Když jsem dnes, o památce Nejsvětějšího Jména Ježíšova, viděl skvělé drahotušské ministranty - sportovce, napadlo mě originální novoroční přání a taky jsem jim ho tak řekl:
Na to je zcela oprávněná námitka, kterou proslovil náš skvělý drahotušský varhaník, když to přání slyšel:
Ano, přesně tak. Ale když se zúčastníme soutěže s Ježíšem, tak nutně musíme vyhrát!
Opak by byl totiž velký průšvih, ale opak by byl v tom, že bychom se nezúčastnili a tedy nemohli vyhrát.
Vždyť dnešní čtení z Božího Slova od sv. Pavla nám jasně dalo znát, ve kterém jménu zvítězíme:
...Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat:
A tak s Kristem všechno musíme vyhrát. A první podmínka této výhry je: zúčastnit se! A čeho se zúčastnit? No přece cesty, kterou nás vede Ježíš! On je ta Cesta!
A my také máme jméno a tímto jménem nás Ježíš bude volat, tedy když nás najde na startovní listině a projdeme-li cílovou páskou.
Ten zápis na startovní listinu se odehrál už při křtu a musíme běžet jako o závod tou správnou trasou a tím sportovcem jsem já, který chce běžet tu trasu se vším posláním, které jsem dostal už na startovní čáře. A je potřeba plnit podmínky toho závodu, abych nakonec nebyl diskvalifikován - to by byl totiž taky průšvih.
"Ale když se zúčastníme soutěže s Ježíšem, tak nutně musíme vyhrát!"
To je tedy nějaká hodně pofidérní soutěž.
Aha, to je trochu blbě napsaný. Spíš soutěže, do které nás zve Ježíš, v tom smyslu, jak to píše sv. Pavel o vítězném věnci, ale nechce se mi to teď hledat.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.