Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Mít na starost Živý betlém

To je poslední článek z prosincových plánů. Co je nad to, snad bude k dobrému, ale zatím v plánu není. 

 

O tomto článku nevím, zda je k dobrému, tak ho když tak nečtěte.

 

Scénář letošního živého betléma jsem již na blog vyvěsil a klidně se může kdykoliv kdekoli jinde použít, vůbec se tomu nebráním, když to prospěje dobré věci.

 

Letos si s tím živým betlémem prožívám tak trochu krizi a snažím se v tom nebýt sám, tak trochu sdílet vlastní bolest, aby byla poloviční. 

 

Těším se na živý betlém a jsem rád, že se mohu postarat jenom o něco, ne o celé. Byl po mě chtěn jen scénář a zorganizování scénky. Ano, pohoda, klídek - tak si to farníci myslí, ostatně tak jsem jim to také říkal. 

 

Ale moc krát jsem naznačil, že bych byl moc rád, aby se to na Štěpána obešlo beze mne. Už to, že ten živý betlém není jen jeden, ale hned dva (také v Partutovicích) a že tu starost mám dvojnásobnou (a ještě v době svého osobního volna, oficiální dovolené, to mě moc netěší). 

 

Nevím, co je na tom k nechápání, když vlastně nějak musím vysvětlit rodině, že na Štěpána budu jinde a budu muset jet 100 km zpět do farnosti, kde jsem opravdu rád pastoračním asistentem. 

 

Je to taková jediná nesnáz, která mě trápí a farníci se mi snaží naznačit, že když už jsem to tak vymyslel, tak bych se měl toho i účastnit.

 

Ale to je moje vina, protože před dvěma lety jsem popustil uzdu (protože před tím jsem byl jen 1x a pak až na živých betlémech v Partutovicích a v Potštátě nejdříve na Mláďátka s příjezdem na sv. Jana) a teda nějak přijel, když to muselo být. 

 

Ale celou tu dobu, co se tu živý betlém dělá se to obešlo beze mne. Když dělám svou pastorační práci, jsem vždy rád "šedou eminencí", která není někde ve předu dění. Ale čím dál víc jsem tlačen, abych někde ve předu byl a nezbývá mi, než to přijmout.

 

Ale přece si tím nebudu kazit Vánoce. Dá-li Pán, přijedu radostně a tak nějak se pokusím dát dohromady, co mám dát, aby z toho byla pěkná věc pro Boha. A to, že se toho "musím" účastnit, to je taková oběť, v níž si mohu uvědomit také to, že dostávám mnohem víc.

 

Ono také to samotné nacvičování není žádný med, když se děti mají sejít zvlášť v čase, kdy se mi to moc nehodí, ale v jiném čase by se setkat nemohli, protože zas jim to nevyhovuje. A tak celý advent každou středu jsem musel stávat ve 4:00, abych stíhal partutovské roráty a letošní roráty se mě tak zvlášť těžko vstávalo.

 

Ale je potřeba říci, že spolupráce s perfektními dětmi ve farnosti mě velmi těší a je s nimi velmi dobrá. Všichni jsou moc šikovní a vím, že s pomocí Boží to dopadne dobře. 

 

Také všichni farníci spolupracují a vím, že se mohu spolehnout, že to, co si vzali na starost, a toho taky není málo a taky to dělají zdarma ve svém volnu, že bude kvalitní, ostatně živý betlém v Drahotuších byl vždycky vyhlášený a je hodně navštěvovaný. 

 

Tak doufám, že svým přístupem nesnížím návštěvnost, to by byla škoda. 

 

Přece jen já nejsem zde ten důležitý, je zde mnoho povolanějších jako třeba svatá rodina, bez nichž by to opravdu nešlo - té vděčíme za to, že se k tomu sejdeme. 

 

Vlastně nejvíce té opravdové Svaté Rodině, Ježíškovi, Marii a Josefovi. 

 

Živý betlém bez živého dítěte není Živý betlém.

 

Vánoce jsou časem, kdy se toho děje docela hodně a ten vánoční shon v adventu nezklidní ani Vánoce, protože v ten čas víc se můžeme věnovat rodině, sami sobě i farnosti a navíc začíná taky zkouškové (musím se učit a to mi také mnozí farníci i vysokoškolsky vzdělaní nevěří) a tříkrálová sbírka. Není toho málo, co můžeme udělat pro Boha. 

 

A věnovat čas Božím věcem rozhodně není ztráta času! Kéž je ten čas i požehnaný. 

Zobrazeno 65×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

V Partutovicích mě nejvíce oslovilo to, jak všichni v kostele potom zpívali koledy - přesně věděli, co se v kostele dělá, když hrají varhany. V Drahotuších sice byla atmosféra trochu jiná, ale s dětmi jsme to měli mnohem více secvičené a řekl bych, že toho nebylo tolik na mě, jako v Partutovicích, kde mě mnozí vyjadřovali díky a chvály, ani jsem nestíhal odpovídat - vždyť přece za to nemohu, nemám to sám ze sebe. Komentáře však nestojí tak, že Drahotuše proti Partutovicím, že tam to bylo lepší, to zas horší. Je přece důležité, abychom prožili radost z Narozeného Spasitele a to se při tom, myslím, podařilo. Díky všem, co se o to zasloužili.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

A z drahotušského betléma podle dohody přišly fotky i videa, tak to tu snad taky bude - ovšem na blogu farnosti.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio