Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Katolík je vetřelec

Když jsem ještě byl student v Luhačovicích, byl jsem jednou na návštěvu u evangelíků a na konci bohoslužby se všichni představovali. Byli to dobří evangelíci z různých končin země. Já jsem toho o nich mnoho nevěděl, jen to, že jsem jediný katolík - inu kdo by tam šel, když už na mši svaté byl a jejich bohoslužby mají do mše svaté daleko. Začal jsem tedy své povídání tak, že se jsem mezi nimi jediný vetřelec a duchovní mě ujistil, že katolíky jako vetřelce neberou. Tuto chvíli si živě pamatuji, i když se už ani nevím, ve kterém jsem byl ročníku, mým motivem k účasti původně byla čistá zvídavost, která časem přerostla v současnou lásku k liturgii. Od té doby mám živý zájem i o liturgie našich spolubratří a při studiu teologie i o ty pohřební. 

Tak jsem předevčírem byl na pravém husitském pohřbu nádherně zpívaném husitskou farářkou s mnohými modlitbami a o životě zesnulého, s mnohými a projevenými city a přáními k životu věčnému. To všechno a ještě mnohem více mi činí radost, že to můžeme sdílet. 

Ale můžeme mnohem víc - můžeme milovat a jít dál. 

Když mě pak Petra, farářka, ukazovala fotky z historie sboru, byl jsem překvapen a vedlo mě to k zamyšlení, že původně v tom kostele měli i mřížku - jaká musela být velká jejich zbožnost, že i když z našeho pohledu objektivně ve své slabosti odpadli. I když se jsme nejednotní, nad mnohým můžeme žasnout. 

Ale je velká škoda, že jako křesťané - katolíci jsme často pronásledováni pro svou víru mezi ostatními křesťany, kteří si tak říkají a potřebují členy, že ne bratry v Kristu, že jsme si soupeři a ne bratry. 

Většiny církví se tato výtka netýká a jsou těmito bratry taky pronásledování, ale škoda těch, kterým je to třeba říct, že tak vlastně sami sebe usvědčují z nevěry evangeliu. 

A toto snad jako naschvál napíšu na svátek sv. Jana Nepomuckého, kterého jako málo Čechů znají lidé na celém světě. A ještě navíc těsně před naší tradiční ekumenickou snídaní.

Sdílet

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH) Sbor v Drahotuse začal hned od počátku a bohoslužby slavili po nedělní na náměstí před kostelem, což se panu faráři nelíbilo a tak jim obec pronajala místnost, do které se nevešly, protože byli z cel

Vojtěch Hýbl (VVRH) celého děkanátu, tak si postavili před 84 lety ten kostel, chrám který byl plný a po válce koupili v Hranicích synagogu, kde se jich teď každou druhou neděli asi sedm. Drahotuse už jsou jen velmi výjimečně využité a přišli i o jméno náboženské Obce Drahotuse se sídlem v Hranicích. Nejvýznamnější farář obce byl biskup Sedláček

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio