Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Shánění dovolené

Dovolená je pro mě každoročním zápasem mezi odpočinkem a prací jiného stylu. Běžně za celou dobu tvořily mou dovolenou tyto body: ministrantský putovní tábor, Antiochia a farní tábor. Další už byly spíš nějaké drobnosti, někdy jen dovolená pro dovolenou, abych si ji vybral, ač jsem byl stejně jako v práci.

Loni mi z tohoto výčtu po prvé úplně vypadla Antiochia (nutno říci, že když byla Antiochia na území farností, kde jsem pastoračním asistentem, nebyla to zpravidla moje dovolená) a naráz to byly úplně jinak prožité prázdniny.

Letos z toho vypadne i farní tábor, neboť ho máme v Partutovicích a tak jeho příprava i realizace je pro mě v rámci drahotušské pastorace, takže další významný bod pryč. 

Často jsem na dovolenou dotazován, naposledy včera, přičemž jsem za celé prázdniny vybral jen 4 dny ministrantského putovního tábora a zbytek dovolené vyřešený opravdu nemám. 

Mám jen jedinou představu, kterou právě dnes, když se slaví Panna Maria Sněžná, jsem se rozhodl pomalu rozseknout a to, že se po 10 letech podívám do Říma a tentokrát přímo na národní pouť. Do té doby však je ještě docela dost času, ale je zapotřebí vybrat ten správný zájezd. Vybírám podle zkušeností s cestovními kancelářemi, protože nabídek národní pouti je opravdu hodně. Těším se, že uvidím živě papeže Františka.

Tento týden jsem si původně chtěl vybrat další část dovolené a doufám, že si ji i vyberu, neboť je to potřeba. I tělo cítí potřebu odpočinku a loňská zkušenost praví, že není od věci prostě jenom někam vypadnout a dýchat někde jinde, abych se pak dobře nastartoval zase v místě, kde rád vykonávám svou službu. Chci ji vykonávat opravdu poctivě a k tomu je dobré prožití dovolené opravdu zapotřebí.

Dobrá dovolená byla i loni při duchovní obnově na Sv. Hostýně, ze které čerpám doposud. Povinnost absolvovat duchovní obnovu máme však 1x za 2 roky, což je velice moudré, protože nakonec z toho vyjde nějakým způsobem alespoň každý rok. 

A letošek už mám takto zajištěný formou cursilla, na které jsem se chystal několik let a čas na něj jsem si vyčlenil tentokrát mimo dovolenou, neboť z pracovních dní obsahovalo jen jeden pátek, který při 5 a 1/4 hodinové směně se snadno časově nad dělá - navíc cursillo není tolik pro odpočinek, je neustále aktivní po celé 3 dny a prožívání toho vrcholného čtvrtého jde do běžného života.

Takže z toho mě vyplývá, že mám docela dost dní na to, abych vymyslel nějaký aktivní odpočinek, ve kterém nebudu myslet na práci a starosti a budu i nebudu sám. Teď mi však dělá trochu starostí vymyslet si právě tento odpočinek - přemýšlím a můj duch hloubá, jak je to v jednom žalmu, ale pro úplně jiný smysl.

Tak jsem včera pomyslel i na Antiochii, že bych snad udělal nějakou krátkou návštěvu. Když jsem si to však rozmyslel, byl jsem mírně odrazen a také dobře navnazen, aby to za Antiochii také bylo. Ale přímo na místo se podívat nepůjdu - nepřipadá mi to moudré vzhledem k tomu, že v Čechách už se pomalu vrcholí a dojet tam je půldenní maraton a i kdyby mě snad nechali přespat, moc bych Antiochie nenasál, protože za tak krátkou dobu se to nedá, navíc už jsem Antiošácký důchodce, je mi 6 let nad maximálních 35, ač vím, že pár krát s námi na turnuse byl i nějaký ten padesátník (padesátnice). 

Na Moravu se mi tentokrát skutečně moc nechce, důvody raději rozebírat nebudu, abych se příliš nedotkl, ale Boží požehnání bych rád vyprosil pro celé toto dílo.

Už delší dobu přemýšlím nad Svatou Horou (dva svatí, kteří se v nebi nepotkají: Sv. Kopeček a Sv. Hora). Na Kopečku jsem byl nesčetně krát, na Svaté Hoře ani jednou, ale tatínek mi k loňským 40. narozeninám pořídil knížku o Sv. Hoře, tak je to dobrá inspirace se tam podívat a udělat si takovou pouť za Antiochii, jejíž dílo se letos chystá k vrcholu. 

Loni jsem vlastně také dělal pouť za Antiochii, ale jen do Spálova z drahotušské fary o státním svátku na Mistra Jana Husa. A také, když jsem na Antiochii jezdil ještě pravidelně, mnohé své poutě během roku jsem obětovával za Antiochii. 

A po svých Antiošáckých zkušenostech také vím, že Antiochia k mému životu opravdu patří a hlásat Krista nenásilnou formou se snažím právě díky Antiochii a vlastně v Drahotuších jsem podle původního plánu FARKA (farní komunity Antiochie) měl žít antiošáckým způsobem života. A tak Antiochia, ač už na ni pracuje i jiný kněz, novokněz, P. Ondřej Talaš, ovlivňuje můj život pracovně i na období dovolené.

Tímto článkem nemám zdaleka vyřešenou svou dovolenou, ale jistě vím, že i dovolenou řádně promodlím.

Zobrazeno 106×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak vyjíždím, avšak ne na Sv. Horu, ale po stopách sv. Vojtěcha, kde jsem ještě nebyl, neboť sv. Vojtěch je vynikající misionář a také jeden z přímluvců v litaniích k patronům Antiochie. Cíl dnešní cesty je tedy jasný: Libice nad Cidlinou, přes kterou jezdí rychlíky do Prahy. Už moc let jsem se tam chtěl podívat a dnes by tam v 16:00 měla být také mše svatá.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio