Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

"Začneme s májovými"... "Budeme se modlit. To je ízi" aneb májové pro děti

Když je květen, dělají se májové. Původně to byly pobožnosti pro děti, dnes to někde vypadá jako záležitost zbožných staříčků.

Jako dítě si pamatuji, že nás byla plná kaple babiček, dědečků a dětí, co chodili do kostela. Scházelo se denně a ta dennost v mé rodné vesnici vydržela až do předloňska - už je to jen 2x týdně.

V rámci pastorace jsme se to snažili oživovat pro rodiče s dětmi a poslední roky to funguje docela dobře hlavně pro maminky s dětmi školkáčky a prvního stupně základky 1 - 2x týdně.

Zpíváme a modlíme se a také se čte příběh a soutěží. Za našeho dětství byla jen básnička, zpívání, příběh pro všechny a litanie.

Letos se nám podařilo uspořádat dětské májové ve všech třech farnostech. 

V Drahotuších to bývalo v parku za kostelem, letos však třetí rok na farním dvorku za pěkného počasí, za špatného v kapli Panny Marie Lurdské. Letos jsme se scházeli jako loni v pondělí a úterý. Poslední neděli v měsíci pak bývá MAMAZAS - tedy malá mariánská zahradní slavnost, kdy se přidají ještě soutěže rodin a opékání.

V Partutovicích to bylo občas, když byly děti, tedy v nejbližší době loni a letos 1x v týdnu - letos tedy ve středu. Věta z nadpisu patří Šimonovi, který vydal tak krásné svědectví o modlitbě, že tím oslovil svého kamaráda a chodí spolu. Jsou to vynikající kluci a jsem tomu rád, že se dokážou nadchnout a tvořit partu. V náboženství to vidím, že právě tyto dvě věci v nich musím pěstovat.

Zvláště však chci napsat o Potštátě, kde jsme se začali scházet prvním rokem (ještě jsme se nevyfotili, jinak foto zde:https://www.signaly.cz/fotky/74972)

Bavil jsem se s maminkou, která bude mít příští rok prvňáčka a vyjmenovala mi kolik dětí by mohlo být v prví třídě náboženství, jenže nechodí do stejné školy, leč někteří rodiče dávají děti do Hranic. Dokud však jsou ve školce, jsou spolu. Nadchlo mě to a protože školku jsme si před vánocemi pozvali do kostela Panny Marie a vím, že se jim tam líbilo, hned jsem ji řekl: "Začneme s májovými." Každý čtvrtek. "Cože? každý čtvrtek?" A jsem moc rád, že to funguje.

Hedvika to domluví, já zajistím program a o. Radomír nás podpoří - každý čtvrtek v 16:30 v kostele Panny Marie v Potštátě asi tak na 15 minut. Mimochodem, dětí se napočítalo až 7, což je vynikající.

První květnový čtvrtek byly 4. Na májovou jsem si vzpomněl až v Potštátě, takže honem něco vymyslet, nic nemám, jen kostel Panny Marie. Pak mě napadla myšlenka, zavolal jsem Hedvice, zda by nemohla opatři panenku. "Vždyť já mám dva kluky!" Dopadlo to dobře - povídali jsme si o Panně Marii a o maminkách a měli jsme i panenku. Naučili jsme se pampelišky a vyvrcholili vždy modlitbou Zdrávas, Maria podobně jako při dětské mši Otče náš. 

Na příští májovou si měli přinést nejoblíbenější hračku, avšak další čtvrtek byla besídka ve školce a koncert ZUŠ, adorační den a mše sv., tak na májovou nebylo kdy. Čekal jsem tedy v určený čas a modlil jsem se růženec za ně všechny a nejoblíbenější hračku si vzali příště.

Tu májovou jsme si zopakovali pampelišky, naučili se Moje malé světýlko a povídali si o hračkách, které děti donesly. Pán Ježíš byl také dítě a také si mohl hrát a tím hraním se učil. Hračka vždycky něco představuje a baví nás si s ní hrát a tím se taky učíme. Já jsem si vzal malou opici a tak jsem dětem říkal: "Co mi připomíná ta opice? Na světě jsou přece opice, dělají nám radost a je dobře, že je Pán Bůh stvořil. Hračky si donesly i ty děti, které s námi posledně nebyli.

Následující setkání jsem jim slíbil pouť k Panně Marii Pomocné do Kovářova.Domluvili se, že přijedou na kole a skutečně přijeli. I já jsem chtěl přijet na kole, ale bohužel mě nějakou dobu bolela ruka a tak jsem navštívil lékaře a lékař mi dal na ni sádru, takže smůla, musel jsem pěšky. Slíbil jsem pouť, připravil jsem pouť, ale trochu jinak. Zopakovali jsme si Světýlko a naučili se Kdo je pánem džungle. Povídal jsem o tom, že si máme vzájemně pomáhat a také, že Panna Maria se stala pomocnicí všech křesťanů. Nejvíce lidem pomohla, že řekla ANO a mohl se narodit Ježíš a na závěr prémiově jsme si povídali o pouti a poutních atrakcích: "Kolotoče ani cukrovou vatu nemáme, ale že jsme si udělali pouť máme tu balónky a schoval jsem u Panny Marie lízátka. Je jich přesně tolik, co nás. Kdo najde, může si vybrat balónek. A kdo našel nejméně vybíral první a nejvíc balónků." To vítěze velmi potěšilo, že se i s velkou radostí o svou výhru dělil. A aby toho nebylo málo, tak babička jedněch dětí donesla pro všechny poutní koláčky.

A jak to bude příště, nebudu předesílat, ale potom to určitě dopíšu.

Pomocnice křesťanů, oroduj za nás!

 

Zobrazeno 1506×

Komentáře

JiKu

Pamatuji si májové, když jsem byl ministrant tak 10letý. Ale to nebylo tak infantilní.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Jo, když je to speciálně pro předškoláky a není tam nikdo jiný, jen ještě pan farář a rodiče kvůli dětem, tak je to taková mateřská májová. Ostatní mají svou po mši svaté.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Mezi předškoláky je jedna čtvrťačka. Byla jediná, která přišla na poslední májovou - ne proto, že by se děti netěšily, ale proto, že je chytil nějaký bacil a ještě nějaký další program do toho vlezl. Květen a červen je plný akcí, a tak jsme se nenechali odradit a protože přišla i s babičkou, udělali jsme si takovou májovou, na jakou chodí každý den v Kovářově mezi ostatními babičkami (tedy kromě čtvrtka, kdy je mše sv. ve farním kostele, kde se scházejí i všichni z májové z Kovářova, takže u Panny Marie jsme zaplnili volný den pro dětské májové.

Jelikož tedy bylo Nanebevstoupení, zazpívali jsme si Lásku Kristovu, pak desátek o nanebevstoupení Páně, povídání o nebi a Loretánské litanie, které jsme zakončili Madonou.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio