Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Kněz je také jáhen, Bible není strýček Google a další

Tak dnes toho bude trochu víc, řekl bych, že jako obvykle. Po krátkém úvodu mírně rozvedu to, co je shora napsáno. Dejme se do toho.

Předešlu, co už mnozí víte, že pravidelně jezdím na svatou zpověď za svým zpovědníkem, o. Pavlem, do Zubří a většinou je to taková malá duchovní obnova přes noc. 

Tentokrát byla našlapaná velmi dobře a mnoha krásnými Božími řízeními.

Dopoledne jsem se zabýval soutěží Bible a my a přípravou a následnou výukou dětí náboženství. Také jsme stáčeli farní mošt. 

"Moje poutnické" hole

Tělo stárne, i když je mu teprve 41 a tak stále víc zjišťuji, že o něj musím víc a více pečovat a když to nedělám, tak prostě protestuje.

Ostatně o tom víc, ale to je dlouhý

Bylo to vynikající, všechno fungovalo, mojí noze, kterou před 14 dny (na Sv. Matouše v noci) paralyzovala těžká a velmi bolestivá křeč, při které se mi přespříliš natáhl sval (po náhlé 50 km jízdě na kole, na kterou si už mé tělo nějak odvyklo a nemělo zřejmě dostatek živin - většinou jezdím tak cca do 20 km, ale chtěl bych víc)  je už taky líp.

Prý to chce víc hořčíku a taky mazat a momentálně klid, to jsem od té doby poctivě dělal. 

Po náboženství, které mám ve škole do velkého množství schodů (3 patra), jsem se rozhodl, že vypůjčené poutnické hole již odložím a uvidíme, jestli to bude dobrý a zda odpočinek stačil - měl by stačit.

Po pravdě řečeno jsem se chtěl vyhnout běžným otázkám na ty hole, kterých jsem slyšel každý den až moc. No a pro děti v náboženství je to skvělá hračka, kterou jsem využíval už spíš opravdu jen na ty schody, jinak jsem je posledních pár dnů běžně zapomínal.

Ještě jsem se úplně v pořádku necítil, ale říkal jsem si, že to přece jen zkusím a bylo dobře, že jsem to zkusil. Dalo se to vydržet docela dobře a také jsem musel víc poslouchat, protože v případě problémů bych se už neměl o co opřít.

Tím, že jsem ty poutnické hole konečně odložil, bylo všechno ostatní rychlejší a příjemnější.

Ale musím říct, že jsem je odkládal dlouho a těžce, podobně dlouho a těžce, jak se někdy odkládají hříchy, což je daleko větší nemoc, než natažený sval a občas bolí také mnohem více.

Na natažený sval jsem dostal u lékaře předepsán klid, mazání, hořčík a poutnické hole, na hříchy u svého zpovědníka zcela vynikající svatou zpověď a množství povzbuzení zase do příštího měsíce a také laskavé pokání, kterému se budu věnovat asi po společenství, které mě ještě dnes večer čeká. 

Kněz je také jáhen

Před kněžským svěcením je nutně svěcení jáhenské. Do včerejška mě nenapadlo to spojovat, až když to vyslovil můj zpovědník naplno, tak jsem si to uvědomil a více pochopil také, proč máme v církvi kardinály jáhny, kněze a biskupy.

Proč o tom vlastně píšu?

Pokračuji tedy dál ve včerejší památce Panny Marie Růžencové, kdy jsem měl předsevzetí, že když jedu na zpověď právě tento den, pomodlím se všechny růže růžence, ale Boží Prozřetelnost rozhodla, že to není úplně rozumné.

A tak se stalo, že jsem čekal na vlak a při tom jsem se stihl pomodlit takový svůj růžencový základ, který se pak stal tím jediným růžencem, jenž jsem se nakonec pomodlil. Dnes se hodlám modlit také a to nejen za pokání!

Když už jsem čekal na nástupišti, potkal jsem do té doby několik známých a jednoho známého po několika letech. A nevěřil jsem vlastním očím. 

Že vidím Jirku, to mě připadlo místně přirozené a už jsme se opravdu roky neviděli. Ale Jirka nebyl sám. S Ním byla osobnost velmi známá, se kterou jsem se projel pak až do cíle a bylo to pro mě velkým povzbuzením.

Seznámili jsme se tak velice jednoduše podáním rukou. Podal jsem ruku P. Ladislavu Heryánovi. Je to člověk, jako každý jiný a je velice příjemný a milý, velká osobnost (nejen mediální), rozumí člověku. 

S Ním jsem strávil následujících asi 45 minut - 30 ve vlaku a 15 od nádraží autem do Zubří, dále pak směřoval do Rožnova pod Radohoštěm, kde byl očekáván.

Od Boha to bylo veliké překvapení, na které jsem nebyl připraven, ale bylo nesmírně krásné. Hovořili jsme po celou dobu přirozeně o tom, co nás zrovna napadlo, takže občas bylo i ticho, ale velmi příjemně.

Také jsem se mu zmínil, že studuji dálkově teologii a na to hned reagoval, že směřuji k trvalému jáhenství. 

Nevěděl jsem honem, zda mu to můžu potvrdit, vědom si toho, že komise a můj biskup prozatím rozhodli jinak, ale pak jsem nabral trochu sebevědomí a potvrdil jsem, že jdu tím směrem, ale byl jsem v tom nesmělý, jako ostatně po celou cestu. Byl jsem však rád, že jsem to mohl sdělit.

Netušil jsem ještě, o čem si budeme povídat s mým zpovědníkem a že to pro mě bude velmi dobré. P. Ladislav Heryán mě tak skvěle uvedl do mého zpovědního dvoudenní. 

Mimochodem i díky P. Ladislavu Heryánovi a jeho skvělé řidičce jsem byl na mši svaté v Zubří včas.

A právě po mši sv. jsme se začali taky bavit s o. Pavlem "co na fakultě a o profilu jáhenské služby".  

I on je jáhen a moc by si přál mít jáhna ve farnosti. Já stále v tom vidím i cestu pro sebe, ale musím zapracovat ještě na mnoha věcech, jsem takové nezralé jablko, které ještě potřebuje dozrát. 

Můj zpovědník mě také povzbudil i tím, že nic nebrání tomu, abych se znova přihlásil. Bavil se o mně s o. Pavlem, který má na starosti trvalé jáhny a řekl mi na čem všem musím ještě zapracovat a co si ujasnit, resp. o čem jsem také měl mluvit zcela jasně a otevřeně - a musím se přiznat, že se o tom mluvit pořád trochu bojím.

Vím však zcela jistě, že před Bohem mám vždycky šanci a stejně tak jistě vím, že našemu biskupovi, jako dobrému pastýři jde o dobro všech ovcí, které mu byly svěřeny a že mu můžu a chci důvěřovat. 

Dobrý pastýř neláme hůl nad nezbednou ovcí. A já jsem hodně nezbedná ovce - ještěže neslyšíte moji zpověď.

Hned ve středu po schůzi také ke mně promluvil o. Radomír a ve věci mého jáhenského směřování mluvil úplně stejně, jak můj zpovědník, o. Pavel ještě i s tím, že podobně to vidí i o. místoděkan, takže jsem ještě tím více byl povzbuzen a tím více vím, že na sobě také musím s pomocí Boží i lidí dost dobře pracovat a taky to, že se musím oprostit od některých svých běžně neběžných zvyků.

Bible není strýček Google

Málokdy se stává, že by nedošlo při této příležitosti na téma našich spolubratří v Kristu, kteří nějak nešikovně si víru v Krista pokřivili a pak se společně stáváme nedůvěryhodní v trapasu nejednoty křesťanů. 

Je mnoho cest, které můžeme a chceme mít společné a je dobře, že se můžeme v lásce setkávat. 

Také s P. Ladislavem Heryánem jsme o tom krátce hovořili v souvislosti s tím, že Drahotuše mají husitský kostel, ale opravdu jen velmi krátce a v tom, že o. Ladislav má mezi nimi přátele a to je velmi dobře.

Já mám taky spoustu nekatolických přátel, jak ostatně víte z celé rubriky setkavani-s-nekatolickymi-bratry-a-sestrami. 

Avšak častý problém je v tom, že strýček Google ví všechno a Bible je jen kniha o 72, možná 73 či kolika vlastně svazcích, kterým říkáme Písmo Svaté a zcela logicky v ní spousta věcí není, takže teorie sola scriptura prostě víru neobhájí, ba mnohem přesněji a lépe řečeno Písmo Svaté přímo zneužívá.

Třeba: Proč bych nemohl mít předmanželský sex? "No, ukaž mi v Bibli, že předmanželský sex je zakázaný". Jo a teď se poť s odpovědí, ty hlupáku, když dáváš takové blbé příklady! 

Nebo: V Bibli není očistec. "No, ukaž mi slovo očistec!" Ale copak Bible je slovník cizích pojmů? Najdi si to na Google!

Či ještě jinak: "Biřmování, rychle mi najdi biřmování, ty katolíku jeden!" Když je to evangelík, klidně mu můžu říci: "A copak nemáte konfirmaci?" Evangelíci jsou na to dobře hrdí: "My nejsme biřmovanci, my jsme konfirmandi!" No tak mi najděte konfirmaci v Bibli a jsme si...

A takových příkladů je hodně. Zlatá naše církev katolická, ta jediná se může chlubit pravým učením.

"A už jsi přijal Ježíše za svého osobního spasitele?" No, tak to musíš, jinak skončíš v pekle. Inu, nebudeme vyhrožovat peklem, ale je spoustu věcí, na kterých se můžeme nasmát pro naši nejednotu. 

Kdysi, když se stavěla věž, došlo ke zmatení jazyků. Teď se staví jiné věže, aby to strýček Google dal do pořádku.

Ale Pán Bůh je víc, než nějaký strýček Google! 

Že to nevíme, zatím nám to nevadí, však zajisté Pán Bůh si s tím poradí.

Sv. Brigita aneb světice dnešního dne podle starého kalendáře

Za tak krátkou dobu, tolik krásných témat, že jsem to musel napsat do jednoho článku a ještě ani toto není všechno, čím bych vás chtěl uklidnit, že už to bude brzy končit.

Svatou Brigitu církev teď slavila 23.7. - to se narodil můj 40 letý brácha. Nicméně podle kalendáře před liturgickou reformou měla svátek dnes, po Panně Marii Růžencové, což mi připomíná, že bych se měl pomodlit taky ten růženec.

Když jsme se setkali s Jirkou a P. Ladislavem Heryánem, hned na počátku také došlo na to, že jedu za o. Pavlem a že budeme mít tridentskou mši. Jirka k tomu měl poznámku trochu nelibou, že to vyhání lidi z kostela. 

Otec Ladislav taktně a pokorně mlčel, takže jsem to mohl Jirkovi láskyplně vysvětlit: "Někdy se přijď podívat. Ta mše je velmi krásná a je dobře, že je minimálně proto, že je bohatstvím církve. Ale musíš to brát zdravě, mít zalíbení ve mši svaté. Papež Benedikt by si nepřál rozkol." A více o tom nebylo potřeba hovořit.

Já jsem si dnes, když jsem také ministroval tentokrát spolu s Filipem, který byl na této mši svaté potřetí, uvědomil mnoho věcí:

Ano, tato mše svatá je krásná, ale musím procvičit svou latinu. Filip se na to vzorně připravil a latinsky četl velmi plynule. Já jsem na jeho latinu neměl.

Lidé, kteří to dnes prožívali s náma, běžně prožívají také řádný mešní obřad a prožívali mši svatou s velikým nasazením a láskou. Uvědomoval jsem si, jak jsem stále nedobrý ministrant pro tento obřad. Ano, v novém obřadu jsem "profesionál" a ve starém římském (gregoriánském) "školáček", který se pořád musí učit.

Biblické texty byly čteny česky, takže jsme tomu všichni rozuměli a protože jsem se před tím díval na texty nového lekcionáře pro svátek sv. Brigity, mohl jsem srovnat, že se jednalo patrně o ten samý text evangelia. Tedy církev čerpá z tradice, která neustále navazuje a všechno září novostí, i stará liturgie.

Asi by se o tom dalo hodně psát, ale kázání po mně nechtějte, to se ve všední den normálně nedělá, tudíž neusnul jsem při tom, protože žádné nebylo.

Před touto mší svatou jsem prožil svatou zpověď a po ní jsme se setkali ještě s Filipem a domluvili se, že se někdy domluvíme na tu latinu a společně s o. Pavlem jsme se pomodlili další část uprostřed dne denní modlitby církve.

Pak už mě otec Pavel naložil do auta a zavezl "do práce".

Blíží se památka sv. Radima...

...a já se za sv. Vojtěchem a Radimem pojedu podívat!

To bude ještě chvíli trvat, ale toto už je poslední kapitola. 

V Hranicích jsem se vydal na děkanství informovat o pouti, pak šel na poštu, oběd a odtamtud hned na krásnou drahotušskou faru, kde jsme opět stáčeli mošt a připravil jsem Infolisty a večerní společenství.

V sobotu bude pouť za obnovu rodin a kněžská a řeholní povolání v Olomouci, přímo na den sv. Radima. Moc se na to těším.

No a podle informací pana děkana si zítra vyměním nějaké zloté, abych si v Polsku mohl něco koupit a zaplatím, co je třeba zaplatit, abych mohl podniknout tuto cestu, na kterou se strašně moc těším. Rád chodím ve stopách svých křestních i biřmovacích patronů, tak u sv. Vojtěcha a taky Radima prostě chybět nemůžu.

A jelikož tam pojedeme v pondělí a úterý, říkal jsem dětem v náboženství: "Příští týden bude náboženství buď s panem farářem nebo nebude vůbec." 

Děti hned mi daly najevo, že chtějí mít náboženství a o. Radomír se mě při stáčení moštu na to přímo zeptal a tak mám pro ně dobrou zprávu: Bude náboženství!

A toto, co jsem napsal v tomto článku, milí čtenáři, pokud to čtete, to není hodina náboženství, to je jen takové šolichání.

Zobrazeno 284×

Komentáře

dromedar

"u sv. Vojtěcha a taky Radima"

Jejich ostatky jsou přeci (od slavného vyloupení Hnězdna knížetem Břetislavem) v Praze.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, ty tělesné asi jo, ale kořeny vrcholu jejich života jsou právě tam.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio