Z učení morálky se snad stanu amorální

Dnes máme sv. Tomáše Akvinského, andělského učitele. Budu o něm hodně číst i v rámci morální teologie speciální. 

A musím říct, že zakousnutím se do učení zjišťuji, že je to pořádná dřina, pracovní výkon a také svým způsobem zábava.

Zkoušku z této morální teologie o památce Panny Marie, Matky jednoty křesťanů jsem zvládl poněkud nemorálně a v rámci zkouškového období, které vypadá, že se dotáhne do konce akademického roku chci dát alespoň druhý pokus.

To, že jsem první nedal, je mea culpa, mea culpa, mea maxsima culpa! Poctivě musím říct, že jsem se sice učil, ale nijak moc do hloubky jsem to nebral.

V druhém pokusu o učení jsem si tedy dělal výpisky toho nejzákladnějšího, co by mělo být při zkoušce řečeno (samozřejmě pohledem studenta) a vydedukoval jsem z toho, že chtě nechtě studuji spoustu hříchů a tak ze studia morálky se mohu snadno stát amorálním.

Proto vidím jako praktickou přípravu naprosto klasickou a zázračnou se také modlit a možná i mnohé o modlitbu poprosit, sic se mi k tomu kroku vůbec moc nechce.

Nechce se mi moc učit ani prosit o modlitbu, ale nejlépe je udělat obojí a nepodcenit nic, co by mohlo přispět k úspěšnému zvládnutí zkoušky i morálky, abych nebyl amorální.

Teď je vlastně období, kdy se hodně věcí završuje a není rozhodně od věci se modlit i za ostatní studenty, aby také oni prospívali a páni profesoři z nás studentů měli radost.

Vyučující na teologických fakultách odvádějí skvělou práci, která se jim připočítá i do budoucna. 

Tak, jak se učí o sv. Tomáši Akvinském, tak se může učit o každém z nich třeba za 10 nebo 50 let, u těch nejlepších třeba i zítra.

Třeba náš morální teolog vydal chytrou knížku, kterou si po jeho zkoušce zajisté rád přečtu, až na to bude čas - doufám, že ne jako sv. Filip Neri, když (ve filmu) dostal od sv. Ignáce z Loyoly za pokání přečíst jeho duchovní cvičení.

A tak prosím, modleme se za studenty i učitele, aby se z učitelů stali učitelé andělští a ze studentů jejich vzorní obdivovatelé.