Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

NE či ANO

Rubrika CMTF vypadá, že bude i nadále docela aktivní. 

Sice si užívám roku studijního volna, ale po prázdninách to bude, zdá se, jiné. Zase se vrátím do studijního procesu, protože jsem byl přijat fakultou k pokračování studia a doufám, že budu vzorný student, alespoň minimálně vzorný, aby mi to netrvalo déle, než 2 roky - doktor už ze mě určitě nebude. Mám z této zprávy velikou radost a hlavně se těším z toho, že podle zkušenosti kolegů to prý bude jednodušší, než dojít k bakaláři. Zpráva o přijetí mi došla přesně v den, kdy jsem mohl oslavit rok od promoce, tedy 26.6. To by byl tedy ten úspěch, ze kterého se těším. Bohu díky za to.

Stejně tak tentokrát děkuji Bohu i za neúspěch. 

Vím, že to ode mne není normální, že každý, kdo mě zná, ví, že nemám rád neúspěchy, prohrávat neumím, stále se to učím, ale tentokrát jsem dostal mimořádně kvalitní lekci. 

Dozvěděl jsem se, že jsem neuspěl v přijímacím pohovoru na trvalé jáhenství a byl jsem za to velmi vděčný o. Pavlovi, že mi to zavolal (na papíře mě to pošta ještě nedoručila - někde se to zadrhlo). Sdělil mi to s laskavou starostlivostí, kterou jsem od něj zakoušel již od okamžiku, kdy jsem projevil svůj zájem o službu trvalého jáhna. Po celou dobu nebyl nijak nevstřícný, ale právě naopak ve vší komunikaci příznivě řešil všechno potřebné a odpovídal na všechny výzvy.

Šel jsem tehdy k pohovoru s velikou odevzdaností, ostatně pokud jste nečetli, tak tady: den-v-rukou-bozich

Otec Pavel se poctivě zmínil i o příčinách, přičemž jednu z příčin, tu nejzávažnější, jsem si znova vybavil tu chvíli v oněch 10 minutách, kdy jsem vytušil, že na tu konkrétní položenou otázku, jsem dal špatnou odpověď, ale zcela upřímně, přesvědčivě a uvědoměle, protože Drahotuše, ač mi dělají mnoho vrásek, mám je velmi rád a druhou možnou odpověď na onu otázku jsem nedal, jelikož jsem považoval za nepravděpodobné, že by v jednom roce jedna farnost dostala dva jáhny, takže zřejmě ani ta by nebyla správná. 

Takže už v konkrétní chvíli jsem vytušil, že jsem neuspěl a žil jsem s tím 14 dní, než jsem se to dozvěděl definitivně, ale byl jsem připraven, protože ony přijímačky ve všem splnily mé očekávání.

  1. Konečně jsem se odvážil vložit své mínění o povolání do rukou církve, která je k tomu povolána a musí se žadateli vyjádřit.
  2. Dostal jsem jednoznačnou odpověď - tedy, jak říká Pán: "Vaše řeč, ať je ano, ano, ne, ne. Co je nad to, je ze zlého."
  3. Komise rozhodla, že nejsem povolán k trvalému jáhenství naprosto svobodně. Nelze tedy říci, že služebníků je tak málo, že vezmou kde koho. Církev opravdově zkoumá povolání a Bůh si zve své služebníky.
  4. Svobodně a s radostí jsem přijal i toto NE právě proto, že jsem očekával odpověď na svou otázku ohledně svého povolání, takže sice mi to nebylo jedno, ale chtěl jsem konkrétní svobodné rozhodnutí, ať už bude jakékoliv.
  5. Podle svého svědomí jsem udělal všechno proto, abych mohl toto rozhodování podstoupit a byl jsem velmi potěšen, že jsem zakoušel po celou dobu velmi laskavé přijetí.
  6. Pokud Pán chce, abych mu sloužil, ukáže mi cestu, jak mu mám sloužit. Uvědomil jsem si, že kněží, kteří byli vysvěceni v pozdním věku, také jistě hledali své povolání pečlivě, i když dlouho.

Tak tedy v den Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova mohu upřímně děkovat, že toto Božské Srdce mě pojímá svou láskou se vším, co jsem a co mám. Chci, aby co nejvíce bylo pro Pána, když už není v mých silách, aby to bylo všechno.

 

Zobrazeno 1761×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Maruško, díky moc za povzbuzení.

Každá zkouška má svou náročnost a nakonec chtěl jsem ji podstoupit alespoň teď, když jsem to propásl jindy. Dost o tom mluví i tento článek, který to všechno odstartoval: https://vvrh.signaly.cz/1903/boj-o-velke-rozhodnuti, ale tím hlavním motorem byl o. Radomír: https://vvrh.signaly.cz/1904/do-seminare-se-nechystas

O svém duchovním povolání jsem přesvědčen dlouho, jak se bude realizovat, v tom jsem trochu jako prorok Jonáš, a toho se děsím mnohem více, když Bohu stále dávám najevo svou lenost, své: "Bože, ty to ode mne asi chceš, ale mě se nechce tomu věřit." Zatím mě Pán Bůh do všeho "dokopal" počínaje ministrováním. Stále víc cítím, že Pán mě zná a obdivuji spíš tu Boží trpělivost s námi, když často říkáme na rozdíl od Panny Marie NE Bohu.

Lenochod

OK, tak to si přečtu později ty články :) nějak jsem teď dlouho nebyla na signálech, tak dočtu :)

Zobrazit 10 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio