Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Přemýšlení o diplomce

Teď nějak píšu podle plánu, co jsem si naplánoval, že napíšu a s čím se hodlám svěřit jiným, ale rozhodnout si to musím sám s příslušnými autoritami. 

 

Toto rozhodování pro mě nebude lehké, jakožto nebylo lehké vybrat si téma bakalářské práce. 

 

Nicméně můj spolužák Pavel mě před asi 14 dny motivoval hlouběji přemýšlet o tom, co už jsem měl sám pro sebe tak trochu vyřešené a jeho podnětem mě napadla ještě nějaká zajímavost, o které by se diplomka také dala psát.

 

Podněty z bakalářské práce

 

Bakalářskou práci jsem psal o pohřebních obřadech ve 20. století na katedře liturgiky a téma to bylo velmi zajímavé, mohl bych tak pokračovat a prohloubit to do diplomky, nicméně se mi do toho moc nechce, ale ne proto, že by to bylo nezajímavé.

 

Taky jsem přemýšlel nad tím, když k tomu v rámci 20. výročí Antiochie vybídl Antiošáky (nikoli mě) P. Marek Dunda, že jako letitý antiošák bych napsal o tom, ale dopadlo to jinak a teď, když už jsem Antiošák - důchodce, byť by to bylo téma velmi zajímavé a jistě prospěšné, říkám si, že by to měl udělat někdo mladší, kdo se Antiochie ještě může účastnit. Sic vím, že jsem to tak trochu slíbil P. Ondřeji Talašovi, který teď vede Antiochii, ale věřím, že se zlobit nebude, když se do toho nedám, aby to mohl udělat někdo lepší, než já.

 

Původní záměr ze začátku studia

 

Hned na začátku studia mě napadlo, že církev Československá husitská bude slavit 100 let a že v rámci liturgiky bych se mohl podívat na jejich bohoslužby a jejich strukturu porovnat s naší katolickou liturgií s tím náhledem, že vlastně církve, které se od katolické církve oddělily, nutně museli vycházet z nějaké liturgické tradice a mají tedy společné prvky s námi, byť se od nás oddělit chtěli. 

 

Mnoho lidí ví, že jsem člověk v podstatě mezikřesťansky založený jasný katolík a tímto ekumenickým pohledem bych zajisté se utvrdil v katolické nauce a smířil se s naukami jinými přimějíc je k tomu, aby přemýšleli katolicky a do katolické církve se vrátili ať chtějí nebo ne. 100 let je skvělé vyvrcholení církevní kariéry a mohli by se vrátit ke kořenům.Tím by mé přemýšlení končilo a dělal bych to asi na katedře liturgiky.

 

Jiný - nový záměr

 

Velice mě však oslovilo církevní právo a ne méně oslovující morálka. Po rozhovoru se spolužákem, který mě poodhalil svůj záměr diplomky, mě o týden později při cestě vlakem napadlo další zajímavé téma, o kterém by se dalo psát také z hlediska liturgického, ale i morálního, příp. právního, protože i v církvením vnímání to mělo svůj vývoj. 

 

Narazil jsem na to vlastně už při zpracovávání bakalářské práce. Pohřební obřady byly buď pro děti nebo pro dospělé a vždy se doporučovalo zemřelého Bohu, aby ho přijal do nebeské slávy a dával se velký důraz na kajícnost a odpuštění hříchů. 

 

Ale co takový pohřeb sebevraha? Jak se na to církev dívala a jaký má pohled dnes. Je to téma velmi citlivé, protože jde o velmi těžkou záležitost a pro mnohé kněze je náročné vybrat dobře texty modliteb i s ohledem na pozůstalé, byť nové vydání pohřebních obřadů nabízí celou řadu textů. Začal jsem tedy nejvíce přemýšlet nad tímto tématem, ale teď koho oslovit - moralistu, liturga nebo právníka? Zatím to nejvíc vidím na právníka, ale trochu mě odrazuje, že na katedře církevního práva a historie dělá svou práci kde kdo z dalších mnohem lepších kolegů.

 

Možný ještě jiný záměr, otázky a závěr 

 

Nadnesl jsem mnoho témat, budu muset to rozseknout již brzy a jsem si vědom, že ještě mnoho zajímavých témat na diplomku by se dalo najít. 

 

K tomu mám ještě několik otázek. 

 

Jedna je tak trochu heretická a to - dojdu vůbec k diplomce? O tom však radši nepřemýšlet, ač je to otázka snad nejdůležitější, na kterou bych chtěl sebevědomě rovnou odpovědět, ale po pravdě si musím přiznat, že abych došel, musím zabrat.

 

Pro co se nakonec rozhodnu? To je také velmi důležité, brzy dojde na lámání chleba, ale musím oslovit ty správné lidi, na prvním místě svého zpovědníka, se kterým rád probírám i tyto věci.

 

Kudy půjdou mé cesty dál, až dojdu k titulu Mgr.? Na to nejsem jasnovidec, ale nějakou představu bych mít jistě měl. 

 

Třeba evangelizací se zabývám stále, ale co mají bratři Husité společné s evangelizací či pohřební obřady? Evangelizovat jde různě. Chtěl-li bych dále, jakože chci, pomáhat v pastoraci, pak citlivost k pozůstalým nebo ekumenické smýšlení se taky hodí a samozřejmě s tím i smysl pro evangelizaci. 

 

A ještě by se dalo najít mnoho podstatných otázek, z čehož plyne, že pro mě není nepodstatná otázka budoucí diplomové práce, ke které v současnosti nemám vůbec nic moc vyřešeného a vypadá to skoro tak, že mě to moc nepálí. Ještě tedy nepálí, ale pálit brzy zajisté bude.

 

Doufám, že tento článek bude mít své pokračování a toto pokračování bude mít termín po dokončení nadhozeného tématu.

Zobrazeno 775×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, protože všimneme -li si českých církviček, tak všechny mají jedno společné: snahu nějakým způsobem zjednodušit a zkrátit nauku, ale výsledek toho je žalostný, neboť se tak vždy stane opak. Naše nauka je postavena na pilířích Písma, Tradice a Magisteria. Odseknutím jedné nohy se zhroutí všechno ostatní. A toto protestanté nevychytali, ale běžní protestanté už dávno vědí, že ty samé pilíře chtě nechtě mají. Sola scriptura prostě nemůže fungovat, protože Písmo není podrobeno soukromému výkladu. Mají-li výklad, mají magisterium a když je jejich výklad zakotven v učení, mají tradici.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Jan Hus byl obyčejným kazatelem, který to myslel dobře, ale vzal to za špatný konec, myslel si, že zvítězí svou spravedlností, když bude bojovat prostředky tohoto světa. Mohl církev kritizovat a měl církev kritizovat, ale nemohl církev shazovat a vlastní autoritou útočit na světskou i církevní moc. Měl si více uvědomit, že i on je hříšník, tudíž podle svého učení by neplatně slavil svátosti také. Moderním Janem Husem se v dnešní době snaží být patriarcha Eliáš. Kéž by tento původně olomoucký kněz přišel k rozumu a místo by vybízel k pokání, by to pokání také činil a místo obviňování by církvev usvědčoval - to by byl církvi prospěšný. A při tom obviňovat a usvědčovat může vypadat stejně, ale obviňování není řešením, usvědčením pojmenujete zlo a soud dáváte do rukou Božího milosrdenství.

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio