Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

B - Bohu díky aneb vím, že nic nevím...

Ten blog je lepší, než třídní schůzky, kterých jsem se vždycky tak obával zvláště na střední škole.

 

Dneska jsem měl opravdu za co moc děkovat, neb s pomocí Boží jsem udělal zkoušku ze Spirituální teologie. Nebylo to lehké, ale vydal jsem, co vydat šlo a bylo to lepší, než jsem si myslel, že být může. 

 

Mám tedy 2. zkoušku za sebou, ale těch článků je podezřele více, než zkoušek, mé prožívání vyššího studia k magisterskému titulu je poněkud intenzivnější a stále více si uvědomuji, že je třeba děkovat i přes všechny své slabosti.

 

Ovšem stále u mě platí, že věc udělání zkoušky je věc nejistá, protože jako Sokrates

 

"Vím, že nic nevím."

 

Když jsem si maloval svůj "erb" pro případ, že by se stal nějaký omyl a já byl biskupem, napsal jsem si tam oslovující heslo z Lukáše: "U Boha není nic nemožného"

 

Obě tyto věty mají něco společné, leč první je filosofickou myšlenkou a druhá pochází z Písma. Obě zní úplně jinak, ale k oběma větám lze přistupovat naprosto různě.

 

Když podcením přípravu ke zkoušce a vím, že nic nevím, není to to, co myslel Sokrates, ale moje vlastní neschopnost. V případě věty druhé, že u Boha není nic nemožného, tato věta platit může, ale případný úspěch je Boží zázrak a studentův hřích. Většinou však bývá spravedlivější neúspěch a student nemůže říci, že je Bohu nemožné udělat zkoušku, protože zkoušku má dělat student a ne Bůh.

 

Když se snažím připravit na zkoušku a mám pocit, že mi to nejde, tak také vím, že nic nevím, ale je to jiné vědění nevědění. V případě věty z Lukášova evangelia je to pro studenta skvělé povzbuzení, že udělání zkoušky je v těch správných rukou a student se bude snažit více udělat to, na co se připravoval a když to náhodou nevyjde, není to nespravedlivé, protože student se snažil, ale Bůh mu chce dát větší obzory vědění, takže příště bude lepší.

 

No, nechám už těch blbostí, kterými si beztak odpočívám od náročné práce dnešní proběhlé zkoušky, za kterou se sluší říci:

 

"Bohu díky!"

 

Ano, dostal jsem od pana Docenta B a vidím to jako zázrak.

 

Ze svědomí vím, že jsem tomu věnoval necelý týden a byla to pro mě nádherná duchovní obnova, která uděláním zkoušky a modlitbou růžence za zkoušku přešla v odpočinek před zkouškou další, která bude příští týden z dějin umění. Kéž bych se dokázal na ni připravit jako dnes sic ani dnešním výsledkem jsem si nebyl jistý, ale po zadání úkolů a odstartování 45 minut mi bylo mnohem veseleji a čas plynul rychleji, než je zdrávo.

 

Ještě před tím jsem byl u Sv. Mořice na mši sv., celou dobu jsem se modlil hlavně spíše to, co mě napadalo, také z Písma a žalmů, co znám zpaměti, což mě též při zkoušce hodně pomohlo. V neposlední řadě náš skvělý vyučující P. Michael Altrichtr SJ (teď nevím, zda ho píšu správně) začal s námi modlitbou.

 

Aby tento článek byl užitečný i ostatním kolegům,...

 

...proto to taky píšu, dostanu se postupně ke všem věcem, ale víte, i na zkoušce jsem se moc omlouval, že pomalu píšu a na blog navíc ještě dlouze, takže znění otázek speciálně pro mě muselo být několikrát opakováno, ale to vlastně není tak podstatné - blbosti si, když tak škrtejte.

 

Trochu se mě zdálo neadekvátní moření se morálkou po dobu 3 týdnů a dostat D na 2. pokus, o tom tento blog psal také s děkováním, ale i kritikou toho, co všechno musíme znát a dělat při práci, nicméně vzdělání je velmi dobré a mnohem lehčeji se píše o Spirituální teologii, která mě v tomto ohledu přišla mnohem praktičtější, neboť se nezabývá kauzami desatera, ale praktickým duchovním životem. Nebylo to tolik memorování kdy, kde, jak, kdo, co, ale byla to skvělá škola rozjímání.

 

Jen z popisu předmětu jsem tak nějak věděl, kam budou směřovat otázky, primární literaturu jsem neměl sehnanou a byl jsem povzbuzen také tím, když jsem se zkušenějších doptával na zkoušejícího a mj. mi bylo řečeno, že nebudu vědět, o čem je zkouška. 

 

A od jiné kolegyně, že dělá skvělé exercicie - asi se na ně přihlásím možná ještě letos a myslím, že když jsem zažil jeho krásnou a pokornou výuku, můžu doporučit a těšit se i na exercicie. 

 

Nikdy před tím jsem se na ně nepřihlásil, protože většinou bylo psáno, že jsou to exercicie pro vysokoškoláky, ale jaký já jsem vysokoškolák, když bakalářem jsem necelé dva roky!

 

Ano, když by se mě někdo ptal na ulici, asi bych ty témata dohromady nedal, ale napsané na papíře a aktuálně rozjímané z týdne studií to docela šlo. 

 

Ještě ráno jsem si nebyl jistý uděláním zkoušky a ani po tom, co jsem odevzdal popsané papíry s nedokončenou 3. otázkou (sotva v polovině) ze 4, z nichž 4. jsem přislíbil ústně, (neb pro dopsání bych potřeboval ještě minimálně dalších 30 minut a asi 4 papíry, z nichž jsem měl k dispozici pouze 3), jelikož zázračně uplynul čas 45 minut, který mi připadal jako sotva 15, sic levá (psací) ruka mě z psaní, které pro množství a rychlost už není zvyklá, poněkud bolela a tak zkouška byla náročná i fyzicky, že jsme neměli potřebu zesilovat topení, tepla i potu bylo dost.

 

No, týden před zkouškou...

 

jsem navštívil knihkupectví a zakoupil dvě skvělé knihy P. Michaela - Vyprávění o svátostech a Krátké dějiny křesťanské spirituality. Primární literatura myslím byla Duchovní a duševní a Spirituální teologie, jak jsem psal, tu jsem neměl ani jejich znění na internetu nenašel. Vyprávění o svátostech mě zůstalo v paměti už z vyučování, tak proto jsem si to koupil a bylo to dobře.

 

Potom jsem vyslechl výuku Dogmatické teologie a následně Katechetiky, mezi tím oběd s maminkou (to jsem prchnul z Dogmatiky - z jiných článků víte proč - konec konců jsem se tak jednou pozdě vrátil ke studiu Spirituální teologie, což mě mrzí, protože z Karikatur a pod. jsem neměl tak žádný zápis, byť na zápisy už tolik nehraju). Po výuce značně unaven jsem jel domů. 

 

Než jsem navštívil knihkupectví, byl jsem u sv. Mořice na mši svaté. Mše svatá, modlitba a duchovní život, jakožto denní modlitba růžence i všechny další možné, jsou též velkou nutností pro učení i zkoušky na teologii. Ale pro každého je podle jeho povahy a zbožnosti správná míra jiná.

 

V neděli se zásadně neučím, je to práce, bylo by to proti mému svědomí, respektive sám to považuji za nemorální a tak jsem se ohradil i o. Radomírovi, když mi to navrhoval. 

 

Tuto zásadu však držím až od časů vysoké školy, protože před tím jsem učení nikdy moc nedal a až na vysoké, jak ostatně z jiného víte, jsem zjistil, že se neumím učit. Za celé studium jsem z nutnosti udělal výhradně zatím jedinou výjimku, ale nevylučuji, že z podobné nutnosti může být výjimka další.

 

Pondělí má dost své pastorační práce a navíc máme blízko "přechodnou katedrálu" se sídelním biskupem Mons. Pavlem Posádem, tak jsem se rozhodl, že je to pro mě časově šetrnější být na mši sv. v 15:30 (po obědě), než čekat na 17:00 a trhat si studium. Po příjezdu ze mše sv. jsem se pomalu vrhl ke studiu Vyprávění o svátostech. Abych nebyl úplně v klidu, pustil jsem si na You tube promluvy Mons. Tomáše Špidlíka a poslouchal při tom.

 

Z knížky jsem občas něco nepochytil, ale to bylo dáno možná "vyrušováním" P. Špidlíkem, který mě zaujal a konec konců používal a vysvětloval často mnoho termínů, se kterými jsem se měl potkat i na zkoušce ze Spirituální teologie.

 

Potom v čase zpráv jsem poslouchal zprávy a bylo-li v televizi ještě něco zábavného, sledoval jsem to - nebál jsem se odvázat. 

 

Dokonce kromě středy jsem denně psal příspěvky na tento blog, abych se odvázal a nezahálel, někdo tomu říká prokrastinace, asi to tak je, neb mnozí si povšimli toho, že když se mám učit, dělám raději cokoliv jiného.

 

Ke zkoušce je dobré přicházet klidný, vyrovnaný a odevzdaný do Božích rukou. 

 

Podobným stylem to šlo v úterý, středu i čtvrtek, avšak pouze úterý bylo pro mě volnější a mohl jsem času věnovat více, naopak ve čtvrtek málem k učení nedošlo, ale přece jen nejenže byl duch ochotný v hodinu, kdy běžně nebývá, ale i tělu se zachtělo poslouchat přednášek a vyvrcholit knihu o svátostech - jel jsem max. 2 svátosti a rozjímal o nich.

 

V pátek jsem po udělání povinností se jal uklízet pokoj, abych někde schrastil svoje strohé zápisky, jen 1 list A4, kde bylo asi polovina otázek sepsaných velmi stručně a prorozjímal jsem i ten list. Večer po televizi jsem ještě nažhavil internet a neznámá slova, kterými jsem si nebyl jistý, jsem si v rychlosti osvojil, ale vnímal jsem, že jde spíše jen o takové doladění látky a mezi tím samozřejmě poslouchal Špidlíka.

 

Když pak nastala sobota, vstával jsem velmi brzy a ještě 45 minut jsem studoval úvod v Krátkých dějinách, který jsem studoval již včera odpoledne před mší sv., než jsem u toho usnul.

 

Jak to šlo dál, to už víte a už jsem se ke všemu přiznal. Škoda, že na blogu mi nikdo nedá platné rozhřešení. 

 

Vlastně musím poznamenat ještě jedno: Jak bylo naznačeno, zkouška měla část psací a potom ještě ústní, kde se vyjasnili nejasnosti. Byl jsem moc rád tomu krásnému rozhovoru a co se týkalo způsobu mé přípravy, k tomu jsme se dostali taky. A z toho také vím, vyučující mi to schválil a potvrdil, že poslouchat P. Špidlíka před zkouškami ze Spirituální teologie je velmi dobré a taky zábavné.

 

A taky ještě musím poznamenat, že se mnou na zkoušce byl kolega a kolegyně, jejich výsledky a postupy jsou však jejich, proto to nebudu psát sic nepopřu, že o tom něco trochu vím.

 

Tak ještě jednou: Bohu díky!   

Zobrazeno 96×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio