Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Svatovalentýnské rozjímání nad liturgickými barvami

14. 2. 2020 11:02

Tak pro pořádek, píšu rozjímání - tedy takovou vlastní meditaci, ne učený liturgický článek, kdyžby to náhodou četl nějaký liturgický či jiný teologický odborník.

 

Sv. Valentin se u nás v liturgickém kalendáři neslaví, takže na jeho den přináleží liturgická barva zelená (tedy dnes), byla-li by však doba postní, tak fialová. Tam, kde sv. Valentina slaví jako zasvěcení kostela či v kalendáři národa, kde se tento světec aktivně slaví, by kněz měl na sobě roucho barvy červené, protože to byl mučedník.

 

Avšak sv. Valentin je patronem zamilovaných, tak by zajisté nebylo na škodu, kdyby se více využila barva růžová, která se používá pouze 2x do roka, ó jak nešetrný krok to je. Tak krásný ornát a neustále visí ve skříni, protože církev svatá ho nemá kdy jindy použít. Tak sv. Valentin dává jistou další příležitost k využití této krásné liturgické barvy, která ovšem některým jejím nemilovníkům připomíná prase. Ale to zajisté není význam této barvy! Popravdě sám nejsem zastáncem růžové, ale když je, tak je.

 

Ano, dostáváme se k tomu, že každá liturgická barva má svůj význam. 

 

Postupem dějin se tedy v našem krásném římském rituálu ustálily 4 základní barvy: Zelená, které je i tak hodně a používá se asi nejčastěji sic je nejvšednější, bílá je barvou slavnostní, ovšem v jiných kulturách je tou barvou naopak černá a také je to barva nekrvavých světců i Panny Marie, sic se pro Pannu Marii používá též barva modrá či stříbrná, ale to zcela neoficiálně, fialová slouží pro půst a advent, tedy přípravy na velmi důležité slavnosti roku jako jsou Vánoce a Velikonoce a v neposlední řadě červená, která se o nedělích používá jen velmi málo na neděli Květnou a Ducha Svatého a pak pro světce, kteří prolili krev pro Krista a pro Kristovu Krev, jeho kříž, Velký pátek a při biřmování.

 

Kromě těchto základních liturgických barev zde máme ještě barvu zlatou, která vyznačuje velikou slavnost a případně nahrazuje barvy ostatní vyjma fialové, protože kdyby kněz byl na pohřbu ve zlatě, zajisté by vzniklo pohoršení, taky zmíněnou růžovou, která "odlehčuje půst", protože zesvětlí fialovou barvu a tudíž oprávněně má místo v polovině postu a adventu a nemělo by se zapomenout i na černou, která v liturgii před její úpravou mělo prim při pohřbu a na Velký pátek, avšak nyní je možná použít při pohřbu nebo v některých kulturách dokonce o slavnosti. Byla zmíněna též modrá barva Panny Marie, avšak důležitější je důraz na Mariinu čistotu v podobě barvy bílé, do které se krásně hodí nebeská modř.

 

Dál to oficiální povídání asi nebudu rozebírat, protože účelem není přednáška, nýbrž rozjímání a tak si dovolím oponovat vlastním spektrem barev jenom tak pro fantazii protože nejsem kněz ani krejčí, takže ornát nosit nebudu a příslušná liturgická roucha také nebudu šít.

 

Liturgický rok máme dobře rozdělený jako advent, kterému přísluší barva fialová a opravdu se k tomu období docela hodí, vždyť už nebývá sníh, že by při liturgii byla více připomenuta zima další bílou barvou. Kdyby v kostele v adventu bylo všechno v bílé barvě, tak bychom vzhledem k současnému vytápění - nevytápění kostelů umrzli už při pohledu na kněze u oltáře.

 

Nicméně v adventu jsou též roráty, které by měly být ke cti Panny Marie a tak vůbec na škodu by nebylo, kdyby se používala nebeská modř k připomenutí Matky Boží a kdyby byla oficiální liturgickou barvou, když v mnoha mariánských kostelích stejně mají ornát této barvy.

 

Po adventu následují Vánoce, které mají barvu bílou. I zde je církev velmi moudrá a občas to zpestří barvou mučedníků o jejich svátcích. Jeden kněz vyhrožoval farníkům, když žehnal adventní věnec zavěšený ze stopu a na něm 5 svící, přičemž 5. svíce se zapálila v době vánoční a zrušili se okolní 4, čímž se bývalý adventní věnec po dozdobení stal věncem vánočním, že bude-li to žehnat příští rok, vezme si na půlnoční fialový ornát. Vypadalo by to velmi zajímavě, škoda, že to neudělal.

 

Po Vánocích nám začíná první část mezidobí, během které 40. dne po Narození Páně  se slaví svátek Uvedení Páně do chrámu. Začíná nám tak barva zelená během celé té doby. Někde však, a myslím, že správně, se stále do uvedeného svátku zpívají koledy a přitom kněz je zelený jako vodník. 

 

Samozřejmě, že kněz není vodník, ale říkám si, že tady by byl prostor pro změnu liturgické barvy na mou oblíbenou oranžovou. Je krásná, slavnostní, připomíná oheň (takže by mohla být barvou i pro Slavnost Ducha Svatého či Květnou neděli - víte, nejsem moc velký fanoušek červené). 

 

No a po tom svátku Uvedení Páně do chrámu je zmíněný sv. Valentin, Panna Maria Lurdská a velice brzy nastává doba postní, takže by se mohla začít používat barva růžová, aby se věřící řádně připravili na půst.

 

V době postní je zcela adekvátní, když je fialová a řekl bych, že na pohřební liturgii v této době by byla vhodnější černá, aby si lidé více připomněli ono "memento mori". V této době kromě svátků a slavností se nepřipomínají žádné památky a tedy všechny ostatní barvy kromě fialové a max. 3x použité bílé, 1x růžové a 2x červené dostávají košem. Sic už jsem byl na mši sv. ve čtvrtek po popeleční středě, která byla omylem a mou nevšímavostí slavena v zelené barvě a ani farníkům na tom nepřišlo nic zvláštního, vždyť ještě, kromě nás, nedostali popelec až v neděli 1. postní. 

 

Pro ten případ, že se někde neslaví popeleční středa mší svatou a popelcem by mohla být v týdnu vhodná pokračující barva růžová s fialovou štolou nahoře (Jé, to by na basičce vypadalo hrozně, ale podívejte se na některé filmy, když tam jako postavu použijí domněle katolického faráře a takto ho oblečou ke hrobu - basička a štola zvrchu). 

 

No, a už jsou zde Velikonoce, které mají barvu bílou. Ovšem jsou to ty nejdůležitější svátky v roce, myslím si, že by církev měla ukázat své bohatství a obohatit liturgii do zlatova, o pohřbech připomenout vzkříšeného Krista slavnostnější fialovou barvou a mučedníky připomínat oranžově, ať je tam trochu světla vzkříšení.

 

Po velikonoční době je již opět zelené mezidobí. Je v pořádku, že je zelené, že udržuje naši radost a naději, ale osobně bych ještě vložil dobu "Povelikonoční", protože po Seslání Ducha Svatého se nám připomíná Kristus jako velekněz - dal bych mu barvu královskou, tedy ve zlatě a následně zlatá Nejsvětější Trojice. 

 

Aby toho nebylo málo, tak Boží Tělo se často překládá na neděli a potom je ještě Božské srdce, které by mohlo být dalším kandidátem na růžovou barvu, když tolik připomíná lásku, a jelikož jde o velikou slavnost, dalo by se to přeložit již na 3. neděli po Velikonocích, tak podobně i Neposkvrněné srdce Panny Marie, jde -li o srdce, tak růžové.

 

Pak by konečně byl čas slavit další mezidobí, které končí 34. týdnem, jemuž předchází slavnost Krista Krále.

 

Kristus Král si zaslouží zlato a onen poslední týden, jenž nám často připomíná poslední věci člověka a připravuje nás na nový církevní rok, který začíná adventní dobou, ten by mohl být růžový.

 

Ještě mezi tím máme památku Panny Marie Boslestné, kterou naši bratři Slováci mají dokonce jako Slavnost a zde mi přijde záhada, když Sv. Kříž je červený a Mariina je bolest, proč se používá bílá. Spíše by mi přišla případnější opět barva růžová, neboť na ženy se růžová hodí a Panna Maria ve svých bolestech prokazovala velikou lásku k nám lidem a ony meče bolesti přece probodaly Mariino srdce.

 

Jelikož obraz barevného slavení liturgie se dlouho vyvíjel a svět má mnohem pestřejší barvy a nebe bude ještě pestřejší, je na místě říci, že církev nás dobře provází i skrze liturgii, která má také mnohem více barev. 

 

De colores... jak říkají "kurzilisti".

 

Vždyť kdo z nás chodí do kostela oblečen v liturgické barvě nebo si podle liturgické barvy nechá upravit třeba vlasy, aby bylo vidět, že církevní slavení a svědectví o Kristu bere vážně i v normálním všedním životě.

 

Zobrazeno 1330×

Komentáře

JiKu

Každopádně jsem rád, že můj zelný banán píše na signály. Někdo se tu vyjadřoval (PetrSt?), že signály opustil.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Signály mají ještě hodně věrných. Bohu díky i za Vás, JiKu.

Zobrazit 29 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio