Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Když si prvňák čte vysvědčení...

Jak jsem psal v předchozím článku katecheta-pise-vysvedceni ...pokračuji tím, jak na to děti reagují. 

Moc se mi nedostávalo zpětné vazby, než o. Radomíra, který mi k tomu často říkal, že jim to píšu moc dlouhé. Ano, v tom předchozím článku jsem také psal, že je třeba psát krátce, ale toto se mi moc nedaří dodržovat. 

Sice jsem některé reakce od rodičů či dětí slyšel již dříve, ale nevěnoval jsem tomu zas tak moc pozornosti.

Přestože je GDPR, přece jen bez uvedení jmen, překopíruji část některých hodnocení, ke kterým jsem ne náhodou dostal zpětnou vazbu od dětí či od rodičů. 

Vysvědčení jsme letos dětem dávali o Slavnosti Nejsvětější Trojice a v Drahotuších při příležitosti prvního svatého přijímání. Děti, které nebyly v kostele, se svým vysvědčením ve škole chlubily a já během týdne jsem navštívil školy a ostatním dětem vysvědčení předal také. A jelikož už někteří vysvědčení měly i ode mne, položil jsem jim pro mě důležitou otázku: "Neměl(a) jsi z toho doma nějaký průšvih?" Děti, samozřejmě, nechápaly, proč by měly mít průšvih za jedničku z náboženství, ale jejich odpovědi na tuto provokativní otázku stály za to:

"Já jsem si to přečetl jenom k té jedničce, ale neboj, dočtu si to." 

Jeho rodiče mi říkaly hned po mši sv., že jsem ho dobře vystihl. "Milý ..., velmi dobře se mi píše pro Tebe vysvědčení. I když Tě zrovna nevidím, živě si Tě dokážu představit, když budeš číst tyto řádky (i když asi to budou číst spíš rodiče). Na Tobě je vidět každá radost, kterou prožíváš a jako dobrý herec se dovedeš vcítit do každé role a jsi zcela přesvědčivý. Když by Tě napadlo vyprávět příběhy z náboženství, měl bys zajisté spoustu posluchačů, protože skvěle umíš na sebe upoutat pozornost ostatních. ..."

Tři tečky budou často používané, protože žádný text zde nesmí zůstat celý, z čehož ovšem vyplývá, že pro prvňáky je to vynikající k procvičování si čtení. Nevyhýbám se občas slůvkům, kterým prvňáci ještě nemusí rozumět, hlavní je, aby se to líbilo dětem i rodičům. 

Třeťák si to přečetl hned a hned mi na to reagoval s úsměvem: "Ty jsi sprostý!" Nepoužil jsem sice žádné sprosté slovo, ale mé povzbuzení začínalo: "Milý ...,  letos jsem viděl, že bys raději, než náboženství dělal cokoliv jiného. Jsi všestranně nadaný dobrý žák, rozený vůdce party, ale jedno Ti schází: ..." Nicméně vysvědčení má být povzbuzením a tak text vrcholí příznivým povzbuzením, co dobrého by mohl dále ještě více rozvíjet. Je však velmi důležité, jak jsem psal v předchozím článku, aby vysvědčení bylo také pravdivé.

Vysvědčení jsem jim psal zcela osobně a s vědomím, že to bude pravděpodobně číst i někdo jiný, ostatně na to jsem docela spoléhal: ...Když jseš v kostele, je na tobě vidět, že dáváš pozor a víš, co se při mši sv. děje. Dovedeš také dobře pozvat své kamarády: „Budeme se modlit. To je ízi!“ A tak s velkým nadšením jsi účinně pozval kamaráda. Tvé reakce na otázky jsou také promyšlené, i když třeba ne úplně správné, ale mají vtip. ...

Nejvýraznější zpětnou vazbu jsem však dostal, když jsem rozdával vysvědčení ve škole v rámci školní družiny. Děti jsou občas vychovávány tím, že se ukazňuje jejich občasná neposlušnost učením. To učení ovšem musí někdo zadat a co zadat na konci školního roku? Většinou prvňáci něco píší, ale co? A tak jsem dal paní učitelce takový neslušný návrh: "Ať si přečte své vysvědčení." Moc dobře jsem věděl, co jsem tomuto človíčkovi napsal do povzbuzení a byl jsem moc zvědav, jak se mu bude líbit. 

A on si s radostí své vysvědčení donesl a začal ho pěkně číst paní učitelce (a na prvňáka opravdu velmi pěkně). A viděl jsem tak paní učitelku, jak na to reaguje, občas ho zastavila, zeptala se, zda tomu rozumí a čemu nerozuměl, mu hned vysvětlila. Byl to dlouhý text (65%  strany formátu A5 velkým písmem), ale viděl jsem, jak se paní učitelka usmívala a s jakým nadšením si to žáček pozorně přečetl skutečně celé. A na závěr jsem se ho zeptal: "Líbilo se ti to?" A ani jsem nepotřeboval jeho odpověď, přímo jsem ji viděl i beze slov, ale přece mi to řekl i slovně.

A co bylo v tom povzbuzení? "...Když je teď konec školního roku, vidím, že jsi mnoho věcí objevil a jsi stále šikovnější, dostáváš větší rozhled a jdeš pořád dopředu. Bojuješ dobrý boj a je vidět, že máš velmi dobrou vůli postavit se všem výzvám, které přicházejí. ... Jsem moc rád, že ses před Vánocemi zapojil také do divadla a dokázals vydat ze sebe opravdu hodně. Jsi na dobré cestě v objevování a já doufám a věřím, že vytrváš a budeš stále lepší."

Asi tomu článku chybí ženský prvek. I holkám jsem psal vysvědčení, ač letos tvořily menšinu mých žáků: 4 holky, 8 kluků a já jsem taky kluk. Ale byste věřili, doplním: "Milá ..., první rok ve škole bylo zcela jasně vidět, že sis užívala plnými doušky a těšila se na všechno nové, co Tě čeká a také na náboženství. Máš veliký dar krásného úsměvu, umíš tvořit dobrou partu, zaujmout rozhovorem, jsi poslušná v učení i v zábavě a vždy připravená na všechno, co budeme dělat. V každé hodině jsi byla dobře naladěná jako vynikající hudební nástroj. ..." 

Naše poslední hodina v Drahotuších probíhala na faře den po prvním sv. přijímání. K tomu o. Radomír připravil ze starého přístroje na pečení hostií speciálně hostie a tak ten zbytek jsme s prvňáky vykrajovali a velmi je to bavilo. Což o to, potřeboval jsem také nějak spotřebovat naše farní katolické chipsy. Při té příležitosti jsem dětem dorozdával vysvědčení. Velmi důležitá při rozdávání vysvědčení velmi dobrá atmosféra a pokud možno i celé náboženství má být dobrým společenstvím, které se baví o Božích věcech.

Vysvědčení je jistým svědectvím o tom, jak jsme společně objevovali cesty tímto světem ke spáse. Mnohem důležitější však je, aby naše vyučování bylo svědectvím žité víry a abychom dokázali spolupracovat s rodiči na zvěstování evangelia doma, ve škole i ve světě. Proto vidím jako užitečné, aby vysvědčení bylo radostí a povzbuzením ve víře, nejen papír, že žák absolvoval náboženství s klasifikačním hodnocením známkou "1".

Zobrazeno 522×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio