Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Čtyři dny

Udělat si čas na Boha je velmi důležité. Na chvíli opustit svět a věnovat čas Bohu, to je velmi naplněný čas. Když se děje duchovní obnova či exercicie nebo duchovní cvičení, zpravidla se nemusím o nic starat, všechno je pro mě nachystáno a můžu se v klidu věnovat vztahu já a Bůh.

Nevím, kolik toho mohu napsat o tom, co jsem prožil teď 4 dny. Vidím to jako krátké svědectví s tím, že kdo bude chtít více a byl na cursillu, klidně mu rád poskytnu i 19 stránkový "lodní deník". Ten však, kdo tím dosud neprošel, bude se muset spokojit s tím, co napíšu zde nebo s rozhovorem se mnou z očí do očí. Když prozradím příliš mnoho, mohl bych někoho ochudit o krásná překvapení, která cursillo nabízí.

Společně s laickými spolupracovníky a knězem jsme tvořili společenství církve a do hloubi jsme probírali praktický život naší víry. Učili jsme se svědčit nedosvědčitelné, malovat nemalovatelné, vysvětlovat nevysvětlitelné, sdílet nesdělitelné, objevovat neobjevitelné, změřit nezměřitelné a už jsem všechny tím stihl dokonale odradit, aby zvolil tuto cestu vzájemného poznávání toho, co jako křesťané můžeme žít.

Asi polovinu témat, resp. rozhovorů začínali laici a mělo to krásný přísný pořádek a veliký smysl. Mohl se tak prohloubit i vzdělaný, protože našel nový rozměr ve skupině, kterou sdílel s několika bližními a potom se všemi přítomnými a nakonec také vydat svědectví o působení Ducha Svatého.

Prožít tyto chvíle pro mě bylo nesmírně krásné a povzbuzující a zároveň jsem po celou dobu mohl zůstat nohama na zemi.

Proč jsem prožíval tyto chvíle? Právě proto, že teď prožívám důležitá rozhodování a potřebuji na to prožít také intenzivní duchovní chvíle s Pánem. A to je veliký dar jakékoliv duchovní obnovy, to, že jsem s Pánem a také s bližními, kteří stejně tak chtějí trávit chvíle s Pánem i se mnou, nehodným.

Tuto duchovní obnovu mi bude připomínat kříž, který napíšu do svého srdce.

Deo gratias.

 

Zobrazeno 255×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Díky farníkům, kteří mě celou dobu trpělivě zvali, až jsem odpověděl „ano“. Tento malý kurz víry je vynikající v umění sdílení a je přínosný jak „vzdělaným teologům“, tak i lidem hledajícím cestu za Kristem. Svou zbožnost je dobré prohlubovat a sdílením budovat apoštolát. Na této židličce se dá dobře sedět, ale houpání nedoporučuji. Vojta

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dnes jsem tedy dal dohromady sešit a poslal jej o. Pavlovi.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio