Půst v biznis třídě

Je doba postní, tak se hodí nahrávat různé styly postu, jak jsem to udělal ještě těsně před počátkem: Jak-se-vyhnout-postu a toto bude jakoby takové pokračování, ale zas trochu jinak. Půst není rozhodně fádní věc.

"Modlitba, půst, almužna, to je činnost záslužná." Toto postní heslo není z mé dílny, ale je velice výstižné.

Na otázku "Co je to pravý půst?" nám Písmo svaté i praxe církve odpovídá víc než dost a pořád se dá v této vědě, která možná existuje - pracovně nazvaná "postologie", něco vymyslet nebo zažít.

Pro někoho může být skvělý půst, že si bude pořizovat ty nejlevnější věci a zbytek dá do postní almužny, jaká je praxe u nás v posledních letech, však se podívejte: https://www.postnialmuzna.cz/.

Tak trochu se stydím, že dosud nemám svou postničku. Sám za sebe postní almužnu řeším tak, že onu postničku si složím až ve vrcholu postní doby, kdy je třeba ji odevzdat. Před tím však celý půst myslím na almužnu a poctivě vychází z vypočítaní ušetřených věcí za půst. 

Zcela konkrétně běžně si dělám takové nákupy dobrot, aby farní lednička byla pořád něčím k zakousnutí řádně naplněná. V době postní si toto už asi 3. rok odpouštím a odhad ušetřených financí dám do postničky. A světe div se, je to docela dost peněz, ale rozhodně jen zlomek výplaty (méně než 10%), prostě almužna.

Abych byl ještě konktétnější, nicméně ještě se tak neplní nadpis shora, nejvíce se ušetří povinnými půsty od masa a újmy o popeleční středě a Velkém pátku. Velký pátek už asi desítku let řeším pokud možno bez jakého koli jídla a pouze s vodou (max. teplou) v čase pokud možno od oběda Zeleného čtvrtku do času po adoraci o Božího Hrobu o Bílé sobotě, což bývá kol 6:00, tj. za 5 jídel cca 250Kč (sic tolik v některých restauracích nestačí na 1 oběd). O popeleční středě přece jen držím jednodenní nasycení, takže ušetřím +/- 100 Kč.

Jít však cestou nejlevnějších variant nemusí být zrovna šťastný půst. Když se přece postíme, máme si "umýt obličej...", aby nikdo neviděl, že se postíme. No a já to teď tady slavnostně vytrubuju možná, abych nebyl podežřelý, že se chci postu vyhýbat nebo, že se mu vyhýbám, či bych se chválil, že se postím a vůbec nemusím vydávat žádné úsilí.

Postím se skutečně nerad a rozhodnutí pro půst už je půstem.

Aby byl půst užitečný, je třeba ho spojit i s modlitbou a almužnou. Jak to dát dohromady, to může být někdy opravdu zajímavý rébus.

Když jsem dneska jel zpět na faru z domácího prostředí, rozhodl jsem se, že si objednám jízdenku a pojedu jistým žlutým vlakem, protože ho mám předplacený. Na tom by nebylo nic postního. Nechci dělat žádnou reklamu na jakékoliv cestovní společnosti, jde mi spíše o princip postu. Půst nemusí být jen to nejlevnější, co se nabízí.

Rozmýšlel jsem tedy, jakou třídu si vyberu. Ani na tom není nic postního a do nastoupení do vlaku mě nenapadlo, by to mohla být taková postní jízda.

Při pohledu na ceny jsem si říkal: "Do nejnižší třídy bez obsluhy nechci. Je sice nejlevnější, ale nechi vypadat jako sociál, který nemá na lepší." Hej, to by byl půst, kdybych ho udělal. Ušetřil bych minimálně 65 Kč na jízdném a vůbec bych si cestu neužíval.

"Dobře, máme standart." Tím jezdím v RJ asi nejčastěji, tak 7 z 12 jízd za rok, víc moc toho není. České Dráhy jsou České Dráhy. To bych se nepostil a na jízdném ušetřil tak cca 30 Kč vědom si toho, že některé rodiny na světě nemají tolik peněz na 1 den.

"Občas se projíždím relaxem, ten vypadá velmi slušně, je jen o málo drachší, než ČD." Nebyl by to půst a utratil bych cca 20Kč navíc.

"Biznis třída v tichém prostoru za 130 Kč!" To byla moje volba a nikoli bezděčná. Vůbec jsem neměl s tím žádný postní záměr, ten přišel až během dne. Objednal jsem tedy to a těšil se, že se krásně pohodlně projedu vlakem.

Ano, to nebyl půst, ale užívání si po celou dobu, než jsem si sedl na ono místo. Pak pomalu začal ten půst.

Nejprve mi přišlo na mysl, že církev mnozí často kritizují, že si vybírá to nejlepší a nejhonosnější a občas si někdo povšimne, že nějaký ten prelát se posadil do 1. třídy letadla a hned je dán do kontrastu s papežem Františkem, který hlásá chudobu. A já si tak klidně sedím v biznis třídě.

V době, kdy jsem si jízdu objednával, mohl jsem si vybrat kterékoli místo a tak jsem si vybral tiché kupé, kde nikdo nebude. Mezi tím však jsem měl souseda a bylo vynikající, že jsem nebyl sám sic jsme se jen pozdravili.

Hned mě napadlo, že se mohu modlit naprosto vklidu, nerušeně a nevyužívat služeb, které biznis třída nabízí. Jenže personál se velmi příjemně zajímal a byl připraven nám cestu co nejvíce zpříjemnit a tak jsem měl možnost vždy upřímně poděkovat za zájem se slovy "prozatím ne."

Krásným zpříjemněním cesty byla i voda, mošt a sušenka, které jsem dostal od obsluhy zdarma. Po cestě při modlitbě mě napadla právě postní almužna a začal jsem počítat, kolik jsem tím, co jsem dostal, ušetřil.

Když jsem se domodlil, to bylo asi v Olomouci, přišel pán opět se mě vlídně zeptat na přání z palubního meny. Nechtěl jsem ho odmítnout a vědom si toho, že jsem říkal ono "prozatím", jsem se zeptal na nabídku dobrého kafe s tím, co budu dlužen. Vybral jsem si Lungo a prý zdarma.

Jenže to už jsem přemýšlel nad almužnou. Takové lungo stojí v restauraci něco okolo 40 Kč. Od té chvíle jsem si nádherně užíval cesty a počítal, kolik jsem ušetřil na postní almužnu.

Tak taková rychlá matematika: Jízdné stálo 130 Kč, co jsem dostal od obsluhy bylo minimálně v hodnotě 60 Kč, což je za samotné jízdné cca 70 Kč. Tj. ušetřil jsem 60 Kč na potravinách, které jsem dostal sic zaplatil v jízdném, ale berme jako ušetřené. Čisté jízdné tedy bylo 70 Kč v nejlepší třídě, což je minimálně o 60 Kč levnější, než bych si pořídil místenku s jízdným u ČD, tj. 120 ušetřených Kč. Že jsem si dal kafe, dalo mi vydržet pěší cestu z Hranic do Drahotuš, což je dalších 11 Kč za vlak, na který bych musel ještě 1h čekat a došel bych na faru ještě o půl hod. později, než jsem došel ve skutečnosti a domodlil jsem se zbytek růžence. 

Takže tím, že jsem jel v biznisu jsem ušetřil 131 Kč do postní almužny.

Asi Vám ta matematika úplně nesedí, ale mám radost, že jsem pohodlně se mohl rozhodnout udělat postní skutek a mohl být tím radostnější z krásného zážitku, který vůbec se nezdál být postním.

Když dám Pánu bohatství, dostanu i radost dokonce i z postu. A tak s veselím a humorem mohu prožívat i půst.

Možná se Vám zdá, že je to fakt blbost. Asi je. Ale, když to svěříme Pánu, je to něco!

Tento nápad jsem si fakt nemoh nechat pro sebe.

Konec. Asi si dám půst od psaní. Radši ne. To by byl moc složitý půst. Teď učiním postní úkon, že půjdu spát.