V objetí nových druháků

V Partutovicích mají velmi dobrý zvyk nás zvát na začátek školního roku - tedy dnes. 

Probíhá vždy vítání prvňáčků a všech školáků. Projev byl vždy na knězi, nikdy jsem si ho nemusel chystat, jen jsem se zdravil s přítomnými dětmi, rodiči a učiteli. Bylo však vždy dobře, když jsem byl přítomen.

Letos jsem ani nestačil vejít do třídy a moji bývalí prvňáčci  - 4 kluci - všichni naráz jako jeden muž vstali z lavice, rozběhli se za mnou a přivítali mě obětím před všemi přítomnými. 

Ani jsem nestihl nic říct ani červenat - překvapili mě, objal jsem je také všecky naráz neb při jejich velikosti to ještě jde. A Max mi stihl ukázat nové brýle.

Viděl jsem, jak všichni za ty prázdniny poporostli a těšil jsem se z toho, že i ti roztomilí "zlobivci" byli po celou dobu vítání jako andílci. 

Jak už se těším na jejich roztomilé zlobení, které budu moci korigovat (někdy lépe, jindy možná hůře) tak, aby se co nejvíce dozvěděli, jak mít rád jeden druhého, nezapomínali na Boha a bližní a těšili se na náboženství.

Ve třídě jsem se postavil bokem a spolu s paní uklízečkou pozoroval celé vítání a usmíval se na všechny přítomné. Z toho obětí jsem se již těšil, že se zase budeme s radostí vídat při náboženství a budeme vytvářet krásné vztahy. 

Žáčky uvítala paní ředitelka, pak o. Radomír, následně pan starosta, paní vychovatelka i paní učitelka třídní a od všech zvláště 4 noví prvňáčci dostali drobné dárky. 

A jak říkal o. Radomír včera žáčkům na mši svaté: budou mít dalšího kamaráda - Pána Ježíše. A každý z nich je neopakovatelný a vzácný originál.

Tak brzy každé středeční odpoledne...