Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Vžít se do spirituality cyklopoutníka

Na sv. Matouše letos bylo hezky. Úplně ideální čas pro pouť.

Už kdysi v létě se skupinka cyklopoutníků rozhodla, že si udělá na naši krásné drahotušské faře brigádu. Bohu díky za ně! Fara čas od času takto provětrat potřebuje a za ten víkend se změnila skutečně k nepoznání. 

O té akci jsem věděl a věděl jsem také, že budu přes víkend na faře. Byl to požehnaný víkend.

Přemýšlel jsem zcela vážně jak víkend, který je jeden z mála volných, protože někdy bývám doma, jindy zase ve škole a občas je i nějaká ta víkendovka či akce hodná účasti, jako třeba arcidiecézní setkání rodin.

Měl bych to napsat krutěji a pravdivěji: přemýšlel jsem, jak zdrhnout, abych nebyl v práci i v sobotu.

Přicházel pomalu ten víkend a už se mě to víc a více vyjasňovalo: Budu na faře, uklidím si v pokoji a budu tak nějak k dispozici a pak si někam vyjedu na kole pokud možno tak, abych nemusel zdůvodňovat, že "zdrhám."

Odůvodnil jsem si to ve svědomí, že nebudu překážet při práci.

A protože děláme ještě na poslední chvíli děkanátní kalendář na rok 2020 a Pán požehnal počasí toho dne, moje pouť se mi stala zábavou při smysluplné práci k získávání ještě některých materiálů pro kalendář a k modlitbě.

O mém počínání svědčí tyto fotky:https://www.signaly.cz/fotky/76266

A já mohu Bohu vzdávat chválu za to, že jsem, jaký jsem a jakého mě stvořil a velice jsem si té pouti užil jak po duchovní, tak po tělesné stránce, kterou však cítím do teď.

Cyklopoutníci, když putují, mají etapy tak kolem 80 - 150 km denně. 

Kde jsou ty časy! Můj cyklistický rekord je 110 km za den a ten jsem udělal před 14 lety, kdy jsem držel laťku 200 km za týden. Teď běžně tak jedu do Hranic a zpět a to ještě zdaleka ne každý den.

Trasa, o které jsem po 3 dny přemýšlel byla jasná, jednoduchá, v pohodě. No, myslel jsem si, že v pohodě. Já jsem jel teda jenom zhruba třetinu běžné etapy cyklopoutníka, v součtu tak asi 50 km za odpoledne s občasným blouděním.

První zastávka byla v Týně pod Helftýnem, kde jsem si v podhradní restauraci dal oběd, na který jsem se moc těšil. Nejdříve jsem jel ke kostelu Panny Marie vyfotit jeho krásu a alespoň krátce se pomodlit.

Z tama pak podle fotek poznáte Osek nad Bečvou, kde je kostel Sv. Kříže, pak jsem jel jinou cestou do Lipníka na zmrzlinu a vzpomněl jsem si, že v kostele sv. Františka bude mše svatá. Byla, ale až v 5, do toho byla ještě hodina.

Pokračoval jsem tedy dál přes Loučku a Bohuslávky do Dolního Újezda a pomodlil se růženec. Začal jsem pociťovat únavu, ale cesta neměla chybu.

V Dolním Újezdě byla také hodina do mše svaté, pokračoval jsem tedy na Skoky, ne však ty, které jsou poutním místem někde na západě Čech. Byla tam obyčejná, malá, nevyužívaná kaplička, také jediná cesta do většího kopce.

Za to cesta zpět do Dolního Újezda na mši svatou byla skvělá. Moc jsem si to pochvaloval uvědomujíc si, že mši svatou v Milenově z tama nestihnu, tak jsem se pomodlil růženec s místními farníky. 

Jenže po mši svaté už bylo moc hodin, za 20 minut se mělo stmívat. Tak jsem nased na kolo, abych stůj co stůj byl co nejdříve na již nádherně uklizené a vymalované drahotušské faře. Že se začalo stmívat až se setmělo, začala i zima.

Tentokrát jsem se už moc těšil na cíl. Cestou už za tmy jsem ještě vyblejsknul Podhoří, farní kostel sv. Havla osvětlený v noci. Večer byl krásný, zahříval jsem se relativně rychlou jízdou.

Bylo mi nádherně. Byl jsem unavený, šťastný, přišel do nové fary, do pěkného společenství, kterým jsem na dotazy odpověděl, že jsem se rozhodl poznat spiritualitu cyklopoutníka a nepřekážet jim při úklidu.

Procestoval jsem tak třetinu děkanátu, někde jsem byl na kole po prvé za celou dobu a viděl tak další krásy kraje.

Dobrá věc se mi podařila a hrubá síla zvítězila! 

Ano, nic jsem netušil v tom, že mou náhlou tělesnou aktivitu tělo pochopí trochu jinak a bude se v noci silně vzpouzet. Po krásném dni jsem šel nevinně spát.

Ještě ani hodinu jsem nespal, nějak jsem se pohnul a už jsem byl z postele venku. Zastihla mě silná křeč do zdravější nohy. Po chvilce řvaní povolila a tak jsem se mohl do postele pomaličku vrátit.

Pak jsem se převalil po druhé, nějak se propnuly svaly druhé nohy a chytla mě ještě větší křeč, než první, ale na posteli jsem se rozhodl násilně udržet, protože zem je chladná. Vydával jsem zvuky, jako bych byl vražděn. 

A tu opatrně přišel pan farář, ptajíc se mě, zda mi může nějak pomoci. Nevěděl jsem jak, protože sic křeče občas mívám, takovou jsem snad ještě nezažil. Hořčík to jistí, ale nedostanu se však k němu a tak přišla záchrana.

Noc byla dramatická. Pár krát jsem měl ještě potřebu, kterou jsem se snažil udržet bojíc se toho, že by se křeče mohly vrátit a když už to bylo opravdu potřeba, šel jsem co nejopatrněji.

Když byla nedělní mše sv. - tentokrát jsem byl jen v Drahotuších a pak na husitských dožínkách, říkal jsem si, že se budu trochu šetřit, vnímal jsem, že to není v pořádku, změny postojů byly pro mě bolestivé, mohl jsem to obětovat.

Když jsem přemýšlel o pondělním náboženství, velmi jsem se těšil na hodné děti, ale měl jsem hrůzu, že budu muset vyšlapat 3 patra schodů. Toto ještě vyšlo, ale vnímal jsem, že to není ono. Prožíval jsem tak pouť dál.

Ano, trochu jsem to s tou poutí přehnal. Asi budu muset do budoucna víc přemýšlet a naslouchat.

Na pouť jsme zváni, ale pouť není turistika, je to Boží věc a Bůh s námi při pouti může dělat zázraky.

A tak jako trofej z poutě jsem po pár dnech dostal i poutnické hole, abych si tu pouť pořádně připomněl.

Zobrazeno 143×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio