modlitbě žalmů je zachycena modlitba běžných izraelitů i Ježíšovy doby. 

 

A také v modlitbě žalmů jsou četná opakování, třeba "...jeho milosrdenství trvá na věky..."

 

V evangeliu se mnoho věcí opakuje a je tam mnoho výzev, abychom opakovali

 

Proste a dostanete, tlučte a bude vám otevřeno,...

 

Velmi krásné podobenství je o soudci a vdově. Nepoctivý soudce vdovu vyslyší ne proto, že si to zaslouží, ale protože obtěžuje. Bůh rozhodně není jak ten nepoctivý soudce, on hned vyslyší, hned jedná, ale ne podle nás, ale podle toho, jak je to pro nás nejlepší. 

 

Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. A s tímto příslibem je dobré vytrvat i v modlitbě. Vytrvale prosit, vytrvale se přimlouvat, věřit Kristu - v tom je naše spása.

 

A když se mi nechce opakovat dobro, když se mi nechce zase prosit, zakleknout, zase jít do kostela, pak alespoň vytrvalost, kterou jsme si vybudovali neustálým opakováním nás naučí důvěřovat a vrátit se opět ke krásnému praktikování víry, jak jsme byli zvyklí.

Tradice církve zná mnoho takových modliteb - nejen různé litanie, či modlitbu Ježíšovu a nejen růženec.

 

Každý den můžeme být účastni mše svaté a přijímat Tělo Páně - to je to nejkrásnější opakování, kdy denně přijímáme Krista a žijeme s živým Kristem, který se nám dává denně v eucharistii.

 

A máme také růženec, kde opakujeme mnoho modliteb a můžeme být denně s Kristem i Pannou Marií.

 

Růženec není víc, než eucharistie, ale nemáme-li eucharistii, můžeme se modlit růženec!

 

A ještě společný rozcestník k tomuto tématu, byť bylo z hlediska růžence jen naťuknuto: https://vvrh.signaly.cz/2002/ruzenec-a-ekumenicka-bohosluzba-aneb-ruzenec-i-pro-nekatoliky

Zobrazeno 112×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio