Jak ministranti hlásají evangelium v Olomouci aneb ministrantský den

Nejprve to začlo scházením se malých skupinek a tvořily se větší a větší, až jich bylo hodně - ministrantů, jejich doprovodu, kněží i všech spolupracovníků. Když se křesťané scházejí, je to někde vidět.

V olomouckém kněžském semináři, kde jsem byl den před tím, jak můžete číst tu. začalo další, tentokrát však velké dobrodružství. Sjeli se ministranti z celé olomoucké arcidiecéze prožít svůj den a hlásat evangelium.

Potom, co se rozešli do skupin, se všichni vzorně připravili a vypravili do kostela Panny Marie Sněžné, kde o. arcibiskup Jan slavil mši svatou právě pro ně. Liturgický průvod se odebíral k oltáři převážně v červené barvě rouch. Dovtípil jsem se, že zřejmě bude mše svatá a texty k Duchu Svatému a jak jsem pak v parku pod seminářem zjistil, celý den měl motiv z listu apoštola Pavla Galaťanům o ovoci Ducha Svatého. K tomu ovoci totiž byla zaměřena jednotlivá stanoviště. Také skupinky nesli jména měst, kterým sv. Pavel napsal nebo je navštívil. Velmi mě byli sympatičtí Antiošané, jistě víte proč. Kdo neví, ať se inspiruje: www.antiochia.cz.

Nicméně naši skvělí dva ministranti Štěpán a Robert obsadili skupinku č. 13, která měla nápis Efesané. Takových skupinek ovšem bylo víc, soutěžili ve 3 věkových kategoriích, takže naši byli zelení Efesané a do skupinky dostali asi 28 dalších kamarádů.

Při mši svaté je otec arcibiskup vyzval, aby si tu radostnou zprávu nenechali sami pro sebe. Vzhledem k tomu, že podle odhadů bylo kluků 800, byl tento úkol pro ministranty velmi snadný, protože 800 lidí je skutečně vidět a v řadách kolemjdoucích nutně vyvolávalo otázky. Jednu z nich jsem od náhodného kolemjdoucího slyšel: "Co se to děje? Vždyť školy mají volno."

Pro mě jako doprovod byl ten den zážitkový úplně jinak. Spolu s panem farářem jsme si své kluky umístili, pak jsme se šli zaregistrovat a mohli prožít zbytek dne po svém. Tak jsem to také udělal. Oběd byl sice pro všechny připravený v semináři, ale řekl jsem si, že přece jen se půjdu podívat, co mají v Olomouci dobrého.

Tak místo skvělého kuřátka jsem měl k obědu nádheně ozdobenou husičku v nejmenované restauraci, kde berou stravenky. Pak jsem šel do parku, abych se modlil, sledoval dění a potkal spoustu perfektních kluků, které znám i odjinud, jakožto i další kněze či jejich doprovod. A tak při růženci jsem stihl ještě spoustu pozdravů, pohledů a rozhovorů, ovšem novinám jsem rozhovor neposkytoval, byl jsem přece jen doprovod. Ač o nás taky projevili zájem, řekl jsem jen, že k tomu není, co dodat.

Po růženci jsem dostal chuť na zmrzlinu a tak s posledními korunami v kapse, jelikož byl státní svátek a já jsem to nevychytal (ještěže jsem měl v restauraci stravenky), jsem se vydal do města. Tam probíhala akce mnohem hlučnější, patrně jarmark, ale nikdo se neptal, co se to děje, všichni věděli, co se děje.

Následně jsem se chtěl vrátit zpět do parku, ale potkal jsem tolik lidí, kteří šli opačným směrem, že jsem nakonec strávil krásné chvíle adorace u sv. Mořice. Když už jsem z tama ocházel konečně do zamýšleného parku, naráz všechna ta banda s různými pokřiky, jako třeba Anti-hošané, šla záhadně proti mě, tak jsem pochopil, že do parku už nemusím, protože všichni spěchají na vyhlášení výsledků.

Byl to nádherně prožitý den s Bohem a vzpomněl jsem si při tom, jak kluci vydávali svou silou svědectví, že jsem něco podobného zažíval ještě jako starší mládežník, když v r. 2007 bylo celostátní setkání mládeže v Táboře - Klokotech. Také se lidé ptali.

Až se kluci rozešli domů, měli určitě složitější naplňovat větu: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium." Není to totiž moc lehký úkol, ale tento úkol jsme povinni plnit i my: Jít a hlásat evangelium. Kéž se nám to daří.

Dnes už je svátek sv. Filipa a Jakuba a ti také hlásali evangelium.