Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Živý betlém v náboženství

Jen tak pro zajímavost, je to dle zpráv Signálů 426. článek na tomto blogu. Jsem nějak moc aktivní bloger, vynasnažím se s tím něco udělat. Nicméně stále více vidím, že vést blog se zdá být velmi praktické. Ale to je jen taková vsuvka na okraj.

 

Včera, o Slavnosti Tří králů jsem měl v Drahotuších náboženství. 

 

Nemohu si stěžovat, také jako pastorační asistent, na nedostatek práce, spíše někdy na přebytky, které není kde napsat - ostatně to je taky znát z některých příspěvků, třeba jak mít na starost živý betlém. Také proto píšu tento článek až dnes, protože včera jsem nenašel čas v ostatním shonu. Prostě práce jako na kostele.

 

Ten odstavec jsem však nenapsal proto, abych si stěžoval, ale pro inspiraci ostatním, když náhodou se stane nehoda, ke které dochází maximálně... a v množství povinností bych si musel chystat pondělní náboženství v neděli. To by bylo velmi závažné, velmi hrubé, až do nebe volající, porušení 3. přikázání a nevím, jak bych to pak vysvětloval ve svaté zpovědi (ne, tím si nechci dělat legraci ze zpovědi ani z přikázání - prostě a jednoduše se to z principu nedělá).

 

Jelikož leden je měsícem, kdy se scházíme s křesťany různých (nebo hrůzných?) vyznání a v rámci pondělního dopoledne bylo potřeba domluvit průběh čtyřech těch tzv. ekumenických bohoslužeb (samozřejmě, že v tom nejsem sám, ale mám tam své vyhřáté místečko a také úkoly). Musím říci, že prostředí církve Bratrské bylo pohostinné a ideální, zažili jsme při tom spoustu humoru, dobrou snídani a vynikající diskusi.

 

Po náboženství jsem si zase připravoval modlitební společenství, pak byla mše sv. a to modlitební společenství a program jsem končil v 19:30 s tím, že katolickou ekumenickou bohoslužbu budu připravovat až během týdne.

 

Nicméně nebyl to můj výmysl, že se půjdeme podívat do kostela na betlém,...

 

... protože je trochu jiný, než po Narození Páně - jsou tam tři králové a to bylo normální řádné téma té hodiny. 

 

Inspiroval mě jediný kluk, kterého učím, svou malou, prostou otázkou týkající se pondělního náboženství. Hned jsem mu řekl, že to nebyl špatný nápad a opravdu to nebyl špatný nápad.

 

Klíče od kostela mám, kostel je blízko školy, betlém je krásný a navíc na sv. Štěpána byl živý betlém v lurdské jeskyni, kterou potom ještě neuklidili. 

 

V kostele nepotřebuji tisknout žádné papíry, spoustu věcí navíc mohu ukázat a o dalším mohou děti lépe přemýšlet a já si nemusím chystat výklad, mohu reagovat na jejich podněty.

 

O této skupince vím bezpečně, že vědí, jak se mají chovat v kostele a dokonce je mohu naučit, jak v modlitbě umět poděkovat Ježíškovi za dárky, z nichž největším darem je On sám!

 

Když jsem to dětem po obědě řekl, že půjdeme do kostela na betlém, zajásali nadšením. Ještě to bylo potřeba vykomunikovat s rodiči, kteří si po náboženství chodí do třídy pro své ratolesti, což jsem vychytal jen zhruba z 50% - taková nedokonalost, na kterou si příště musím dát pozor.

 

Do kostela jsme vešli za zvonění poledního zvonu (10 min po oficiálním začátku hodiny), hned jsme šli do kaple Panny Marie, pomodlili se Pozdravení andělské a uspořádali výše uvedenou fotku jako takový náš malý živý betlém Ježíšek - Josef - Maria - Tři králové - pastýři. 

 

Pak jsme přešli k betlému a začal jsem jim vyprávět právě o třech králích a o jejich darech. Když jsem to tak vyprávěl, tak při povídání o zlatu, všichni dávali drobné mince do černouška, aniž bych je k tomu vyzval, pak přišlo na kadidlo, kvůli kterému jsme betlém na chvíli opustili a šli do sakristie, kde jsem dětem kadidlo ukázal a mohli si přičichnout. 

 

No a nejzáhadnější třetí dárek rozluštil Ríša, který si pamatoval básničku živého betléma: 

 

"Myrha je dar k pohřbení, dává se mrtvým k uctění, má zvěstovat, že tento král, za nás svůj život dal. Avšak nad smrtí vítěz je, všech lidí je naděje."

 

On si vlastně pamatoval celou básničku živého betléma, protože jsme to celý advent poctivě cvičili. Byla velká škoda, že na živý betlém pak nemohl, protože byl nemocný, ale pamatoval si to skutečně celé.

 

A když myrha, napadly mě svaté oleje, které jsem jim také ukázal a ke kterým si mohli taky přičichnout.

 

Pak jsme se vrátili k betlému a zazpívali tříkrálovou písničku. Mnozí z mých žáčků chodili také na tříkrálovou koledu a byli z toho ještě nadšení. 

 

Potom jsme si povídali, kdo co dostal pěkného na vánoce. A následně jsem jim dal chvíli času, aby si vybrali jeden dárek, kromě Narozeného Ježíše, který jim udělal největší radost a dokázali Pánu Ježíši poděkovat. A děkovali opravdu všichni.

 

Pro některé už přišel doprovod a tak jsme ještě společně zazpívali Narodil se Kristus Pán a pomodlili modlitbu Páně.

 

Podle mé časomíry byla ještě chvilka času, tak jsme se stavili na faře ke krátkému utkání ve stolním fotbale, ale pak už byl opravdový čas jít do školy - s malým zpožděním, ale s tím, že naplánované kroužky se stíhají včas - nicméně zapomněl jsem na maminku, která marně stepovala u třídy, až svou ratolest našla s námi se všemi při úprku do školy.

 

Společně jsme si tak prožili malé vánoční odpoledne plné radosti z Narozeného!  

 

 

Zobrazeno 102×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio