Ani den bez Písma (Bible)

17. listopad byl letos vyhlášený jako den Bible a příští rok 2020 jako rok Bible a tak mám tu jedno takové předsevzetí, že ani den bez Písma.

Ještě jsem to předsevzetí plnit moc nezačal, což není úplně dobře. Ač se dá říci, že svým způsobem se snažím tento ideál žít, protože se pravidelně modlím, během dne mě zpravidla něco z Písma napadne, často se modlím denní modlitbu církve či většinu dní v měsíci prožiji mši svatou, což jsou příležitosti, kdy zaznívá Písmo do nitra našeho srdce.

To, že učím milé děti náboženství, mě také zavazuje, abych si udržoval znalosti Písma a že se učím na CMTF, musím svůj duchovní život po této stránce také udržovat v kondici.

V neposlední řadě mě v kondici udržuje i soutěž Bible a my, kterou jsem již po 2. dostal v našem děkanátě na starosti jako takový koordinátor nebo moderátor a to též obsahuje všechny testy ve školních kolech a pak i v kole okresním prověřit a tím pádem prohloubit vlastní vzdělání. 

Toto mi však přináší i nemálo starostí navíc k práci pastoračního asistenta, kterým zatím ještě jsem.

Ano, musím říci, že zvláště včera, den před okresním kolem, mě tato soutěž připravila o ne málo nervových buněk, takže jsem málem si řekl, že s tímto způsobem prohlubování vztahů k Písmu seknu a připustím to raději někomu organizačně schopnějšímu. 

A pak se stal takový malý zázrak, když se dnes konalo ono okresní kolo soutěže Bible a my v Hranicích, kdy ze mě všechny ty starosti spadly a já jsem si uvědomil, že to bylo velké pokušení a našel jsem velkou radost z toho, že jsem to vlastně mohl dělat.

Zlému moc vadí, když se děje něco dobrého pro Boha a tak kope kolem sebe a připravuje různé nástrahy a léčky, do kterých se můžeme chytit.

Ani den bez Písma nebude lehká cesta a bude na ni spousta překážek. Mám dobrou zkušenost s tím, že to jde, protože Nový zákon jsem si jako středoškolák již přečetl a bylo to opravdu dobré. A taky vím, že to nedám bez pomoci a milosti Boží.

Denní modlitbu růžence jsem přislíbil před 25 lety, 26.10. 1994, ale skutečně denně růženec dávám až od ledna po návštěvě Fatimy v říjnu 2017, což nejsou pořádně ještě dva roky a nevím, kdy může přijít slabost, že vynechám.

A tak onen den bez Písma, který svým způsobem se snažím žít, s Boží pomocí mohu prohloubit v ono systematické denní čtení Písma Svatého. 

Jak se mi to podaří zatím nevím, zatím jde o zbožné předsevzetí, o kterém jsem začal přemýšlet právě o letošní neděli 17. listopadu, kdy se před tím četl dopis kardinála Mons. Dominika Duky ke dni Bible. 

Jelikož nám začne nový církevní rok, je to dobrý čas na to začít o to alespoň usilovat. Myslím, že v mnoha věcech mi to může pomoci. A musím také očekávat obtíže možná nejprve s tím udělat si nový zbožný návyk. Takových návyků už mám!

A tak si skoro říkám: "Chci to doopravdy?" A po tom několika denním přemýšlení snad mohu rozhodně napsat: "Ano, chci!"