Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Modlím se třeba jinak, ale v jednotě a jsem misionář!

Jednota v modlitbě s celou církví je velmi důležitá. 

V čase, kdy církev bdí na modlitbách před slavností Seslání Ducha Svatého jsem si to tak uvědomil. Jsme jednotní v tom, že se modlíme společně a společně vyvrcholíme svatodušní vigilií a slavností Seslání Ducha Svatého, kdy apoštolům všechny národy rozuměli a Duch svatý způsobil a stále působí, že se církev šíří.

Mám několik novén k Duchu Svatému a každá z nich je trochu jiná. Na webových stránkách farnosti doporučujeme jednu konkrétní, ale já sám se tuto konkrétní ani žádnou jinou novénu, kterou mám, nemodlím. Přesto se chci připravovat na veliké vylití Ducha Svatého devítidenní modlitbou tak, jak prvotní církev setrvávala v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou Matkou Marií a jeho příbuznými, jak o tom píší Skutky apoštolů.

Jen jsem si tak uvědomil před několika dny, že zatímco svatodušní novénu se modlím každý rok pravidelně k slavnosti Ducha Svatého (k biřmování se mi to většinou nedaří), nikdy se mi ještě nepodařilo pomodlit se novénu k Božímu milosrdenství. 

Nevím zcela jasně nakolik se pohybuji na šikmé ploše, ale rozhodl jsem se, že v čase, kdy se modlí novéna k Duchu Svatému, budu se tuto novénu modlit formou novény k Božímu milosrdenství. Je to sice trochu jiná novéna, ale prožívám, že se modlím s církví a prohlubuji vztah také v modlitbě k Božímu milosrdenství. Vždyť Nejsvětější Trojice vše tvoří v jednotě.

Toto jsem si uvědomil také proto, že jsem teď byl na Velehradě, kde probíhal seminář o misijním poslání, z něhož jsem si odnesl mnoho, ale také myšlenku, že každý z nás křesťanů ve své povaze je povolán konat misie. Není to jen výzva na konci mše svaté, ono: "Jděte, jste posláni!" Je to mnohem víc.

Naše poslání je hlásat Krista a být s Kristem!

To, že jsme každý jiný je velká výhoda, ale jen potud, pokud jsme v jednotě, přičemž nemusíme být v uniformitě. Být za jedno s Kristem bylo heslo jedné arcidiecézní ministrantské pouti právě na Velehradě, kde se pojí východ a západ.

Když byl ten seminář, měli jsme společnou mši svatou právě v kapli Matky jednoty. Ano, právě Panna Maria sjednocovala učedníky modlící se ve večeřadle a Eucharistie nás též všechny sjednocuje ať už východ nebo zépad. Slavíme Nejsvětější oběť, kde se nám dává poznat Pán jako se dal poznat učedníkům v Emauzích, když fractio panis.

Uvědomuji si, že svatá liturgie a mše svatá co do vizáže jsou velmi rozdílné (mše svatá nově i tradičně vypadá též velmi podobně, nikoli však stejně) a texty Písma Svatého se také předkládají pro stejnou příležitost jiné, ale každá mše svatá či liturgie je v jednotě a za Kristem jdeme všichni společně.

Modlitba každého člověka je jiná, ale přece Pán nám přichází vstříc a slyší každého.

On sám nejlépe ví, co potřebujeme a že naše přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí. Nastává zde otázka koho mezi sebe brát a koho ne. Ale svaté příjímání je od toho slova přijímáním, že přijímám každého a společně se vydáváme cestou následování Krista.

A když je člověk nevěřící?

Tak jsem mu misionářem a vydávám svědectví. Není to vůbec jednoduché, ale je to velmi důležité, jestli se chceme všichni s Pánem veselit a radovat, protože tento ztracený syn byl mrtev a zase žije, byl ztracen a je nalezen.

Když člověk v dospělosti nalezne křesťanského Boha, je to veliká radost pro úplně celou církev, tedy pro církev, která je zde i pro tu, která se čistí pro nebe, tak pro všechny svaté v nebi.

A můžou být misionáři i děti?

Ano, může každý na svém místě a řekl bych, že od nejmenšího miminka. Papežské misijní dílo dětí dokáže sjednotit děti věřící i nevěřící. Děti umí pomáhat dětem a dělají to rády. Někdy jim je to bližší, než zbožnostní úkony, ale ani ty jim nejsou cizí. Spíš je problém pro některé dospělé, kteří si myslí, že když by přišli do kostela, "mohl by na ně ten kostel spadnout". Ale nebojme se, většina našich kostelů má konstrukci docela pevnou.

Být na mši svaté je veliké povzbuzení pro náš křesťanský život, eucharistie je ten nejdůležitější pokrm. Modlit se je spočinout v bezpečné náruči Boží, modlit se společně je tvořit nebeskou atmosféru a křesťanský život nás společně vede do nebe. 

Zobrazeno 180×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio