Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy...

Je vidět, že začátek roku se mi po blogové stránce vydařil. Je 5. den roku a zároveň 5. příspěvek na vypsání, ale první plánovaný, jak jsem psal v prosinci:

 

"Jediná pravá církev je římsko-katolická!"

 

Právě dnes, v předvečer či někde v den Slavnosti Zjevení Páně, o které se zpívá právě tento v nadpisu napsaný žalm. 

 

Účelem tohoto článku však není obhajoba faktu, že jediná pravá církev je ta naše ani jeho vyvrácení, ale pohrání si s touto myšlenkou ve světle právě této Slavnosti, kdy mudrci z východu náboženství židovského neznalí, věděli přesně, co se sluší dát za dary jedinému králi a Bohu, který za nás všechny zemře. 

 

Ne nadarmo právě ty dary evangelista Matouš zaznamenal. Je to nádherné vyznání víry pro všechny národy - pro ty, kteří Boha vnímají i pro ty, kteří Boha chtějí popřít, ale i popřením přemýšlí o Bohu jako o někom, kdo je víc, než my a kdo si zaslouží poklonění.

 

Nevím, jak které církve věnují pozornost právě této Slavnosti, ale mám velkou obavu, že mnoho církví této části Písma nevěnuje vůbec žádnou pozornost, pokud vůbec vědí něco o tom. Někteří rozjímají o již neexistujících věcech ze Starého Zákona jako je podoba chrámu nebo jak vypadala Archa úmluvy. Ne, že by to bylo něco nedůležitého, ale není to tak podstatné jako vyznání víry svatých Tří králů.

 

Říkají -li spolubratři křesťané, že "sola scriptura", budiž jim vyhověno, nadále se budeme zabývat Písmem, které nám nabízí radostnou zprávu evangelia.

 

Ostatně křesťany, kteří kromě Písma roznášejí nepraktické hlouposti, bych nebral vážně. Je-li toto nepraktická hloupost, neberte to vážně. Ano, neberte to vážně!

 

Jen doufám, že spolubratři katolíci mají nadále odvahu číst tyto řádky, v nichž si libuji a nekatolíci nejsou pohoršeni názoru prostého katolíka. 

 

V tomto rozjímání chce se mi říci heretická myšlenka, která ovšem nemůže být zanesena jako dogma vyhlášené ex cathedra, neboť nejsem papež ani jiný teolog s autoritou magisteria církve.

 

Jeden arcibiskup vyřkl myšlenku, že Bůh není katolík. Rád bych oponoval a vyslovil právě to, co mě napadá:

 

Bůh je katolík!

 

No a toto napíšu zrovna, když zítra se máme sejít a vymyslet ekumenické bohoslužby na celý leden - to bude prácička! A do toho všeho musíme nějak oslavit 100 let Husitů, tedy Československé církve husitské.

 

Tuto myšlenku bych rád opřel právě o ten úryvek z Matoušova evangelia o návštěvě mudrců. To byli moc chytří pánové s velikou důstojností, že mohli požádat o audienci v paláci hlavního města, přímo o krále Heroda. A Herodes jim vyhověl - a oni Herodovi ne! Koho by to nenaštvalo!

 

Tak ti mudrci přijdou do domu, vůbec jim nevadí, že tam žijí židé, vstupují do židovského příbytku a dají dary, z nichž zlatem vyjadřují důstojnost královskou, kadidlem důstojnost Božskou a myrhou královo utrpení a smrt. Dát darem dítěti tyto hračky by bylo divné a ještě se dítěti poklonit.

 

Ano, toto malé darované dítě je zde pro prosté rodiče, pastýře, ale i pro vznešené a bohaté! Toto malé dítě je pro všechny - je tedy katolík!

 

A jestli tito židovství neznalí mudrci vzdávají dítěti poctu, jako Bohu a králi, je tedy Bohem již jako dítě, oni to tak vyznávají. 

 

Bohem se stal dřív, než se narodil, vždyť, jak praví Jan: "Na počátku Slovo... u Boha...Bůh...Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi!" To je to slovo, to je ten Bůh, Bůh mezi námi a jak říká prorok: Emmanuel. Je, tedy, katolík, protože je to Bůh s námi se všemi.

 

Zlato, kadidlo a myrha - kdo to používá?

 

Ano, dary velmi nepraktické od vzdělaných mužů a rodiče je přijímají. Asi tomu nerozumějí, ale jak píše Lukáš: "Maria to uchovávala v srdci a rozvažovala o tom." 

 

Je velmi zajímavé, že dál z Bible nevíme, co se s těmi dary stalo - můžeme rozjímat jen nad těmi dary. 

 

Tady mě napadá myšlenka, že podobně, jako se scházeli židé v synagogách, scházíme se i my ve společenství, ve kterém někteří vzpomínají, někteří však vidí skutečnost přítomnosti Spasitele mezi námi pod způsobami eucharistie. 

 

Jak praví evangelisté v pašijovém vyprávění, přál si, Ježíš, abychom to konali na jeho památku. Ale teď co? To společenství nebo tu oběť? 

 

V čem spočívá naše svědectví? Co máme předávat? Co darovat? Co obětovat?

 

A tak se znovu podívejme na ty tříkrálovské dary, které si připomínáme krásnou liturgií, ale i tradicí tříkrálové sbírky, ale tu raději teď rozebírat nebudeme.

 

Zlato se používá hojně, ač je velmi vzácné. Mnohé církve hlásají chudobu a zlata se bojí. Proč? Tři králové, kteří si zlata cenili, neváhali dát zlato malému dítěti. Zlato je měrou našeho majetku, ale i měrou toho, co jsme schopni dát ze svého Bohu. 

 

Církev, která se bojí dát Bohu své zlato, nemůže být pravou církví. Podíváte-li se do katolických či pravoslavných kostelů, tímto správným zlatem nešetří. Jsou však církve, které pohrdají společným místem, kde se slaví nejposvátnější tajemství, na ty bych si dal pozor.

 

Kadidlo, o kterém se v Bibli tak píše na mnoha místech a které mudrci neváhali darovat patřilo výhradně jako libá vůně Bohu. Asi si někteří říkají, že stačí ryzost čistého srdce a vůně modliteb stoupá jako vůně kadidla. 

 

A to ještě nehovoříme o tom, že někomu kadidlo smrdí! No, komu má vonět? Bohu nebo člověku? 

 

Avšak už na počátku Bible Kain a Abel připravili celopal. Kain však odmítal dát to nejlepší Bohu a proto Bůh na jeho oběť neshlédl. 

 

Některé církve mají zalíbení ve Starém zákoně, ale přece to tam čtou. Proč odmítají kadidlo, proč ho nepoužívají? Myslí si, že by si to Bůh nepřál? 

 

Ale i Matouš, který píše židům se kadidlu nevyhýbá. Katolíci a pravoslavní snad ještě více kadidla používají při svaté liturgii. Dal bych si pozor na církve, které kadidlo neznají!

 

Myrha je asi nejzáhadnější a nejsem si jist, zda pravou myrhu v liturgii někdo používá, ale jisté je, že pomazání se používá hojně a to jak u králů, tak proroků a také Ježíš byl pomazán při svém pohřbu a ještě před tím byl na jeho nohy nalit olej z pravého nardu. 

 

Při křtu jsme také byli pomazáni na kněze, proroka a krále. Každý z nás katolíků má tuto důstojnost i skrze pomazání olejem. Také východní církev maže od počátku své děti olejem. Církev, která jenom křtí a nemaže, nutně někde drhne. Olej k pomazání je velmi potřebný!

 

A teď se podívejme, komu ty dary byly dány!

 

No přece Ježíšovi - to je jasný! Nebo to chce někdo zpochybnit? 

 

Dnešní Slavnosti se ne nadarmo říká "Zjevení Páně." Zjevuje se nám ten, kterému se budou klanět všechny národy a jak píše apoštol Pavel: "Byl poslušný až k smrti... takže při Ježíšově jménu se skloní každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk řekne: Ježíš Kristus je Pán!"

 

Evangelia vyprávějí, že Ježíš žil svůj skrytý život jako prosté dítě a prostý muž vyučený svému řemeslu. Pak se v Jordánu nechal pokřtít od Jana a jeho první znamení zachycuje evangelista Jan na svatbě v Káně.

 

Ve všech těchto událostech, které připomínají dnešní Slavnost vychází Ježíš jako prostý, jako ten, který přijímá každého.

 

A také mocní si o něm vykládají a Pilát ho smí soudit, ač Ježíš mu říká: "neměl bys nade mnou žádnou moc..." 

 

Dokonce Herodes, který usiloval o jeho zabití sice sám byl napaden nemocí a skonal, jiný Herodes si ho přál vidět a když ho viděl, vysmál se mu. Oba tito mocnáři měli šanci se vidět s Ježíšem, ale neměli čisté úmysly. Ale Ježíš byl i pro ně. 

 

Od Lukáše víme z jeho pašijí, že Ježíš přijal i lotra na kříži a tím dal jasně najevo, že spása je pro všechny!

 

Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy!

 

Už je to dlouhý článek, který mnohé odradí, aby ho četli. 

 

Všechno, co zde bylo napsáno, je pouze náhled prostého přesvědčeného katolíka, který doufá, že ani jiní katolíci či nekatolíci se nad tímto nijak neurazili.

 

Bůh je pro všechny a všem nabízí spásu. Žalm, který zpíváme o Slavnosti Zjevení, však jasně určuje, že Boha je třeba ctít a že je třeba se mu klanět.

 

Jen Petrovi Ježíš říká: "Až se obrátíš, utvrzuj své bratry" a po zmrtvýchvstání "Pas mé ovce!" 

 

Tak je to v Písmu a tak jednoduše lze říci, že má-li Petr utvrzovat své bratry, pak je-li nástupce Petra v Římě, je jediná pravá církev Římsko-katolická. 

 

Ale chápejme to správně! Naší hlavou je Kristus! 

 

A církev je jeho nevěsta (to teď úplně rozebírat nebudu). 

 

Ale pokud nějaká církev říká o jiné, že je "nevěstka", nebo že z nich vychází antikrist, na takovou "církev" opravdu pozor! 

 

Máme napodobovat Krista, máme se klanět Kristu! Ano, tak, jak Tři králové, máme jednat i my.

 

Mudrci putovali... našli Cestu, Pravdu a Život

 

Mudrci putovali za hvězdou a došli ke Spasiteli, kterému dali své dary. 

 

Kdo chce putovat, musí hledat správný směr. Ale kde je ten správný směr?

 

Někteří nám namítají, že správný směr nám určuje papež. Ano, jsou církve, které nepatří do společenství římské církve. Ale velmi rády hledí na papeže, na jeho názory, hovoří o něm, vyhrazují se proti němu.

 

Jak si můžeme být jisti, že putujeme správným směrem pod vedením papeže? Papež je zástupce Krista na zemi. On je povolán, aby žil tak, jako Kristus. 

 

Ale v čem je naše povolání jiné? I my jsme povoláni napodobovat Krista, jít po jeho cestě, protože On je Cesta, Pravda a Život. Ježíš sám o sobě říká, že je Cesta, Pravda a Život. To přece čteme v Písmu jasně.

 

Zjevení máme zaznamenané v Písmu, je to Boží kniha a všichni křesťané Bibli berou vážně. Ale Písmo je třeba žít a jak žili Písmo křesťané víme z posvátné tradice, z které ostatně máme i kánon Písma Svatého a jako jednotící prvek autority máme magisterium, které si nemůže dělat, co chce a vězme, že Písmo není podrobeno soukromému výkladu a je třeba mít sloup a oporu pravdy - o čemž ostatně Písmo samo píše.

 

Ale jak jsem psal už několikrát v tomto, měl jsem velkou potřebu napsat tento článek, vše, co zde je, zde není proto, aby podceňovalo křesťany jiného vyznání a vyzvedalo nádhernou římskou církev. 

 

Církev je pro všechny a nikoho neodmítá. Pro každého člověka má Bůh svůj konkrétní plán spásy. 

 

A tak, jako tři mudrci putovali za hvězdou, jsme povoláni putovat i my a půjdeme-li správnou cestou, víme, koho nalezneme. 

 

A tak hledejme a nalezněme, prosme a dostaneme. A koho hledat, naleznout, prosit a od koho dostat?

 

No přece od toho, který se nám narodil v Betlémě!

 

Nám, nám! Narodil se!

Zobrazeno 186×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio