Učení dětí o Bibli

Dostávám se k tomu až teď, v den sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků japonských, kdy už jsem všechny své skupinky poučil o Bibli tak trochu jinak, než je to ve 14. hodině prvňácké metodiky "Jsem s tebou" vydané v r. 2004. Po pravdě jsem nikdy neměl skupinku, která by vyplňovala připravený pracovní list tak, jak je to v metodice doporučováno. A když to nejde tak, je potřeba to udělat tak nějak jinak, podobně.

Moje milé děti už si zvykli na moje obrázky, které ne vždycky jsou moje, často jsou to jen vymalované obrázky oné metodiky či metodiky následující pro třídu 2. "Poznáváme Boží lásku" z r. 2003, která je podstatně lépe pro děti zpracovaná a učím podle ní mnohem raději.

Toto však nepíšu proto, abych kritizoval, ale proto, abych nabídl svou zkušenost a třeba i jiné řešení.

V té 14. kapitole metodiky si děti mají rozstříhat papír na malou brožurku. To je velice dobrý nápad, technicky mi však přijde praktičtější rozdat dětem rozstříhaný tvrdý papír velikosti formátu A7, který si přehnou na polovinu a vznikne jim z toho "kolibří vydání malé jejich Bible", kterou si pak mohou podepsat svým jménem. Pak jsem jim rozdal papír velikosti A5, který si rozstříhali na 4 díly a přeložili na půl a takto vzniklou brožurku jsme spojili dohromady koníkem a vzniknul sešitek, na který si namalovali nebo byla jim namalována titulní strana, kterou si podepsali a nadepsali Biblí. 

Před tím vším jsem vybral 12 obrázkových příběhů z Bible a podle počtu dětí si je vytiskl na barevné tiskárně i s názvy obrázků ve formátu vizitek (tj. 32 obrázků na jedné straně). Obrázky musí být jednoduché a pochopitelné, co mají znázorňovat. Každý list jsem polepil oboustrannou lepící páskou a potom v patřičném pořadí rozdával dětem nálepky jednu po druhé tak, aby to měli všichni správně. Vzhledem zvláště k prvňákům jsem musel správnost nalepování kontrolovat, aby jim vznikla opravdu krásná Bible.

Nicméně tato práce sama o sobě děti hodně bavila a byly rády, že mají vlastní malou bibli, ale zabrala poctivou vyučovací hodinu téměř bez výkladu. V dalších hodinách jsem proto raději dětem brožurky udělal předem (časově je to pravda náročné a udělat ty nálepky taky nezabere zrovna málo času) a pak jsme jen malovali předek a rozdávali nálepky, takže se stihl i výklad.

Samozřejmě, že jsem nezapomněl si vzít Bibli, kterou normálně běžně používám i s otrhanými záložkami a nechal jsem to dětem kolovat, nicméně vzal jsem Bible 3, aby kolování bylo rychlejší a ptal jsem se dětí, zda doma mají Bibli, protože dnes již to není samozřejmost. Bibli jako dárek jsem však nebalil, abych předešel zklamání, které bylo zkušeností jiného nejmenovaného katechety - kněze.

Další hodina navazovala o zemi, ze které Ježíš pocházel. Byl jsem zvyklý místo toho dětem ukázat, jak jsme tam s panem farářem opravdu byli a ta hodina byla pro děti zábavnější, když viděli skutečné obrázky sv. země. 

Jenže děti v dnešní době se dlouho nevydrží dívat na fotky, tak mě potom, co jsem to s drahotušskými dětmi zkusil s těma fotkama, dokonce s videem ze Sv. země a zjistil, že to pro ně není žádný velký trhák, ale přesto to sledovali, rozhodl v Partutovicích vzít biblický atlas s mapami a obrázky ze Starého i Nového zákona. Začali jsme si to prohlížet pěkně od začátku a už jsem nestíhal ani odpovídat na všechny výzvy co je to a ono za obrázek a během vyučovací hodiny jsme z rychlíku prošli všechny důležité události jenom ze starého zákona, s novým už měli smůlu, protože jsme museli končit, ale úplně je to zaujalo, že jsem nemusel vymýšlet nějakou hru.

Nicméně děti hry mají rády a tak při prohlížení Bible jsem potom vybral nějaký libovolný příběh, který jsem jim přímo z té Bible přečetl a rozdělil je na 1. a 2. třídu, příp. v Potštátě na kluky a holky. Měli příběh poslouchat a pak jsem jim soutěžně pokládal na ten příběh otázky. Nešlo mi však o to, která skupina dostane víc bodů, ale snažil jsem se vyhodnotit, jakou snahu vydali na poslouchání příběhu - proto jsem je také rozdělil tak, aby bylo jasné, která skupina bude určitě silnější ve správných odpovědích.

Ještě bych dodal, že dětí učím 7 v Drahotuších, 6 v Partutovicích a 5 v Potštátě, vzhledem k epidemiím nikde nebyli všichni, ale těm, co chyběli, jsem jejich malou Bibli udělal - každému v jejich barvě - v Drahotuších světle modrou, na kterou se domluvili, v Partutovicích hnědou - tu jsem jim přidělil a Potštátu jsem přidělil tmavě modrou.

Jo, to se to pěkně píše. Nicméně toto každý katecheta zná a není v tom vůbec nic nového a převratného.