Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Cyrilometodějské písně v Husově sboru

Včera jsme měli, jako od r. 2012 pravidelně setkání v Husově sboru v Drahotuších. Bylo to setkání jako skoro vždy velmi hezké a velkolepé i co do účasti. 

Když se setkání připravovalo, měl jsem tu možnost být sám s husitskou farářkou Petrou, nachystala ekumenickou snídani o trochu dřív a bylo to pro mě velmi povzbuzující, protože jsem mohl být otevřenější, než před kolegy ještě z jiných společenství, kde musím dávat pozor, abych nebyl moc katolík. 

Po pravdě, to se mi nedaří ani normálně, prostě jsem katolíkem a budu katolíkem a o katolických věcech se budu bavit i s nekatolíky a přesvědčovat je, že nejen mají smysl, ale jsou pro víru i podstatné. 

Modlitbu růžence se modlím na cestě k tomuto setkání pravidelně a již zcela bez zábran klidně i v husitském kostele při rozhovoru držíce a modlíce se růženec a nikdo kromě pana faráře mi k tomu nic neříká, žádné nelichotivé poznámky, všechno jsme si za ta léta vysvětlili.

Řekl jsem ji tedy naprosto otevřeně, že je pro mě lepší, když společnou modlitbu prožíváme jako hosté a jsme -li tedy u nich, ať je podle jejich tradice, abychom se vzájemně měli možnost poznat. A tak se také stalo.

Včerejší pobožnost byla vzata z formuláře Kalousovy pobožnosti, měla pro nás velmi příjemnou a přehlednou strukturu, slyšeli jsme husitské dialogy, jen se střídali duchovní, což v některých částech liturgie z liturgického hlediska vypadalo komicky - např. když katolický kněz husitským způsobem uvádí společný úkon kajícnosti (nic nepravého tam nebylo, mohl by to říci kdokoli z věřících nebo i kněz podle svého způsobu - hříšnici jsme všichni) nebo zůstanu u katolíků, když uvádí husitské požehnání. Nicméně běžnému věřícímu nic z toho nepřipadne komické.

Jen jsem poněkud zanedbal své liturgické oblečení, vzhledem k teplotě venku jsem volil, jak volím na mši svatou ve všední den - klidně kraťasy, tak jsem se nakonec dohodl, že budu sedět v lavici (co bych dělal mezi duchovními?). Ono totiž není možné, dle mého názoru, v nekatolických kostelích používat ministrantské oblečení pro tyto společné modlitby. Také třeba, když podávám sv. přijímání, mezi pokyny je psáno pouze vhodné oblečení, takže ani na návštěvu nemocných nechodím oblečen jako na katolickou bohoslužbu, proč tedy bych měl jinde se tak oblékat? 

Na na čtení proroka Izaiáše jsem přišel z lavice (začal jsem ho i skončil katolicky, neb předpokládám, že nikdo z věřících stejně nemá Bibli).

Zpěvy byly vybrány zdánlivě katolické. Ejhle oltář a Bože, cos ráčil. V Husitském podání však to má jiná slova a ještě, když to zpívá katolík, to je osobní zážitek, skoro nepopsatelný.

Tak to teď, po cyrilometodějské mši sv. v Drahotuších, se přece jen pokusím alespoň mírně popsat: Je velký rozdíl zpívat katolicky "Ejhle oltář Hospodinův září..." s tím, že každý ví, co je to oltář a po husitsku: "Ejhle oltář víry naši září..." s tím, že nevíme, co je to "oltář víry". Probíraje se při zpěvu textem husitské verze, jsem se často musel usmívat, zvláště, když C+M založili církev v r. 1920, ale ani to nikomu nepřijde divné. Spíše to svědčí o tom, že ti, kteří onu církev před skoro 100 lety založili, měli tyto písně a nápěvy v oblibě a proto je také zavedli do své liturgie tak, aby neznásilňovali mysl katolickou vírou. 

Je však velmi dobře, že nás osoby obou bratří spojují, i když některé církve chtě, nechtě musejí přijmout nějakou cyrilometodějskou tradici, která není v Bibli.

Byla to dobře uspořádaná společná modlitba a věřím tomu, že Bůh rozuměl našemu shromáždění. 

Byl tam také husitskou strom se spoustou modliteb autorů, ke kterým se husitská tradice hlásí a velmi mě překvapilo, když jsem tam našel i hymnus z breviáře. Každý si mohl utrhnout nějakou tu modlitbu, já jsem si teda žádnou neutrhl, ale při společeném agape po modlitbě jsem provokoval trochu kazatele CB Ladislava, který po mě potom chtěl, ať mu utrhnu nějakou echt katolickou, tak jsem mu utrhl onen hymnus z breviáře tuším od Jana Blahoslava. Sám jsem si neutrhl nic, protože husitské modlitby jsou moc dlouhé, kdo se to má modlit.

Inu škoda, že nás tam bylo jen okolo 70, na Velehradě budou desetitisíce.

Kdyžtak se můžete podívat na ne moc kvalitní foto, za čež se omlouvám, ale pravačka mi ještě moc neslouží, musím ju pořádně zrehabilitovat: https://www.farnostdrahotuse.cz/2019/06/21/pozvanka-na-tradicni-ekumenicke-setkani/

Když jsem dával dohromady Infolist na neděli, pročítal jsem si zábřežské farní informace, kde byla modlitba k Panně Marii od Jana Husa a velmi se mi líbila i pro jeho vztah k Panně Marii. Škoda, že jeho následovníci, kteří se k němu hlásí, tento vztah tolik nesdílejí: 

"Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie a pozdravujme ji. Já ubohý, jak budu schopen chválit Svatou Pannu, která je větší než všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečně pozdravit tu, kterou pozdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal, jíž se svěřil Duch Svatý, kterou obdivuje celý svět… Máme k ní tedy přistupovat s bázní a s úctou a chválit ji. Jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni hříšníci? A přece by ani spravedliví ani hříšníci neměli ustávat v její chvále. Neboť v ní je všechna milost Otce, Syna i Ducha Svatého, je v ní plnost milosti pro ni samu i milost, která se vylévá na nás."

A tedy na závěr, než začne přenos z Velehradu, ještě tam vyvstanul krásný vtip: "Cyril a Metoděj přišli o kolo r. 863, takže v té době už se kradla kola."

Zobrazeno 639×

Komentáře

JiKu

Věřím tomu, že v případě osoby VVRH výjimečně neplatí ono Lex orandi, lex credendi.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Modlit se přece můžete s kýmkoliv a za kohokoliv, aby se dostal do nebe. I třeba zbožný muslim se může modlit za mne, abych se stal muslimem a uvěřil v Allaha, by se dostal do nebe on, že mě zabije, když se neobrátím, i já, když mě zabije, protože se na Islám nobrátím, ale tato modlitba mu nebude nic moc platná, když jeho Bůh si zrovna někde odskočil a vůbec lidi neposlouchá, protože je svrchovaným pánem, který si může dělat, co chce a dovoluje to i svým příznivcům, leč náš Bůh mu bude milostiv pro jeho nevědomost, protože On, náš Bůh jak v něj věříme my katolíci, je pořád na přijmu a stvořil nás z lásky a ve své lásce nás také spasí, když vytrváme a nezradíme pravou jedinou katolickou víru. (Náš Bůh je přece katolík - doufám, že to není hereze, to by byl průšvih)

JiKu

Domnívám se, že náš Bůh není katolík, pokud katolík je ten, který věří v určitou konkrétní (byť nejsprávnější) představu Boha. Takže je to hereze, takže je to průšvih.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, ale katolíci mají nejpřesnější poznání Božího zjevení, nakolik platí privilegia římského biskupa, které s námi ostatní vyznání z naprosto nepochopitelných a zcela neobhajitelnych důvodu nesdílí, což se jim bude počítat jako jistý hřích, na kterém bychom se neměli v žádném případě podílet a zjevně jim dokázat, že jejich cesty jsou zcestné a u duchovních je zcela zřejmé, že o tom vědí a proto je nutné k nim jednat přísně, nekompromisně s láskou a tvrdě a taky hrdě.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio