Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Farní zájezd, přetržená gumička a podnětné kázání

Každý rok jezdíme s našimi farnostmi autobusem někam na poutní místa, kde jsme ještě nebyli. Ustálil se pro to termín začátek září. Tentokrát šlo o putování zcela originální, však se podívejte na fotky v odkazu: https://www.signaly.cz/fotky/76125

Než se jelo na pouť, měl jsem pastorační povinnosti do od pátku 8:00 do soboty 1:00, neptejte se proč - zeptáte-li se, stejně neodpovím - fakt o nic nešlo.

V sobotu 1. v letošním září vyjel autobus z Jezernice a už v něm byli poutníci z Podhoří a Loučky, ne však z Jezernice, měli by se polepšit! Farníci z Drahotušské farnosti, pan farář, o. Radomír, 1 farník z Potštátu a já jsme nasedli v Drahotuších, farníci z Hranic měli jednu zastávku v Hranicích, Partutovští 2 v Partutovicích a předposlední poutnici jsme naložili v Potštátě, pak byla zastávka až pro posledního poutníka ve Václavově, mé rodné vsi.

Václavovem autobus projel jen po okraji kolem kapličky sv. Anežky, kterou v r. 2004 světil biskup Mons. Josef Hrdlička. V horní části Václavova je kaple sv. Václava a víc než jednoho Vaška kromě mě jsme v autobuse měli, tak jsem ho povzbudil, že je ve své vesnici. Po cestě do mého rodného farního kostela se autobus zastavil na žádost poutníků (skoro půl autobusu) k potřebám rychlým a projeli jsme kolem farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Svébohově. 

První zastávka byla na Horu Matky Boží v Králíkách. Králíky nás překvapily jako skoro vždycky, když jsme tama jeli, oblačností a sprchou, která nás provázela tu více, tu méně po celý den, jak jsme ovšem mohli vytušit z předpovědi počasí.

V Králíkách jsme byli asi 2,5 hodiny, proběhla adorace, mše svatá a žehnání milostným obrazem. Ministranti pro mě byli skvělým povzbuzením, neb šli ministrovat všichni kluci z autobusu. Já jsem byl povzbuzen, že jsem při mši svaté mohl polovině kostela dát Tělo Kristovo. 

Volný čas jsme mohli využít žel poplatnou prohlídkou ambitů, návštěvou svatých schodů bez poplatku či nákupem upomínek. Hodina mše svaté odpovídala možnému času oběda, místo kterého jsme pokračovali dál.

Neratov byla další velmi hezká zastávka. O. Radomír udělal úžasnou věc, že jen na 45 minut, takže v mnohých poutnících vzbudil touhu podívat se tam znova. Místní pan farář byl velmi povzbudivý a věnoval nám čas mezi svatbami. Opravdu to místo je velmi dobře udělané a poutník tam zažije opravdu krásnou a živou Boží přítomnost tím větší, že i z historie ví, že Bůh tomu místu vždy žehnal a byť to lidé hlavně komunisté rozbili jak mohli, přesto zde zůstalo mnohem víc, než když by to bylo zachováno v původní kráse - Bůh tvoří věci nové.

Deštné nás pak přivítalo deštěm a návštěvou chrámu sv. Máří Magdaleny. I toto místo bylo velmi obohacující a krásné. Pokud se chcete o místě dozvědět víc, pusťte si to:

 

Čas se nachyloval a bylo potřeba se vrátit zpět. Opustili jsme úzké uličky, se kterými měl autobus co dělat a přejeli zpět tentokrát do Lanškrouna, kde měl být čas občerstvení v restauraci U Pastýře. Na objednání jídla však se čas nezdál a tak zatímco tou dobou místní pan farář slavil mši svatou ve filiálním kostele sv. Marie Magdaleny, dal jsem si v restauraci kafe a kofolu (dobrá kombinace) a spolu se synovcem se ještě podívali do farního kostela sv. Václava.

To měl být konec pouti a autobus měl opět vypouštět poutníky, mě a mého synovce blízko domu, v Růžovém Údolí a další pak podle ranního rozvrhu. Stalo se však nečekané: autobus zastavil na rozcestí a začal syčet. Pan řidič zjistil, že něco není v pořádku a že se dá pokračovat v jízdě až po opravě. Podařilo se mu ještě popojet na autobusovou zastávku, kde nejbližší autobus měl zastavit až na druhý den ráno po 5. hodině. 

Bratr pro nás byl autem a správně se rozhodl řidiči pomoci. Závada byla jednoduchá, řešení však složitější. Díky pouhé přetržené gumičce "od zavařovačky" (ale trochu pevnější a tlustější) nebylo možné pokračovat v jízdě, jelikož by nefungovala spojka. 

Jediné dobré řešení byla náhradní gumička (ale spíše celý díl, protože kvůli gumičce za 30 Kč by technický pracovník těžko jel 20 km v noci do zaměstnání), která ovšem v sobotu večer byla těžko k sehnání. Avšak bratr má naštěstí svoje známosti a tak vzal pana řidiče a autobus už neměl ani kdo řídit.

Věc však v tu chvíli byla ve správných rukou, ač všechno vypadalo velmi nejistě. Zprávy přicházely tu horší, tu lepší, doprava se tu neozývala, pak byla zajištěna i náhradní, kdyby náhodou, ale nakonec nebyla potřeba, protože součástka se zajistila a po jejím instalování nakonec mohl autobus po 2,5 hodinách, které jsme strávili taky v Králíkách odjet. 

Divné to jsou někdy ty cesty Boží a nepochopitelné. V Růžovém údolí kromě obrázku Panny Marie a uzavřené společnosti v místní restauraci nic nebylo, nastávala tma a děti měly neplánovanou noční hru, po které šly do autobusu spát, protože byl jejich čas. Ve tmě jedno auto míjelo druhé a to správné auto přijelo až po té dlouhé době. Mnoho farníků se asi modlilo, aby to dobře dopadlo. Tato poutní zastávka poněkud neočekávaná byla velmi výrazná.

 

Na druhý den ráno po noci opět krátké díky poruše autobusu zábřežský pan děkan měl mši svatou a při té mši promluvil velmi pěkný příběh, který se do toho docela hodil.

Jaké jsou Boží cesty? To jeden muž tak také na ně brblal a tak ho navštívil anděl a provedl ho několika událostmi:

Přišli na oslavu. Hostitel oslavoval, že se usmířil s nepřítelem, který mu na usmířenou daroval překrásný cenný kalich. Oslavovali a pak anděl kalich ukradl a šli dál. Muži to bylo velmi divné a anděl mu řekl: "Mlč, takové jsou cesty Boží."

Přišli k pánovi, který byl velmi lakomý. Vůbec je nechtěl přijmout, ale povšimnul si, že v andělově náručí se cosi krásně blýská a anděl mu ten kalich, takovému lakomci, daroval.

Staří manželé žili celý život ve velké bídě a odříkání. S radostí je přijali a pohostili. Když odcházeli, anděl zapálil ten dům. "Takové jsou cesty Boží."

Přišli k převozníkovi a ten byl velmi zlý, nikoho neměl rád, jenom svého syna. Vyžádali si tedy toho syna, aby je převezl. Anděl se zaručil, že se mu nic nestane. Když byli v tom nejprudším říčním proudu, strčil do toho syna a on se utopil. 

To už muž nevydržel  a zeptal se: "Proč si to udělal?"

"Takové jsou cesty Boží! 

Tak poslouchej. Když jsme byli slavit smíření, ten darovaný kalich byl otrávený - zachránil jsem tomu muži život.

Když jsem ten kalich věnoval sobci, on se z něho s radostí napil a zemřel. Mnoha lidem se potom ulevilo.

Manželé v troskách svého shořelého domu našli poklad.

A převozník vychovával syna tak, že by z něj byl v budoucnosti vrah. Takto jsem ho zachránil pro život věčný. A převozník byl smrtí svého syna velmi sklíčen, začal se na svět dívat jinak a také on byl pro nebe zachráněn.

Takové jsou cesty Boží."

 

A přesně to kázání jsem potřeboval slyšet. Dostal jsem odpověď na to, proč to či ono v posledních dnech se zdálo býti špatně. Ale copak já vím, jaké jsou cesty Boží? 

Rozhodně ne takové, jako to, co si vymyslíme. 

Bůh má pro nás mnohem lepší a větší.

Zobrazeno 83×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio