Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Když katecheta kreslí...

21. 10. 2019 16:50
Rubrika: Deník katechety

Já teda moc nekreslím, spíše vymalovávám a to konkrétně pracovní listy.

Většinou učím žáky 1. a 2. třídy ZŠ, výjimečně i starší, pár už jsem jich připravoval na první svaté přijímání či u těch ještě starších zastupuji. Náboženství učím už 14 let, vzdělán bakalářsky jsem zhruba čerstvě, momentálně pokračuji ve studiu magisterském.

Hned od začátku mě moc nebavilo dávat dětem listy k vymalování a zvlášť někteří kluci s tím měli problém, že by měli něco vymalovávat, aby to vypadalo hezky a když z toho vznikne čmrkanice, nemá to žádný smysl. Přece jen bychom měli děti učit také tomu, že Bůh je krásný a má rád krásné věci a také nám dal dar vnímat krásu.

Někteří mi také říkali, že jim kážu, aby něco malovali a sám nic nemaluji. To bylo jen ze začátku. A také jsem si i já říkal, že je to nepoctivé, když jim zadávám úkol a ukazuji jim jen nevybarvený lístek. A tak zvláště některé listy jsem již od prvního učení sám vymaloval (zvláště divadlo o třech králích) a říkal jsem si, že by nebylo na škodu jim to udělat spíš jako omalovánky, aby měli nějaký výstup, který jim zůstane, protože sadu pracovních listů běžně ztrácí někdy ještě během roku.

Po některých těchto zkušenostech jsem se rozhodl, jak jsme to měli ještě my jako děti, normálně používat sešit a od té doby, co mám notebook a tiskárnu, mnohé listy jsem mohl naskenovat a vytisknout v menším formátu, takže klasické pracovní listy formátu A4 už moc a teď už vlastně vůbec nepoužívám.

Zjistil jsem však, že v rámci hodiny těžko dám dohromady nějaký zápis do sešitu a pracovní list zároveň. Většinou buď jedno nebo druhé.

Co se týče metodiky, musím se přiznat, že ji používám spíš jen jako nahození tématu a cíle hodiny, ale hodinu tvořím podle toho, jaké mám žáky, ne, co mi doporučuje metodika. 

Někdy je zajímavé si náboženství připravit tak, že dětem čtu z metodiky přesně pokyny, co mají dělat, je to pro ně docela legrace. Jinak mám z těch metodik pocit, že jsou pro katechetky - učitelky a holky - žačky, ač abych nekřivdil, občas se najde i něco klučičího. 

V tomto je velmi zajímavá první hodina v první třídě, když žák si má vybrat nějakou květinu. Jako katecheta, když jsem si ty kytky pro zajímavost vymalovával, musel jsem hledat na internetu, jakou barvu mám správně použít a jakou barvou by to eventuálně šlo, abych se zavděčil do budoucna učiteli přírodopisu, když je bude učit, že tulipány nejsou černé, jelikož děti jsou schopny si to vymalovat kdejakými barvami. Máme sice černoušky, ale už jsem viděl malovat dítě s modrým obličejem

Nicméně toto čtení metodiky si doporučuji připravit podle pravidla, že příprava na vyučovací hodinu trvá zhruba dvojnásobek. Když přijdete odněkud a začnete dětem číst metodiku bez přípravy, budete pro ně komediant a ne učitel náboženství, nepřipraveného katechetu dítě velmi rychle pozná a ještě mu to osladí. 

Všechno, co dělám, musí být promyšlené a připravené, ale hlavně, a to snad ani nemusím zdůrazňovat, promodlené. 

Před 4 lety jsem si na jednom výletě natrhl sval v kotníku a musel jsem 5 týdnů chodit o berlích. Náboženství začínáme většinou v říjnu a tak tomu bylo i v tom roce (takže prvních pár hodin jsem učil náboženství na berlích). 

Již jsem si dávno říkal, že ty pracovní listy by bylo dobré vymalovat všechny, abych měl pro děcka alespoň ty pomůcky barevné. A tak během těchto 5 darovaných týdnů jsem se rozhodl toto uskutečnit a vytvořil jsem si tak 3 díly omalovánek pro 2. ročník, takže druhý ročník mám vymalovaný celý. Omalovánky jako takové jsem dětem nerozdával, ale používal jsem je jako pomůcku k vyučování, jako když kdysi pan farář nosil do náboženství obrázky. 

Dětem se ty obrázky líbily a látka je více zaujala a také i ti, kteří si moc rádi nevymalovávali si chtěli ten obrázek vymalovat úplně stejně, takže jsem v některých tak trochu vzbudil i výtvarného ducha. Některé pracovní listy jsem občas vytiskl pro všechny barevně, takže jsme si mohli s látkou více vyhrát.

Také, když jsem učil prvňáky, viděl jsem jako praktické vymalovat, ale některé vybrané listy, třeba podobenství o dvou stavitelích jsem si propracoval ještě víc, takže z toho vznikla taková malá divadelní kulisa, která se dala různě otáčet podle příběhu podobenství.

Letos zase učím prvňáckou látku podle metodiky a hned od začátku jsem se rozhodl formát A4 tisknout jen na A5 a podle toho jsem dětem jednoduše vyrobil i složky, kde si listy skladují. 

K tomu jsem jim vyrobil také malý sešitek na nálepky, které dělám někdy tak, že vytisknu obrázek jen v maličké velikosti a přelepím oboustrannou lepící páskou. Tyto nálepky se děckám taky líbí.

A když jsem se letos ponořil do prvňácké látky a zjistil jsem, že moje děti to moc baví, možná i proto, že mě to taky baví, rozhodl jsem se postupně domalovat to, co může být domalováno z pracovních listů prvního ročníku. Např. první tři pracovní listy není vhodné vymalovávat, aby se děti mohly volněji projevit a bez tak tam zrovna není ani pomalu co vymalovat. 

Ten úmysl jsem pojal taky proto, že v Partutovicích po náboženství je docela dost času do mše svaté a já jsem teprve ne dávno odložil další berličky, takže jsem taky neměl moc kde a proč utíkat. 

Rozhodl jsem se zůstat po náboženství ve škole, vzal jsem si svoje fixy a vymalovával pracovní list na příští hodinu. Jeden z prvňáků, který už od začátku toužil být s námi v náboženství, viděl, co dělám a zaujaly ho i moje padesátibarevné fixy, které si docela střežím v co nejlepším pořádku a chtěl mi pomoci s vymalováváním. Rád jsem mu to umožnil a řekl mu, co má vymalovat a vymaloval to opravdu moc hezky, bylo vidět, že ho to baví. Za chvíli si pro něj přišla do družiny maminka a hned jsme se s ní domluvili na náboženství - ještě nevím, jestli bude, ale asi jo, když maminka souhlasila. Ale toto vymalovávání bylo také cestičkou, jak získat zájem dítěte i rodičů o náboženství. Je to totiž taky skvělý oslovující prostředek. 

Je však dobré a nutné to umět krásně, využívat Boží dar. Mám-li dar malovat, měl bych malovat, jinak to zakopu.

Kdyby někdo ty obrázky chtěl, ať si vymaluje nebo napíše o ně, na autorská práva nehraji. 

Když to děti musejí vymalovat, také za to nechtějí peníze, ale spíše ocenění a když se to vystavuje, tak třeba obdiv.

Velmi často se mě ptají, když se dívám na školní nástěnku: "Hádej, co jsem dělal já!" A já se to snažím uhodnout a mohu říct, že když s nimi pracuji, často jsem v tomto hádání i docela úspěšný.

 

Schválně můžete tipovat, jakou část vymalovával prvňák a jakou já, katecheta.

Avšak třeba nemám-li dar zpívat, nemohu zpívat, abych děti neodradil od náboženství. 

Mohli by mít špatné vzpomínky, asi jako někteří naši rodičové, když vzpomínali, že v náboženství byli fackování a proto nic náboženského raději neprožívají či někteří mužové nostalgicky vzpomínají, že před 50 lety byly ministranty a také je v kostele nevidět. Tehdy se také asi událo něco špatně.

Jsem si vědom, že nejsem dokonalý učitel a doufám, že to, v čem náhodou nejsem dobrým příkladem, mi děti i církev odpustí a taky doufám, že nebudu muset moc poslouchat vzpomínky - "Jo, náboženství, to byla nuda!"

S Bohem přece žádná nuda není!

A doufám, že ani náboženství v podání katechety nebude pro děti nudná záležitost.

Zobrazeno 47×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio