Lehčí studium - opravdu?

Než jsem dělal přijímačky či ještě, kdykoli se potkám se staršími kolegy, resp. studijně rychlejšími spolužáky (neb bakalářské studium mi trvalo 7 let), povzbuzovali mě, že cesta k magisterskému titulu je lehčí. Inu, zatím nevím, nicméně v mnohých věcech se k tomuto názoru také rád přikláním.

Letos je můj blog nějak moc bohatý na příspěvky, takže průměr je rozhodně o mnoho vyšší, než 1 - 2 články za měsíc. 

Dnes jsem v dogmatické přednášce si udělal následující plán příspěvků do blogu na nejbližší dobu, abych si to pamatoval a nezapoměl na to, co mě napadlo, že se s Vámi podělím - teda pokud to vůbec někdo čte:

Tento článek v této rubrice - dnes - právě ho píšu. Pak vánoční přání v rubrice Duchvní věci "Bohatého Ježíška" - v předvánočním týdnu 17.12., někdy v mezičase do 19.12. v této rubrice "Co napsat jako diplomku?" a do 20.12. v již dlouho nepoužívané rubrice Zážitky pastoračního asistenta "Jak se cvičí živý betlém". Toto je moje prosincové předsevzetí a lednové k radosti našich nekatolických bratří a sester v jejich speciální rubrice "Jediná pravá církev je římskokatolická". 

Toto je tedy předsevzetí, co z toho ve skutečnosti vyjde a v jakých termínech, to se ještě uvidí, ale začíná se toho docela množit. A když už to třeba nikdo nečte, tak si to čas od času pro vlastní povzbuzení a někdy i poučení přečtu sám. Obsah všech článků mám promyšlený již teď a napsaný v poznámkách, nemělo by jít o příliš dlouhé články, ale sám nikdy nevím, kam se ten článek dostane ve skutečnosti. Tento odstavec ve skutečnosti také nebyl v plánu a vidíte, jak je dlouhý a o ničem. 

Takže konečně k věci samé!

V rámci tohoto článku se dostaneme k těmto bodům:

Nepíšu už zápisky, spíše rozjímám - Přednášky jsou odpočinek, otázka je, co zkouškové - Povinnost zůstat na přednášce nebo jít na oběd - Mnohé přednášky mi poskytují duchovní obnovu - Proč tedy studenti CMTF a pastorační pracovníci v jedné osobě se "musí povinně" 1x za 2 roky účastnit duchovní obnovy.

Již z představení struktury je vidět, že tento článek bude spíše z těch normálně běžně u mě relativně krátkých, ve skutečnosti však celkem dlouhých, nicméně podstatné otázky, které chci rozebírat už jsem vlastně představil a odpovědi na ně budou následovat z mého úhlu. Tak to můžem rozjet!

Nepíšu už zápisky, spíše rozjímám

No, ono to není úplně pravda. V bakalářském studiu jsem si zápisky psal vždy různě, ale na všech přednáškách. Mám je všechny uschované, ale při vlastním studiu jsem spíše používal zpracování jiných a doporučenou literaturu jakožto i studijní opory či vlastní zpracování tématu. V době, kdy jsem měl levačku mimo provoz, jsem pravačkou napsal jen pár vět, ale psal jsem. Všechny ty zápisky mám seřazené podle předmětů.

Také na prvních přednáškách jsem si dělal nějaké poznámky, mám je někde napsané, ale musím je pohledat. Je však otázka jestli to budu hledat, asi to nechám tak. Zatímco v bakalářském studiu jsem za vyučovací hodinu popsal celou A4, v nádstavbě jsem A4 popsal v rámci bloku předmětu, pak už jenom půl jedné strany a poslední dobou spíše naslouchám přednáškám a sleduji, co se děje, pokud tedy zrovna nespím nedostatkem kafe.

Přednášky jsou odpočinek, otázka je, co zkouškové?

A dostáváme se tak k druhému krátkému tématu! To je rychlost. 

Jistě si mnozí povšimli, že studium v době přednášek poněkud zanedbávám. Asi to není dobré, ale v pastorační práci se často najde užitečnější práce, než věnovat čas studiu. Nějak se to s Boží pomocí dá stíhat ve zkouškovém, ale ne všechno. 

I v bakalářském studiu byly předměty, které se daly zanedbávat jako "dávačky". Byla to většina pedagogických předmětů, pokud tedy učíte náboženství a máte praxi, latina pro liturgii nebo liturgika - tedy pokud tím žijete od dětství, tak to nemůže být žádný problém. 

Když je člověk pastoračním asistentem, musí si držet zdravou biblickou nauku, tak ani nový ani strarý zákon jsem po stránce studijních materiálů před zkouškou neviděl, ovšem byl to předmět státnic, tak o to více času tomu bylo třeba věnovat před státnicemi a věřte mi, co jsem zanedbal v prvním a druhém ročníku prvního studia, bylo třeba dohnat ke státnicím a to jsem se teprve zapotil, abych to dal na obvyklé biblické D.

Za dávačky v bakalářském studiu jsem považoval i předměty teologické povahy. Není to tak úplně pravda:

Jedna z prvních těchto zkoušek byla Fundamentální teologie. Ovšem mě nepřipraveného vyučující stihl vyhodit za 30 sec., za to, když jsem byl připraven, dostal jsem po nádherném rozhovoru B. Dogmatickou ani spirituální teologii není dobré podceňovat, ač jsem to vždycky dal na poprvé. Také Morálku je vhodné si nachystat, desatero, co děti učíme v náboženství zdaleka nestačí. No a paradoxně z pastorální teologie jsem v čase před státnicemi raději bral E z vlastní nepřipravenosti, než abych se kvalitně připravil a nestíhal jiné věci. Ale to neznamená, že bych měl i při svém zaměstnání se nezabývat pastorální teologií. 

Církevní dějiny mě velmi baví, nicméně zkoušky z nich jednoduché opravdu nejsou, tak jsem neváhal slabé úspěchy opakovat a zlepšovat. 

Pro mě osobně byla nejnáročnější filosofie a jsem moc rád, že ji mám za sebou. Myslel jsem, že v navazujícím studiu již ji potřebovat nebudu. Velký omyl! Právě proto se v bakalářském studiu filosofie učí, protože v navazujícím se potřebují její znalosti. A tak často zní zoufalý hlas našeho Morálního teologa: "Přátelé, smilujte se!  To jste se museli učit!"

Ano, přednášky jsou mi odpočinkem od běžné pastorace, rád si odpočinu, rád si je vyslechnu, rád si pospím, ale doufám, že u zkoušek zapracuji na tom, abych měl podstatné znalosti.

Teda, teď to bylo dlouhý!

Povinnost zůstat na přednášce nebo jít na oběd?

Jsem vděčný za to, že na vysoké škole se tolik nehlídá docházka. Ne, že bych nechtěl pečovat o své znalosti v teologických oblastech či o své vlastní tělo. Nicméně v čase bakalářských studií jsem měl jiná dilemata, než rozhodovat se, zda budu poslouchat přednášku nebo půjdu se někde naobědvat. Tehdy naproti fakulty byla hospůdka, kde jsme si zaskočili během obědové přestávky, která byla asi 35 minut a pan hostinský, sotva nás viděl, věděl, že spěcháme a hned hlásil, co pro nás má, abychom to hned mohli dostat. Bylo to velmi praktické.

Když už nebyla ta hospůdka, dalo se jít do blízkého obchodu, byl čas na oběd, i když v jistém období byl extrém, že rozvrh trval do 18:00, což bylo pro mnohé dojíždějící nepříjemné a studenti přítomní na fakultě od 9:00 do 18:00 nepřetržitě v jistých hodinách už byli vyčerpáni. Je dobře, že toto už tak v posledním bakalářském ročníku nebylo, ale vždy jsem byl vděčný za obědovou přestávku.

V navazujícím studiu na nás nemysleli s obědovou přestávkou vůbec na nás milé studenty. Obědová přestávka je pouhých 10 minut, což není ani v běžném zaměstnání - přestávky alespoň 2x 15 min nebo 30 v kuse. Asi se počítá s tím, že si studenti berou velkou svačinu. Já však, i když jdu na pouť, počítám s restaurační stravou a že se pořádně najím. Mám-li mít oběd až nejdříve ve 3 odpoledne, není mi to příjemné a tak v čase oběda z fakulty na 1 vyučovací hodinu z pravidla mizím (někdy si teda pokorně tu svačinu vezmu, co se dá dělat).

Všechno má svůj čas. Já taky mám v Olomouci maminku a rád ji někdy na oběd pozvu či využiji své přítomnosti k relaxaci ve městě. 

Přednášky jsou velmi užitečné, praktické, odpočinkové a taky duchovní. Je dobré a správné se jich účastnit. A tak se dostaneme k předposlednímu tématu tohoto článku:

Mnohé přednášky mi poskytují duchovní obnovu...

Některé přednášky jsou dlouhými a krásnými homiliemi. Velmi hezky se to poslouchá, ale také je to jeden z důvodů, proč jsem si téměř přestal psát zápisky, protože na charismatické konferenci si zápisky také nevedu. A některé ty přednášky fakt mi připomínají nádhernou charismatickou konferenci. Na duchovní obnově si sice zápisky dělám dosud, vč. jejího průběhu. Teologických přednášek si užívám, rozjímám při nich a jsem rád, že tam mohu být a případně se i lehce zapojit.

Jsou přednášky, na které jsem skutečně natěšený a rád si poslechnu jejich obsah. 

Prohlubování dogmatické teologie, morální teologie, pastorální teologie i spirituální teologie je to, co povzbuzuje mou duši a činí mi opravdu radost. 

Dějiny umění, sic jsem si právě u nich často zkracoval jejich obsah, paní docentka vede velmi dobře a poutavě a kupodivu s velkou poutavostí jsem vyslechl i památkovou péči. 

Také jsem se velice těšil  a nezklamalo mě církevní právo, které bylo středem mého zájmu i ve skrovném pastoračním kurzu, díky jehož absolvování již 17 let mohu mimořádně podávat eucharistického Krista.

Přednášky na teologické fakultě mají kupodivu duchovní obsah, který je v mnohém mnohem bohatší, než duchovní obnova a proto ono poslední téma, které ve mně vzbuzuje otázku, ale přesto pokorně se snažím nejen formálně vyhovět požadavkům.

Proč tedy studenti CMTF a pastorační pracovníci v jedné osobě se "musí povinně" 1x za 2 roky účastnit duchovní obnovy?

Tato otázka nemá vzbudit ani pocit neposlušnosti vůči tomuto moudrému rozhodnutí našeho drahého otce arcibiskupa. Duchovní obnova či duchovní cvičení jsou skutečně prospěšné pro duši a výbornou průběžnou formací těch, kteří se jich účastní, tím více, že jsou to ti, kteří chtějí sloužit Králi králů na tom místě, kde jsou.

Je to jen pouhá otázka, kterou jsem si kladl i v rámci bakalářského studia, zvláště, když jsem nestíhal, a tak občas z roku odmlky byly dva, ale stejně vždy jsem viděl jako velmi praktické účastnit se, je-li to možné každý rok a jelikož píšu a zdá se mi, že cesta k magisterskému studiu je méně náročná, nicméně neřekl bych, že lehčí, budu se i snažit během studia se přihlásit i k duchovní obnově, protože duchovní obnova je skutečným nadnesením duše a vlévá i do těla blaženost odpočinku.

A protože tento článek je poněkud dlouhý, zasloužil by si i závěr.

Já ho však nechám otevřený, protože i čas mého studia je otevřen. Tento pohled je momentální a myslím si, co jsem vyslovil i v předchozím bakalářském studiu, že... 

...podaří -li se mi to, bude to hlavně s pomocí Boží.