Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Bohu díky za Boží Tělo

Teď budu psát strašně nerozumě, ale přesto budu psát. 

Tělo Kristovo je největším pokladem církve. 

Já se každý rok moc těším na tuto slavnost a potom na slavnostní eucharistický průvod - za posledních 14 let neděle po slavnosti Těla a Krve Páně neprobíhala jinak, než nejméně jedna mše svatá a jeden průvod (nejdříve 3 mše, 3 průvody nebo později jen 2 mše a průvody,  či 1 mše sv. a 2-3 průvody, včera tedy verze 2+2). I před tím jsem to prožíval nejméně v den slavnosti (či v předvečer) a jen ve Štítech 1x po r. 2000 na přeloženou neděli (to pro mě bylo nové a zatím nejlepší, protože kromě přiděleného kadidla jsem neměl nic na starost).

Příležitostně, také dnes, jsem se díval také na přímý přenos z Říma.

Zcela bezchybná úroveň římské liturgie, jaká je vidět z přímých přenosů na TV NOE, je pro mě minimálním měřítkem správných liturgických oslav. 

A skutečně si můžeme všimnout, že při liturgii v Římě a vůbec s papežem je...

všechno do nejmenších detailů vypilováno, že není v lidských silách udělat jedinou chybu. 

Minimálně takto bychom měli prožívat liturgii, neboť nebeská liturgie, na kterou se chystáme a která je měřítkem nejen možného, ale i povinného maxima, bude dokonalá naprosto zcela a zcela dokonale v ní budeme oslavovat Boha. Jen tam dojít správným nejen liturgickým směrem, protože jinak by to byl průšvih.

Naše tragédie je však v tom, že naši liturgii zdaleka nemáme ani na té nejminimálnějí úrovni, jakou slaví v Římě a všichni křesťané celého světa. Naše vesnická liturgie ve farním kostele je naplněna velkým množstvím chyb, nepřesností, svévole a dalších přehmatů - prostě nám to nejde tak, jak by to mělo být a nevím, co by se s tím dalo rozumného udělat.

Dnes díky tomu, že v Drahotuších jsme měli mši sv. v 8:00 a pak Boží Tělo v Partutovicích v 15:00, jsem si vyslechnul skrze TV NOE také katechezi papeže Františka o tomto nedělním poledni, kde nás pozval třeba jen k sledování televize a k tomu nás TV NOE také pozvala. Díval jsem se a bylo to moc hezké a zcela dokonalé, jen to začínalo až druhým čtením, protože nějak propásli papežův začátek.

Ano, vyrážíme do ulic s Kristem, který nás vede. Krista, kterého máme nést lidem, neseme ulicemi měst či celým náměstím. Lidé mohou vidět živého Krista ze svých domovů a máme velkou šanci jim vydat svědectví, že si stojíme za Kristem, i když to může vypadat, že nás je málo.

Ano, moc se těším, ač se moc netěším z toho, když mám na starosti více, než málo věcí a nemám šanci se s nimi podělit s dalšími, protože prostě nejsou zrovna na blízku a nevidí potřebu, abych neměl plné ruce a nemusel myslet od začátku mše svaté na to, kdo udělá to či ono, aby to proběhlo důstojně a krásně. 

Kdyby mě napadlo, že to může jít důstojně a krásně beze mne, jak moc by mě to prospělo pro klid. Kdo nic nedělá, nic nepokazí. Pán by si beze mne poradil, ale můj problém by byl, že to bylo beze mne. 

Nemusel bych dělat nic, ale také bych z toho neměl nic, než zcela nevyčíslitelnou škodu, že jsem nic neudělal a přitom bych mohl být na blízku a dělat alespoň něco, i když nedokonale a neuměle, přesto však k radosti ostatním věřícím, církvi a v neposlední řadě i vlastní, protože sloužit Pánu dává velikou radost.

My máme Krále jediného a nejvyššího Pána ve vší jeho důstojnosti  a jeho samého přijímáme v Eucharistii,...

které právě na Slavnost Božího Těla chceme vzdávat nejvyšší hold. 

Já při tom chci jen to, aby všechno klapalo a aby to vypadalo a bylo dokonalé, protože náš Pán je dokonalý. A když je to moje chtění, je to můj problém.Teď sám se tomu mohu smát, ale vůbec to není k smíchu, spíše z toho přístupu je člověk zcela zklamaný a zdrblý a jen Pán ví, že mi to neděli nepokazí, když si uvědomím svou hloupost (horší, kdybych v té hlouposti zůstal).

Ještě mám jednu velkou věc, za kterou mohu děkovat. Kdybychom neměli biskupy, neměli bychom kněze ani jáhny, kteří nám hlásají Boží Slovo a Eucharistii. 

Bohu díky tedy i za církev. 

A biskupovi vděčím také já za to, že se mohu dotýkat eucharistie a podávat ji jiným i sobě, jak mi to milostivě dovolil. Nikdy se nedotýkám eucharistie bez vědomí a dovolení kněze a vždycky s velikou úctou a respektem. 

Tím větší radost mám právě o Slavnosti Božího Těla, ač bych to nemusel být zrovna já, kdo vypomáhá s podáváním eucharistie. Bohu díky je těchto služebníků víc, i když stále málo, proto je třeba prosit Pána, aby poslal dělníky na svou žeň. 

Jak vzácný a veliký je dar Eucharistie, který nám dal sám Pán Ježíš. 

Já se mohu a chci účastnit oslavě toho daru se vším, co jsem a co mám, i když jsem nedokonalý, i když nestojím za nic (budižkničemu), neschopný, nemožný a mám v sobě ještě obrovskou spoustu ne, přesto Pán mi dává mnohem více radosti i z těch všech ne, které mám či které jsem přijal a je potřeba mu to svoje odevzdat, aby mohl být oslaven On, Pán. 

Nemohu se chlubit ničím jiným, než svými slabostmi a ukazovat na toho, kdo mi dává sílu. A ten, kdo mi dává sílu je Pán pánů a Král králů, dnes na trůnu Nejsvětější svátosti.

A tak i když prožiji tuto slavnost nedokonale, když si tuto slavnost sám kazím svými hříchy, přesto mohu slavit, znovu jít za Kristem a být za jedno s Kristem, jít pořád dál a...

stále se sytit tím nejvzácnějším pokrmem, kterým je eucharistie.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio