Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Dočasná katedrála

9. 2. 2020 16:59

Jak krásné je mít v blízkosti biskupa můžeme nyní zakoušet na vlastní kůži. 

 

Málokdy se stane, že biskup je v nějakém blízkém farním kostele nebo někde v děkanátě - to je tak při troše štěstí v jak kterém místě několikrát do roka. Ale aby byl biskup blízko skoro každý den a ještě v maličké kapli, to je opravdu takový malý zázrak.

 

Tak tento zázrak můžeme v těchto dnech prožívat v hranickém děkanátě, v hranické farnosti, v lázeňské vesničce Teplice nad Bečvou, kde je u kolonády hned u východu ze Zbrašovských jeskyní po levé straně Bečvy kaple sv. Pelegrina, kde necelý měsíc mají sídelního biskupa Mons. Pavla Posáda, který má svou rezidenci v lázeňském domě Janáček a mši svatou v té kapli slaví v pondělí, ve středu, v pátek a v sobotu vždy v 15:30.

 

Když je biskup tak blízko, máme velké výhody, že je tu pro nás a chce tu pro nás být a můžeme ho na spoustu věcí pozvat, má pro nás čas, ale pozor, má také svůj vlastní čas. 

 

Když je to tak blízko, rádi si pro něj čas uděláme a místo na normální kněžskou mši jdeme na biskupskou, protože je vzácnější a účinnější. Jako je to stejně platná mše svatá jako kněze, ale přece jen biskupské požehnání třikrát opakované, biskupské učení, které je v jednotě se svatým otcem a vůbec jeho přítomnost vede k mnohem intenzivnějšímu prožitku, aniž bych opouštěl farní společenství, do kterého jsem začleněn.

 

Mše svatá s knězem na tom místě je asi rozhodně řádnější, zatímco s biskupem slavnostnější a je to zcela mimořádná příležitost, které je velmi dobré využít, protože "kde je biskup, tam je církev".

 

Když jsem se to dozvěděl, bylo mi jasné, že se tam rád podívám. Sám jsem cítil, že velmi moc potřebuji povzbudit a toho povzbuzení se mi dostalo mnohem více, než když bych šel jako normálně na večerní mši svatou do drahotušského kostela.

 

Primice, první mše svatá kněze, je mše, pro kterou se vyplatí prošlapat střevíce. Myslím, že mnohem víc by se to z jistých ohledů dalo říci o mši svaté biskupa.

 

Sice mše svatá ve farnosti je naprosto stejně platná a přijímám stejného Pána Ježíše, ale přece jenom biskup je více povolán jako strážce víry a má o něm vědomí i papež, náměstek Kristův, zatímco kněz je spojen svěcením především se svým biskupem, byť mši svatou mohou oba slavit na celém světě a do celého světa hlásat živého Krista.

 

Na konci mše svaté dostáváme stejné poslání jít ve jménu Páně a nést Krista do světa, hlásat evangelium. 

 

Když mě posílá jáhen nebo kněz, je to stejné, jako, když mě pošle biskup. Každý jsme povoláni na svém místě hlásat Krista a přinášet do srdcí ostatních lidí v rámci svého všeobecného kněžství.

 

Nevím proč, ale ono biskupské poslání je pro mě většinou mnohem výraznější, že často si pamatuji i povzbuzení třeba z homilie při mši svaté.

 

Kněze asi slyším pořád, jáhna a biskupa jen někdy. Samozřejmě, pamatuji si mnoho myšlenek i mnoha jáhnů, kněží či dalších biskupů.

 

Třeba jedním z největších zážitků, které jsem měl na výročí sv. Anežky v Římě pro mě bylo, když jsem v se v úterý nedostal včas na mši svatou našich biskupů u sv. Petra a byl jsem z toho mírně, skutečně jenom mírně, rozhozený, dostalo se mi té milosti v Lateráně, než byl koncert, uchýlil jsem se do boční kaple, kde zrovna místní biskup slavil italsky mši svatou. 

 

Ano, bylo mi velkým povzbuzením, že jsem mohl být na celé biskupské mši. Tím více, když zrovna máme biskupa tak blízko.

 

A tak z oné prvopáteční mše svaté mě oslovilo několik myšlenek velmi mnoho, o které bych se velmi rád podělil. 

 

Otec  biskup nás v homilii formoval životem z víry světců, katechismem a vyjádření předchozích papežů jakožto i myšlenkami současného milovaného papeže Františka. 

 

Byla to homilie nádherně připravená a byl připraven i na další den slavení mše svaté, jakoby byl skutečně místním sídelním biskupem s plným zájmem o ovečky, které přijdou a budou se pást právě u něj jako u dobrého pastýře.

 

To, co tu píšu není mazáním medu kolem úst, ale tak trochu výlev mého skutečného očekávaného prožitku. Měl jsem pocit, že každým slovem mluví ke mně a vůbec nic nebylo navíc, bylo to přesně to povzbuzení, pro které jsem byl a které jsem potřeboval slyšet. Toto však není tolik záležitostí biskupa, jako vnímání vlastního srdce. Potřebuji lék a ten jsem při té mši svaté dostal.

 

Otec biskup mnoho promlouval hlavně o králi Davidovi, o němž se četlo v uplynulém týdnu a právě v pátek se v prvním čtení četlo jakési zhodnocení jeho celého života.

 

Katechismus nám jasně říká, proč jsme na světě. Bývala to první otázka katechismu. 

 

Papež František vidí, že jsme často jako tuláci a touláme se životem od ničeho k ničemu. 

 

Tato myšlenka, která ovšem není citací z kázání, ba dokonce takto to nezaznělo ani pohromadě, ve mně rezonovala právě proto, že jsem zrovna nad smyslem některých věcí hodně přemýšlel a skoro jsem měl chuť hodit flintu do žita a utéct od toho. 

 

Ale otec biskup mě byl tím povzbuzením ještě tím více, když i po mši svaté jsem s Ním mohl prohodit pár slov a nechat pozdravovat od Něj pana faráře.

 

Díky moc katechetce Marcele, že mě nenápadně pozvala, takže jsem mohl přijet. Ještě bylo v kapli nejméně 13 volných židlí a dalších nejméně tolik možných ke stání v kapli. 

 

Teda, to se chlubím k "pěkným věcem", že při mši svaté počítám židle jako David počítal před několika dny vojsko.

 

Jo, já už jsem někdy takový, jindy ještě horší, ale Bohu díky, mám i světlé chvilky.

Zobrazeno 586×

Komentáře

Ferenc

Nevím jestli je mše celebrovaná biskupem účinější. V římském ritu je tradice, že biskup nosí pektorál pod ornátem právě proto, aby se ukázalo, že - při proměňování - je na stejné úrovni jako kněz. (Nemá žádné pontifikálie s výjimkou prstenu.)

Současná situace (pektorál na ornátu) je dovolený import z ambroziánského ritu.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Biskup přece má plnost kněžství a jen biskup smí světit kněze. Eucharistie je samozřejmě stejně platná. Ještě mě napadá, zda za biskupskou mši nejsou čistě náhodou větší odpustky.

Ferenc

Ano to je pravda ze jen biskup smi svetit kneze.

Mezi teology byla diskuse zda je biskupske sveceni samostatny stupen nebo pouze jurisdikcni doplnek knezstvi (napr. sv. Tomas Akvinsky mluvi o doplnku protoze stred knezstvi je Eucharistie. II. Vat. koncil rekl ze je to samostatny stupen.

Vetsi odpustky? Ty jsou bud uplne nebo castecne 🤔. Nevim nesedi mi to...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

No, já taky vidím biskupské svěcení jako samostatný stupeň. Vždyť biskup je vlastní pastýř a kněží jsou pomocníci biskupa, kterému skládají slib úcty a poslušnosti. Když čte kněz před biskupem evangelium, musí žádat biskupa o požehnání. Co se týče odpustků, tak musí být úmysl odpustek získat, přijmout eucharistii, nemít zalíbení v hříchu a pomodlit se na úmysl sv. otce. Odpustky pak jsou buď úplné nebo částečné, už se modlitby nepočítají na dny a roky sic to bylo velmi zábavné, že se napsala modlitba a k tomu dodali dny odpustků, tak je to ve starých kancionálech. V Enchiridionu odpustků pod č. 27 je primice a jubilejní výročí svěcení a v 33 návštěva svatých míst - katedrálního chrámu nebo 16 na kázání, ale vlastní biskupskou mši jsem tam sice nenašel, ale dá se to někam zahrnout.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ale, proč to píšu, když více víte, jak to je.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio