Jak uvidět celou školu aneb školní příprava na soutěž Bible a my

Soutěž Bible a my v děkanátu Hranice začala hned v roce 2006. 

Tehdy nějak šlo školní kola i okresní kolo stihnout do února. Od té doby se to dělá už od zahájení školního roku, takže správně do konce října má být hotové školní kolo této biblické soutěže. 

V našich končinách chodí málo dětí do náboženství a dělat pro ně biblickou olympiádu je spíš možnost, jak je oslovit mimo náboženství. Nemělo by žádný smysl jim dávat biblický test, když mají málo biblických znalostí. A tak dlouhou dobu jsem měl krizi, když jsem měl spolupracovat na organizaci této soutěže - prostě postrádal jsem v tom smysl. 

Když totiž se mělo školní kolo zvládnout v říjnu, kdy zpravidla teprve rozjíždíme náboženství, mnohdy se nestihlo udělat pro to víc, než dětem nějak dát biblický test a snažit se o to, aby to vyplňovalo co nejvíc dětí. 

V Drahotuších od počátku byl přístup: "Toto si dělejte v náboženství." 

Ten se nepodařilo změnit dosud a tak olympiáda probíhá skoro tak, že kdo píše test, je postupujícím do okresního kola. A vnímám, že přístup zvláště městských škol je tomu velmi pobný.

Jiný přístup měli a mají třeba ve Stříteži nad Ludinou, kde v určený čas v jedné hodině si mohou žáci dobrovolně napsat tento test. To je mi velmi sympatické.

V Potštátě, když jsme dali škole onen biblický test, vyplňovalo to celé město a kontaktovali naše farníky nad otázkami z testů. 

Ještě snad dosud to někteří učitelé dávají dětem za domácí úkol, takže se nad testem sejde celá rodina.

Nicméně ukázalo se jako velmi praktické a dobré zpracovat témata testů a udělat takový krátký vstup do třídy, kde jsme dětem alespoň na půl vyučovací hodiny řekli základy, co by měli znát, protože přece naše společnost je postavena na křesťanských základech.

Jeden rok jsme to dělali dokonce tak, že jsme přišli do třídy, povykládali o tématu a hned rozdali onen biblický test, který pak byl spíše výsledkem jejich naslouchání v té hodině.

Poslední roky v Partutovicích a v Potštátě děláme opravdu poctivě vstup s tématem o Bibli a se zaměřením na aktuální téma. Je to domluvené s ředitelstvím i učiteli a děti mají možnost si poslechnout takový základní vstup o Bibli a také učitele to velmi zajímá. Test si pak vyplňují až ve stanovený čas, který jsem se vždy snažil tlačit co nejdále ke konci října, abychom děti na to stihli nachystat a potom podobně lépe nachystat i finalisty, ale to už podle jejich zájmu, když jsme jim dali k dispozici svůj čas jako takové konzultační hodiny. 

A děti s námi o to víc komunikovali a komunikují a mnohé se těší na okresní kolo sice někdy i tak, že je to jeden den místo školy. 

Nemusí být vůbec věřící, ale mohou znát něco o Bibli a nebojí se komunikovat s knězem či katechetou.

Tímto vstupem jsme se stali ve škole mnohem známnějšími a děti ze školy pro nás nebyli anonimní, prostě vědí nejméně to, že mají pana faráře, katechetu a kostel.

Loni se mě přihodila taková nemilá věc, že na mě bylo naloženo břímě této soutěže jako koordinátora školních kol a pak i kola okresního. Proto jsem také využil na setkání katechetů toho, co mi kolegové dali na starost a rozhodl jsem se, že budu tlačit na to, abychom začínali školní kola až na začátku listopadu, tj. v příštím týdnu budou děti psát biblický test.

A tak tedy v Partutovicích už jsme byli před 14 dny v rámci vyučování a především o. Radomír promlouval k dětem 4. a 5. třídy - nejstarším tamním školákům o zázracích Markova evangelia a já jsem mu do toho občas udělal nějaký ten vstup. Nechali jsme děti přemýšlet, co je to zázrak a když jsem byl vlastně ještě ten den ráno v Polsku, mohl jsem jim poděkování za zázraky ukázat na fotkách - kolik lidí bylo uzdraveno. Zázraky se neděly jenom v Markovi nebo v době Ježíšově, ale i dnes můžeme zažít zázraky. O. Radomír pak dětem také rozdal list A4, kde jim zpracoval toto téma podle diplomové práce docenta na Nový zákon z CMTF. Já jsem jej potom použil i v Potštátě sic jsem jim ho nečet a sám jsem to neměl také přečtené, spíše jsem se věnoval obecněji tomu, aby věděli základní věci z Nového zákona.

Včera a dnes jsem já procházel celou potštátskou školou domluven tak s panem ředitelem. 

O. Radomír měl včera svoje povinnosti, tak jsem musel být sám a dobře si to nachystat, jakožto také potom svoje náboženství pro prvňáky a druháky a dnes byl o. Radomír se mnou a doplňoval mě, když uznal za vhodné, že by to bylo dobré ještě říci. Ano, je velmi praktické, když jsme na to dva, děti vidí i dobrou spolupráci a nemusí poslouchat jen nudného učitele, ač jsem se snažil o to, by to nudné rozhodně nebylo.

Včera jsem tedy navštívil 4. a 5. třídu a povídal jim v rámci jejich výtvarné výchovy o zázracích Markova evangelia. Abych jim vysvětlil, co je to zázrak a že za zázrak se u Marka považuje i uzdravení z horečky, řekl jsem dětem vtip, který jsem opakoval pak i starším: 

Vysvětluje babička vnoučkovi co je to zázrak: "Tak si představ, že polezeš na lešení do 5. patra a spadneš a nic se ti nestane. Co to je?"... vnouček: "Náhoda." "Tak dobře, polezeš zase na lešení do 5. patra a zas spadneš a nic se ti nestane!"... vnouček: "Babi,to je štěstí." "No tak ještě jednou! Polezeš zase na lešení do 5. patra a zase spadneš a vůbec nic se ti nestane. No tak to je..." ..."Babi, to je tréning."

Pak jsem šel do 6. a 7. třídy a vyprávěl příběh královny Ester. Časově mě obojí vycházelo podle dohody na 20 minut a vždy jsem dětem na konci poděkoval za pozornost a zeptal se, zda mají nějaké otázky. A právě v této třídě měli otázky velmi hezké a zdálo se mi, že měli i největší zájem. Tuto knihu se mě podařilo dostat na 1 list A4 slovo od slova celou, ale jen jsem to dětem ukázal, že to není tak dlouhý a klidně si to mohou přečíst.

Pak už jsem prchal na vlastní výuku náboženství, děti už byly pohromadě a malovaly, co měly malovat a i jim jsem tedy řekl, co jsem měl říct (možná i to, co jsem nemusel, byl jsem ve škole jako "učitel" pro mě nezvykle dlouho).

Dnes jsem byl s o. Radomírem nejprve ve výtvarné výchově 8. třídy a posléze třídy 9. a oběma vyprávěl o Petrovi, Jakubovi a Janovi podle evangelií a Skutků apoštolských. Měl jsem na to stejných 20 minut a vstupy o. Radomíra byly velmi užitečné. 

V 8. třídě jsem ještě neopomněl všem dětem popřát k svátku, neboť je zrovna všech svatých. V následující třídě už to bylo před zvoněním poslední hodiny, tak mě trochu trápila časová tíseň.

A takto tedy během dvou dní jsem viděl všechny školáky ve škole. Všichni se tedy takto od vidění známe a v tom vidím obrovské plus.

No a co vlastně těm dětem vykládáme? Co by si měly pamatovat?

Letopočet, který máme je od narození Ježíše Krista. Že Ježíš Kristus byl, o tom není žádný spor, to je historicky dokázané. Narodil se tedy v Betlémě v Izraeli a hlavní město Izraele byl Jeruzalém. 

Bible pochází od židů a dělí se na starý a nový zákon, je to nejpřekládanější kniha na světě a knihovna 72 knih, z nichž 45 je ve Starém zákoně, který začíná Stvořením světa a hříchem prvních lidí Adama a Evy. Starý zákon obsahuje historické, prorocké a moudroslovné knihy a jádrem Starého zákona je 5 knih Mojžíšových. Také lze krátce promluvit o linii Abrahama, Izáka, Jákoba a jeho synů a také příběh Mojžíše. Ve Starém zákoně se vykládají dějiny Izraelského národa, který očekává vykupitele. A tímto vykupitelem je podle křesťanů Ježíš Kristus.

Nový zákon má 27 knih a hovoří právě o Ježíši a o všem, co se kolem něj dělo. Jádrem nového zákona jsou 4 evangelia - Matouš, Marek, Lukáš a Jan, za nimi je pak kniha Skutků apoštolů a následují apoštolské listy, z nichž nejvíce napsal apoštol Pavel, který ovšem nepatřil k Ježíšovým 12 učedníkům. Ostatně z evangelistů chodili s Ježíšem jen Matouš a Jan. 

Ježíšova matka se jmenovala Marie a Ježíšovi připravoval cestu Jan Křtitel, který jej potom pokřtil v řece Jordánu. Ježíš byl synem Božím a staral se o něj Josef, Mariin snoubenec. Narození Ježíše Marii zvěstoval archanděl Gabriel. Když se Ježíš narodil, putovali tři mudrci a zastavili se v Jeruzalémě za králem Herodem. Ten je poslal do Betléma a potom vojáky, aby zabili nově narozeného krále. Proto Maria s Josefem a Ježíškem utekli do Egypta. Ježíš se po Josefovi vyučil tesařem.

Ježíšovi učedníci byli převážně rybáři. Ježíš je pozval, aby z nich učinil rybáře lidí. Celé tři roky chodili po Izraeli a Ježíš promlouval k lidem o Bohu a Božím království a učil je. Také uzdravoval nemocné a dělal zázraky. Za Ježíšem chodilo mnoho lidí.

Protože Ježíš za sebou strhával zástupy a často kritizoval učitele zákona, rozhodli se někteří mu usilovat o život. Před velikonocemi se domluvili s Jidášem, kterému dali za zradu 30 stříbrných a v Getsemanské zahradě byl Ježíš zatčen. Bylo mu 33 let. Následně byl odsouzen a Pilát souhlasil, aby byl ukřižován. Ukřižovali ho na velký pátek, pak nastala sobota, což byl u židů velký pátek, pardon svátek a musel být proto rychle pohřben. V sobotu byl v hrobě a v neděli, třetího dne vstal z mrtvých. Zmrtvýchvstalého Ježíše potkaly nejprve ženy, které to řekly učedníkům.

Zhruba tuto kostru je potřeba dětem předat, aby zvládly alespoň základy biblického testu.

A teď už se jen těším na příští týden, kdy mi začnou chodit výsledky jednotlivých školních kol a také budu ty testy z našich škol (alespoň mnohé z nich) opravovat. To bude zase legrace!