Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Stoletá církev a dělání ekumenických bohoslužeb

Dnes jsem zapomněl popřát husitské farářce Petře ke 100 letům

 

Je právě ten den, kdy byla zapsána československá církev v r. 1920 a začala mírná bouře křesťanů u nás. V Drahotuších kronika vzpomíná, že od počátků se konaly bohoslužby na náměstí před katolickým kostelem a jelikož z toho bylo velké pohoršení a stížnost katolického pana faráře, město jim pak pronajalo místnost a na náměstí za kostelem mají pomník, kde měl původně stát jejich nový kostel, ten později postavili na Hranické ulici a slavnostně za velkého počtu věřících a jej vysvětili před 80 a něco roky, je opravdu velmi pěkný.  První husitský drahotušský farář byl Sedláček, později biskup této církve, dosud místní i katolíci na něj velmi významně vzpomínají. Nevím, musel bych se podívat, kolik bylo v drahotuších husitských farářů, než potom koupili synagogu v Hranicích, ale ještě donedávna se psalo "náboženská obec Drahotuše se sídlem v Hranicíc." Svého času jim kostel ani synagoga nestačili, protože také území farnosti bylo nejméně půlka současného katolického děkanátu Hranice.

 

Psal jsem, ale ještě to nemám rozhodnuté, že bych se pokusil v rámci diplomové práce srovnat katolickou a husitskou bohoslužbu, najít společné prvky, které mohou být cestou k opětovné jednotě.

 

Musím říci jako pastorační asistent, který je v Drahotuších 15 let, že komunikace mezi námi a církví husitskou je na velmi dobré úrovni a stále více se lidsky sbližujeme a poznáváme jeden druhého. Že jako křesťané žijeme v nejednotě, je sice velmi velká chyba, ale nemůže nás to odloučit od laskavého pohledu na jinak věřícího křesťana. 

 

Zároveň křesťané mnohých vyznání začínají obvyklý měsíc sbližování, tedy počínaje aliančním týdnem modliteb a vrcholem v týdnu modliteb za jednotu křesťanů, kdy 25. ledna katolická církev slaví svátek Obrácení sv. Pavla a křesťané na Maltě nás inspirují svým životem, který pro ně začal, když sv. Pavel ztroskotal na jejich ostrově, což Malťané slaví 10. února, a ve Skutcích dosvědčuje, že lidé na ně byli velmi milí.

 

Dnes jsem se začal probírat návrhy z Malty pro letošní společná setkávání a velice mě to nadchlo.

 

Společně jsme se setkali na snídani už v pondělí. Pro ten účel jsem jenom honem rychle připravil přehled témat pro jednotlivé bohoslužby, jelikož mi to bylo dodáno až před vánoční dovolenou, takže jsem nekatolickým duchovním mohl poslat jen výběr stran, kterými by se měli zabývat z třiceti stránkového dokumentu a spolehnout se na to, že jen výhradně ti, kteří to nejvíce potřebují to alespoň prolítnou. 

 

Takový ten základní přehled jsem na 1 A4  stihl překopírovat asi za 20 minut těsně před setkáním a všechno, co jsem o tom věděl bylo, že to pro nás připravili Malťané. Nevěděl jsem nic o tom, co nám navrhli, neměl jsem příležitost se na to více podívat. Obvykle to jsem já, kdo o tom má největší přehled a všichni na to spoléhají, takže ten základní přehled bylo dobře, že jsem měl.

 

Domluva o tom, co kde bude a kdo o čem bude kázat probíhá tak sotva 30 minut během jiných různých společenských témat vč. kritiky prožívání společnosti doby vánoční.

 

Ve dni společného setkání jsem měl spoustu jiného programu, takže jsem jen zaznamenal, kdo si co vybral a dále jsem se tím moc nezabýval až dnes. 

 

Jsem moc rád za myšlenku farářky Petry, že by v jednotlivých sborech se měla pobožnost uspořádat tak, jak jsou zvyklí, aby to bylo trochu domácké a ne cizorodé. 

 

Domluvili jsme se tedy na tom, že každý si to připraví podle svého, tak jsem vděčný taky, že stačí, když se postarám o zázemí katolické a tedy máme ještě čas, protože u nás je to až 19.1. Přesto jsem se chtěl na to podívat už tento týden právě kvůli "stoleté církvi," je v tom skvělá symbolika.

 

Také včerejší den měl svůj program a dnes jsem se tedy rozhodl opravdu si materiály prozkoumat a vytěžit z nich, co se dá. 

 

Postup tedy následující... 

 

Prozkoumání celého materiálu (udělal jsem), oslovení kolegů, kteří si připravují svoje bohoslužby (to bude ještě probíhat), oslovení našeho varhaníka s konkrétními návrhy (domluveno), promýšlení nápadů (průběžné), nachystat si náboženství (nachystáno), napsat článek o průběhu (to teď píšu), konkrétní návrh bohoslužby (bude další krok), domluva s panem farářem (až bude mít čas) a definitivní podoba bohoslužby (ta je v provedení duchovních až na místě 19. 1. od 16:00 a v psaném provedení se mi to snad dnes podaří i poslat, ale to nezáleží na mě).

 

Musím říci, že mě to baví, i když všechno nevychází přesně podle mých představ, ale to rozhodně není účelem, je mnohem správnější, když budeme společně shromážděni v modlitbě a svými činy ukážeme, že skrze Krista a kvůli Kristu chceme a dokážeme být k sobě milí. 

 

No, nebude to tak jednoduchý, jak jsem si myslel, že sednu, shlédnu dokument a vytvořím bohoslužbu. Tím svým komunikačním přístupem jsem si to trochu zkomplikoval, že musím ještě chvíli počkat na některé domluvy, které nebylo možné uskutečnit již v pondělí.

 

Evangelická farářka podle slibu bude volat za 45 minut, o. Petr si bohoslužbu připraví během týdne a rozhovor s ním byl velmi užitečný, plný nápadů byl i rozhovor s farářkou Petrou, kterou téma také nadchlo, ale vlastní bohoslužbou se bude zabývat až na konci týdne (škoda, že jsem ji zapomněl popřát k těm 100. narozeninám) a Laďa z CB, který bude u nás kázat, ještě nic netuší - to musím napravit.

 

To čekání mě tak trochu štve, protože nemáme čas...

 

Ano, ten čas běží, máme běžet jako o závod, jak nás povzbuzuje sv. Pavel a zároveň máme být k sobě milí, jak k tomu vyzývají Skutky apoštolské v textu, který se nám předkládá pro týden modliteb za jednotu křesťanů. 

 

A to být k sobě milí, se mi velice líbí. Kristus nás přece vede k lásce k Bohu, ale také k bližnímu. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. To je zase povzbuzení od sv. Jana.

 

Doufám, že nekatolíkům nevadí, že náš týden modliteb za jednotu křesťanů začíná v naší církvi - u nás památkou Panny Marie, Matky jednoty křesťanů. Když tak je uklidním, že je to jen památka. Kdyby to měla být slavnost či dokonce zasvěcený svátek, bylo by jejich pohoršení více na místě.

 

A i když mám co dělat i jako student,...

 

je dobré a milé, když si udělám čas na spolubratry křesťany, abychom se společně mohli sejít.

 

Takže: 

 

Zítra - ČT 9.1. v 17:00 v evangelickém kostele na Šromotově náměstí - káže římskokatolický kněz P. Radomír Šidleja, farář v Drahotuších

 

Další - ČT 16.1. v 17:00 v hranické synagoze, v modlitebně CČSH - káže farářka Pavlína Lukášová

 

Pak - NE 19.1. v 16:00 v římskokatolickém farním kostele sv. Vavřince v Drahotuších - káže kazatel CB Ladislav Melkus. Pozor! Pro katolíky to neznamená splnění nedělní povinnosti, takže mše sv. bude normálně v 8:00 a celebrovat ji bude P. Radomír Šidleja, farář v Drahotuších.

 

A vyvrcholíme - PÁ 24.1. v 17:00 na Sigmě 1 v Hranicích, v modlitebně CB - káže římskokatolický kněz P. Petr Utíkal, farář v Jezernici. 

 

Na to všechno jste srdečně zváni!

  

Zobrazeno 6069×

Komentáře

slachmánek

To že to začíná u katolíků nevadí, oslava Marie v jakékoli podobě může být problém - pokud můžu doporučit, tak na ekumenických setkáních radši Marii vynechat...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ale Panna Maria je skvělá a je velká škada, že některá nekatolická vyznání to nejsou štonc pochopit.

dromedar

"pokud můžu doporučit, tak na ekumenických setkáních radši Marii vynechat"

To je "ekumenismus zametání pod koberec." Mariánská úcta a nauka není nepodstatnost, kterou můžeme v zájmu dobrých ekumenických vztahů dát do závorky - viz zejm. 3. kapitolu téhle mé dávné seminárky z KTF UK. https://dromedar.signaly.cz/1401/maria-matka-jednoty-a-zaspany

Léta sním o ekumenické bohoslužbě - tedy asi spíš happeningu než bohoslužbě - jmenovala by se třeba "exkomunikační shromáždění". Členové jednotlivých církví by se sešli, sešikovali, vzájemně by si (slavnostně) vmetali do tváří ty nejkontroversnější naukové články, na což by členové nesouhlasících církví odpovídali (neméně slavnostními, ovšem zejména hlasitými a důraznými) projevy nesouhlasu a církevního nespolečenství.

dromedar

Milovníci "bohoslužeb se symbolickým jednáním" by to mohli doprovodit postupným stavěním nějaké bariéry (popř. kopáním příkopu, malováním dělící čáry/čar, apod.).

Nakonec se vyhlásilo to málo, na čem se všichni bez problémů shodnou, všichni by (nepříliš nadšeně a hlasitě) provolali "Amen!", pomodlili by se Otčenáš (přičemž katolíci by na konci _neříkali_ "Neboť tvé je království...", neboť to při běžném modlení neříkávají) a pak by se všichni rozešli do svých kostelů a modliteben modlit se jedni za druhé, aby se odvrátili od svých bludů, a slavit eucharistii. Protestantské církve, které mezi sebou mají společenství Večeře Páně, by mohly odejít slavit ji společně.

dromedar

Kdybych někdy někde nějakou ekumenickou bohoslužbu (která nemá být výše popsaným "exkomunikačním shromážděním") připravoval já, snažil bych se, aby padla na neděli nebo férii (všední den, na který nepřipadá povinně slavený svátek žádného světce) a nacpal bych nekatolickým bratřím a sestrám #breviář. Feriální oficium (snad až na některé přímluvy) je krásná modlitební bohoslužba, větší část textů je biblických, řada písní figurujících v breviáři jako hymny je i v Evangelickém zpěvníku - zkrátka katolická bohoslužba pro ekumenické účely jako dělaná.

Ale má jednu zásadní nevýhodu: většina katolických farností není zvyklá modlit se breviář společně, a bohoslužba, kde ani malá část shromáždění (zde: "většina přítomných katolíků") není "jako ryba ve vodě", je zpravidla předem hotový fail.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Loni jsem sledoval ekumenickou bohoslužbu z Říma s papežem Františkem na začátku týdne modliteb. Velmi jsem se podivil, že papež byl v zeleném pluviálu, protože u nás ten týden začíná Matkou jednoty, ale to je jen pro naši místní církev (naši zemi), nikoliv v Římě, kde je to všední den. Papež slavnostně předsedal normálním nešporám, do kterých bylo vloženo pouze to z Písma, co připravili na ten rok církve z některé země (letos je to Malta) a na to téma také kázal. Texty se předčítaly tak, jak je to obvyklé, tj. evangelium slavnostně zpíval jáhen, žalmy zpívala schola, čtení lektor. Na závěr nešpor udělil papež všem apoštolské požehnání a pozdravil se se všemi hosty ze všech církví Říma. Nám se o tak krásné bohoslužbě nemůže ani snít, to nedovolí ani naši duchovní, což je škoda.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Bylo to v bazilice sv. Pavla za hradbami a zcela výjimečně na začátku toho týdne, protože bylo světové setkání mládeže. Jinak běžně papež tuto bohoslužbu slavívá (a doufám, že TV Noe to bude zase přenášet) na Obrácení sv. Pavla, svátkem, kterým tento týden vrcholí a je to titulární svátek této papežské baziliky.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dromedare, díky moc za kvalitní příspěvek.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Foto z 1. ekumenické bohoslužby u evangelíků na Šromotově v Hranicích - včera od 17:00 https://www.signaly.cz/fotky/77211

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Mottem týdne modliteb za jednotu křesťanů a našich ekumenických bohoslužeb je věta ze Skutků „Zachovali se k nám neobyčejně laskavě.“ A je třeba říci, že na první bohoslužbě to znát, že nejen tuto větu z Písma velmi dobře naplňují. Sice nás nebylo 241 – tedy tolik, kolik jich ztroskotalo se sv. Pavlem na Maltě (to je téma, které nám křesťané z Malty také připravili i pro ostatní ekumenické bohoslužby), ale i v tom našem aktuálním počtu jsme mohli zakusit vynikající pohostinnost spolubratří evangelíků. Kéž by podobnou pohostinnost zažili také u nás. Doufáme, že nás u nás bude více! Ještě jsou 3 tyto bohoslužby, tak těch 241 můžeme dát dohromady.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Přeji Vám všem hodně radosti a pokoje,...

...zvláště, když budete zkoumat ekumenickou bohoslužbu.

Snažil jsem se vyhnout všem herezím v našem i jiném společenství. Doufám, že se mě to alespoň trochu podařilo. Pokud tam nějaké to rouhání najdete, neváhejte mi to oznámit, abych mohl upřímné činit pokání.

Náš kostel je katolický, tedy pro všechny - neváhejte proto pozvat všechny ve Vašem společenství, aby nikdo nechyběl a mohli jsme všichni společně všichni prožívat kousek nebe a přihlásit se k úsilí o jednotu církve, za kterou se římští katolíci teprve 2. den začínají modlit, (ještě po pro některé heretickém slavení Panny Marie, Matky křesťanské jednoty) zatímco většina nekatolíků už alianční týden modliteb má za sebou (holt nejsme asi tak pokroková církev, ale my to všechno doženeme...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

...ale my to všechno doženeme, protože taky nejsme zpátečníci).

Děkuji za Vaši trpělivost a těším se na setkání v modlitbě.

Bc. Vojtěch Hýbl, pastorační asistent

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Letos bylo těchto bohoslužeb (a ještě bude) trochu víc. Kdo byl na všech 4, jistě si toho užil ve společenství a s Pánem. V každé církvi jsme zažili pohostinnost, jak jsme k tomu byli vyzváni a všichni, kdo je připravovali, dělali tak s dobrým úmyslem společného křesťanského sdílení, ač některým z nás se zdála naše katolická nepřipravená, že měl být program jako na kulturním představení, ale Duch Svatý nás zve k jednotě a dává prostor i pro překvapení. U nás díky varhaníkovi i schole, všem přimlouvajícím se i zúčastněným. Důležitá potom je i ta chvíle společného agapé, které bylo všude připraveno víc, než dobře, za čež patří dík všem hospodyňkám.

Zobrazit 13 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio