Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Jediný pravý svatý Václav je ve Václavově

28. 9. 2019 14:19

Jsem Vojtěch Václav z Václavova a již od časů mého dětství jsme u nás ve Václavově měli pouť. Než se z toho stal den státnosti a státní svátek, tak většinou v neděli před či po tom, co se sv. Václav slavil. V současnosti bývá v kapli sv. Václava, kterou mám necelých 60 m od našeho rodného domku přímo v den české státnosti a v poslední době, kdy je svébohovská farnost spravována z Klášterce otcem Wladislawem je pravidelně v 10:00 a také už od časů P. Františka Eliáše, někdejšího zábřežského děkana a vzniku Václavovského kulturního podzimu součástí divadelní pouti.

Teď tak zavzpomínám některých poutí, které si pamatuji docela živě.

První okamžik je ještě z let, než byla Sametová revoluce. Tehdy jsme mívali nedělní mše svaté v 11:45 za děkana +P. Františka Janhuby. Živě si pamatuji, jak nás zval na odpolední požehnání, nebylo to dlouho, co jsem byl ministrant. Zval nás s tím, že budou přítomni 3 kněží: Kromě něj přišel pan farář z Jedlí +P. Rajmund Haberhauer, který mě křtil a ze Štítů +P. Antonín Mlčák. Tak se to zřejmě tou dobou opakovalo každý rok. 

Po revoluci už většinou byla jen slavnostní nedělní mše sv., kterou měl nejprve kaplan, P. Jindřich Švorčík a byl přítomen též +P. František Horáček z Klášterce, kterého si také pamatuji, že zastupoval P. Františka Janhubu při náboženství, byl to velmi milý kněz.

29.9. 1991 měl poutní mši svatou +P. ThDr Vojtěch Martinů při příležitosti svěcení zvonu Václav, byla to nejslavnější václavovská pouť kromě svěcení kaple sv. Anežky v listopadu 2004, kterou tehdy světil Mons. Josef Hrdlička. Tehdy koncelebroval již nový pan děkan + P. Bedřich Jagoš. Tehdy byla velmi slavnostní atmosféra, na kterou vzpomínám dosud a účasti na pouti byli až do té doby a ještě potom do počátku milénia spojena s rodinnými oslavami a místa v kapli nestačila. O této velké slavnosti, na kterou paní kostelnice skutečně pozvala i tehdejšího prezidenta +Václava Havla a dostala od něj i odpověď. Moc jsme se tehdy těšili, dlouho se to připravovalo, onen zvon přislíbil posvětit + Mons. František Vaňák, který však 14 dní před touto slavností, na svátek Povýšení Sv. Kříže toho roku zemřel. Tuto pouť mám v paměti nejvíce. 

Tehdy byl na návsi i nějaký ten stánek. Občas byly před Kulturákem houpačky, ale kolotoče jako takové Václavov nezná.

V červenci 1993 měl u nás primici P. Vojtěch Ondráček, který jako 1. jáhen navštěvoval Václavov s pravidelnými bohoslužbami slova a velmi rád za námi jezdil. To byla další slavnostní příležitost, kdy se svatý lid Boží nevešel do naší drahé kapličky a pro tu mši sv. byl také provizorně nainstalován i mikrofon, aby slyšeli i lidé na návsi, jinak je naše kaple tak malá, že mikrofon k ozvučení nepotřebuje.

Další příležitost, kdy naposledy pamatuji, že jsme se nemohli vejít do kaple byla, když po naší zemi putovali ostatky sv. Václava za kaplana P. Miroslava Strnada, což byla někdy sobota ve 12:15 v druhé polovině 90. let minulého století, nevím přesné datum ani rok, ač by se to asi dalo dohledat, ale pamatuji si stále první slova k úkonu kajícnosti, kdy P. Miroslav prohlásil: "Svatý Václav přijel domů: do vesnice jménem Václavov a do kaple sv. Václava."

Do doby, než byl vyhlášen den české státnosti a než začala tradice divadelních poutí za vlády P. Františka Eliáše se ta naše vesnická pouť už trochu "flákala", že bylo třeba jen svátostné požehnání a mše sv. v den či o vigilii slavnosti. To se týkalo právě hlavně let kolem milénia a na štěstí jich nebylo mnoho.

Jednou si tak pamatuji, když žil ještě P. Antonín Mlčák, ale byl již jen kaplanem ve vlastní farnosti, domluvili jsme se s P. Radomírem Šidlejou, který nám nabídl, že by měl možnost slavit mši svatou o nedělním odpoledni, protože jinak měl jen 2 mše sv. a u nás bylo naplánováno jen požehnání. Pan děkan se to dozvěděl až na mši sv. v ten den, že nebude jen požehnání, že se nám podařilo sehnat si kněze a bude mít mši svatou. Nebyl z toho tehdy moc nadšený, ale přijal to. Dnes už vím, že jsem to řádně nevyjednal, jak by to mělo být, ale měl jsem velkou radost z toho, že mohla být poutní mše svatá.

V těch letech v nějaký jiný rok, kdy jsem také ještě pořádal děkanátní turnaj ve fotbale u nás ve Václavově, bylo toho asi 5 ročníků, tento turnaj měl začínat právě svátostným požehnáním, ale bylo tomu na konec trochu jinak. Ten rok jsme měli skutečně jen požehnání a mše sv. byla o slavnosti sv. Václava.

V roce 1998 byl u nás obnoven divadelní soubor a vzniklo václavovské divadlo, více https://divadlo-vaclav.webnode.cz/

Nevím, kdy přesně byla první divadelní pouť, ale bylo to určitě až po r. 2000, těsně před nápadem postavit kapličku sv. Anežky na místě, kde kdysi do 70. let byla kaple sv. Babrory, která byla z důvodu zchátralosti a komunismu zbořena. Od té doby václavovská pouť nabrala nové krásy. Ozdobou poutě nejsou kolotoče, ale začíná nám tak Václavovský kulturní podzim a kromě mše svaté, která již bývá i v pravidelný čas, se můžeme těšit i na divadlo či dokonce divadla. A abych nekřivdil P. Františkovi, o kterém jsem psal, že za jeho vlády se začala pouť "flákat", tak právě on měl první mši svatou v rámci divadelní pouti a skutečně od té doby se drží i to, že na Slavnost sv. Václava máme mši svatou. To je veliká vzácnost a dar.

Po vysvěcení kaple sv. Anežky, které mělo účast natřískaného kulturního domu, P. František Eliáš na několik let inicioval i malou pouť k sv. Anežce České, ta však byla opravdu malá a tedy pobožností se již moc neslaví, ale udává termín divadelního festivalu, který se stává stále republikovější "O Václava z Václavova". Letos, když je 30 let výročí od revoluce, se docela hodí to připomenout a docela se na ten obrovský program divadel těším. Je to další oslava sv. Václava u nás: Sv. Václav, Václavov, DS Václav, "O Václava z Václavova".

O kapličce sv. Anežky se hodí ještě dodat, že její stavbu inicioval právě divadelní spolek, nikoli věřící ani farnost, čímž je tato kaplička originální. Ve Václavově tedy máme sv. Václava a sv. Anežku - dva svaté přemyslovce a ne zřídka se o pouti zmiňuje také sv. Ludmila.

A dnes, když píši tento článek, právě aktuálně prožívám naši vesnickou pouť a toto zamyšlení jsem napsal také proto, že jsem si uvědomil několik věcí, na které bych chtěl a měl být hrdý jako občan vesnice Václavov, protože v dokladech mám zde stále trvalé bydliště a jsem zde také nadšeným voličem, který nevynechá žádné volby.

Sv. Václav pro nás není pouhým dnem české státnosti, ale hlavně hlavním patronem a knížetem České země a hlavním patronem mé rodné obce. 

Tím víc jsem si to uvědomil, když včera jsme měli divadelní představení Radbúz a Mahulena, které bylo na nádvoří našeho nádherného kulturního domu. Toto bylo 1. představení pod širým nebem po 98 letech. Jednatel DS zmiňoval sv. Václava jako den české státnosti, ale vůbec nezmínil podstatnou osobnost sv. Václava a to ani pro Václavov - nemám mu to za zlé, tím víc, že mi dal uvědomit si to.

Sv. Václav má co říci i nevěřícím: Tak dnes kázal P. Kryštof Leon Klat, který se jako pachatel na místo činu vrátil po 19 letech. Škoda, že jsem dnes nemohl ministrovat, protože bych to neustál - stále nosím poutnické hole.Děti si určitě budou pamatovat, že sobota je koupací den a pak si zajisté vzpomenou na hloubku jeho kázání (ale pozor, kázání není podstatou mše svaté!). Já jsem zachytil také to, že jeho otec Vratislav byl zbožný muž, zatímco jeho žena Drahomíra něco jako papírová křesťanka a takových podobných věcí jsme slyšeli hodně.

Sv. Václav má co říci i našim politikům: Vždycky velmi rád poslouchám nebo čtu ono čtení z knihy moudrosti, které moudrost našeho magisteria určilo pro slavnost sv. Václava: "Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté..."

V neposlední řadě a možná právě v první řadě: Sv. Václav má co říci i mě jakožto Václavovi druhým jménem a také ministrantovi, protože sv. Václav je patronem i ministrantů.

Dnes po mši svaté jsme se ještě dodívali na národní pouť ve Staré Boleslavy, se kterou jsme časem mše svaté také spojeni a mohli jsme přijmout přes ČT2 i požehnání.

Poslední  dobou jsem v mé rodné kapličce snad opravdu jen na svatováclavskou pouť. Než jsem byl pastorační asistent v Drahotuších a před tím, než jsem pomáhal P. Pavlu Jagošovi v Rychnově na Moravě, snažil jsem se být na každé bohoslužbě a také pokud možno i na růženec. 

Brzy bude růžencový měsíc a u nás se po každém desátku modlí modlitba, kterou jsem v té podobě neslyšel nikde jinde. 

Po "Pane Ježíši, odpust nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují," se hned navazuje: "Ó můj Bože, věřím v tebe, modlím se k tobě, doufám v tebe, miluji tě. Prosím tě za odpuštění pro ty, kteří v tebe nevěří, kteří se k tobě nemodlí, kteří v tebe nedoufají a kteří tě nemilují."

Zobrazeno 993×

Komentáře

kacarovi3

Myslíš Václavov u Oskavy, kde jsem za vesnicí našel bedle?

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ahoj Pavle, tam žel nemají kapli sv. Václava. Ten je ze 7 Václavovů nejmenší. Ve Václavově u Bruntálu byla Antiochia a ten je zase největší. Ve farním kostele Neposkvrněného početí Panny Marie je tam také sv. Václav. No a prostřední z Václavovů je ten u Zábřeha, kde jsme původně měli kapli Nanebevzetí Panny Marie a druhá byla ke sv. Barboře. Na místě kaple Nanebevzetí Panny Marie je dnes kaple sv. Václava z tuším r. 1936. Více třeba: https://www.mistopisy.cz/pruvodce/obec/18665/vaclavov/ nebo také https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clavov_(Z%C3%A1b%C5%99eh)

dromedar

"... ono čtení z knihy moudrosti, které moudrost našeho magisteria určilo pro slavnost sv. Václava ..."

Ve skutečnosti jsou pokoncilní liturgické texty o českých světcích domácího původu (a jejich redakce je z velké části, pokud ne zcela, dílem p. prof. Matějky), na kongregaci pro bohoslužbu byly pouze přehlédnuty a schváleny.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Díky za upřesnění. Ono stačí, když Řím přehlédne, místní církev už si to nějak udělá.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio