...do semináře se nechystáš...

Tak už víte, že jsem podal přihlášku na CMTF k dalšímu pokračování studia k titulu Mgr. Kdo neví, tak tady.

Myslel jsem, že to bude jediná přihláška, kterou podám a budu se zase těšit do školy. Ale, když už jsem dělal bakaláře, začal jsem vážně přemýšlet o další možnosti, která se mi o několik dní později více otevřela a o níž jsem se radil i se svým duchovním vůdcem a pak s těmi, kteří k tomu ještě stále budou mít co říci a tak na Slavnost Sv. Josefa jsem odstartoval něco dalšího, velmi nečekaného, co bych teď měl pomalu začínat dávat na pravou míru - o tom více zde: boj-o-velke-rozhodnuti

Na to mi o. Pavel, který to má na starosti, nikoli můj zpovědník, poslal odpověď v den Zvěstování Páně. O tom tento blog dosud mlčel. Měl jsem měsíc na to, abych dal dohromady podklady v přihlášce a v den svých narozenin jsem o. Pavlovi napsal krátký e-mail, kde stálo jen to, že podklady budu mít během oktávu velikonočního (ten ještě neskončil, takže se na tom ještě pracuje, zbývá několik důležitých dokumentů, z nichž 2 ještě musím vypracovat).

Dnes by církev slavila evangelistu Marka a zároveň tento den je adoračním dnem v Partutovicích, takže kněžský seminář se modlil za farnost Partutovice a farnost Partutovice zase za duchovní povolání.

Obsah tohoto povolání někteří komentovali už v boji o velké rozhodnutí a já jsem je ještě nechal v nevědomosti o tom, zač bych velice rád potřeboval modlitbu.

Není to pro mě lehké a možná si to ztěžuji a ztěžoval jsem si to tím, že o těchto svých osobních věcech jsem se velmi nerad otvíral a ani teď se mi do toho, jak vidíte, moc nechce, ale vnímám, že nazrál čas Vám to přece jen dán najevo.

Název článku je částí věty, kterou mi řekl o. Radomír, když mi sděloval výzvu z Act curiae, kde také stál onen dopis, který se má ve farnostech číst o kněžských povoláních obsahujících výzvu pro mladé muže, aby uvažovali o povolání do kněžského stavu. Ve stejných actech byla i výzva ke kněžím, aby oslovili vhodné muže ke stavu, který je vznešenější, než stav levitů.

Ano, to je ten stav, o kterém jsem poslední roky zvláště při studiu dálkové teologie uvažoval, stav jáhnů.

Někteří tedy to o mě vědí, ale jen velmi málo.

S velikou bázní vnímám, že chci být církvi prospěšný s i vzhledem k současnému stavu jsem hodně přemýšlel nad způsobem. Vím, že dobrá cesta bude dát se cele Kristu, dát se k dispozici církvi a samozřejmě církev je ta, která řekne konečné ano.

Ale to ano musím říci nejprve já, konečně také já, ale v rukou církve a nejvíce v rukou Božích. V těch Božích rukou je to na tom nejbezpečnějším místě.

Pokud se chcete za mě modlit, budu rád. Ale modleme se také za všechny ty, kteří se rozhodují v těchto důležitých věcech a vůbec za to, aby Pán povolával dělníky na svou žeň. Když je bude volat Pán, budou to vždycky dobří dělníci a když budou Pánu stále věrni, nemusí se bát, že sejdou na scestí. 

Jestli se tedy mé rozhodování naplní do té míry, nechci být nevěrný, protože zpronevěřit se poslání, které mi dá Pán by znamenalo katastrofu pro mou duši. 

Prosím tedy, sejděme se v modlitbě za ty, kteří Pánu mají říci své ANO. Kéž by to byl každý z nás, ať už nevinné dítě, svobodný rozhodující se člověk, řeholník, řeholnice, seminarista, jáhen či kněz, ten, kdo slíbil celibát a také manželé jakožto otcové i matky rodin. Každý tam, kde jsme, ať hledáme vůli Boží a ať najdeme místo, kde nás Pán chce mít.