Po čase odpočinku na přednáškách to vypadá, že se budu muset učit.

A jsem z toho "velmi nadšen."

Když jsem na přednáškách, je to pro mě mnohem víc, než během bakalářského studia, čas odpočinku a duchovního načerpání nových sil a vědomostí. 

Zápisky z přednášek si moc nepíšu, spoléhám se na distanční oporu a navrženou literaturu či na vědomosti, které mám ze svého pastoračního života, ale stále více poznávám, že "vím, že nic nevím." 

Asi to nebude tak hrozné, někdy trápím vyučující svou mlčenlivostí či, že si občas důvodně zdřímnu (ani nevím jak).

V každém případě mohu tvrdit, že mi účast při studiu dává sílu k novému, hlubšímu, poznávání věcí, ač raději zůstávám na povrchu a do velkých hloubek se nechystám, neboť z velkých hloubek často pramení velká nejistota.

Možná to tak nevypadá, ale když jsem na přednáškách, snažím se pozorně poslouchat přednášejícího a podnětné zapojování kolegů a občas i já něco málo řeknu, ovšem ne vždy je to k věci, možná někdy dráždím hada bosou nohou.

Každopádně ode dneška to vypadá, že jde do tuhého, neboť již první vyučující nám navrhli termíny zkoušek a tak pomalu, ale jistě se budu muset ponořit do učení.

Je skoro jisté, že příští rok se tento blog zřejmě uskrovní na max. 5 článků za měsíc, když tento rok se s blogovými články roztrhl pytel a psal jsem skoro o každé blbosti. 

To, co píšu teď je vlastně taky taková blbost a doufám, že nikdo z vyučujících či fakulty to nečte, protože někdy v září jsem sliboval, že se budu učit a přiznám se, že jsem tomu slibu od září zatím moc nedostál. 

No a protože víme, že žáky a studenty učení baví, tak věřím tomu, že mě bude bavit taky, minimálně z pudu sebezáchovy.

Ale rád přiznávám, že k tomu budu potřebovat hodně pomoci Boží. 

Kéž Pán pomáhá všem studentům k objevování stále nových krás, které nám už zde na zemi sám připravil.